Sv. Ignác z Loyoly píše k Duchovním cvičením, exerciciím o cíli: „Člověk je stvořen, aby chválil Boha, Pána našeho, jemu vzdával úctu a jemu sloužil, a tím spasil svou duši.“ K dosažení cíle je třeba „aby člověk přemohl sebe samého, tj. zbavil se, aspoň na kolik k záležitosti volby třeba, všech nespořádaných náklonností, a až se jich zbaví, uspořádal svůj život.“ V závěru o nazírání k nabytí lásky je poznámka: „Napřed si dlužno všimnout dvojího: První je, že láska se musí klást více do skutků než do slov.“ Spiritualita sv. Ignáce je střízlivá a důsledná. Ukázka z pravidel o jídle a modlitbě.

O jídle: „První pravidlo je, že chleba se zdržovat je méně nutno, poněvadž to není pokrm, v kterém by se chuť tak velice oddávala nezřízenosti anebo ke kterému by pokušení tak pudilo jako k ostatním pokrmům.

Druhé: Vzhledem k pití se zdá zdrženlivost více na místě než k jedení chleba. Proto se musí velmi přihlížet, co prospívá, aby se to připustilo, a co škodí, aby se odmítalo.

Třetí: Vzhledem k ostatním pokrmům se musí zachovávat co největší a nejúplnější zdrženlivost, poněvadž v tom ohledu je hbitější nezřízená chuť i pokušení k vybíravosti. A tak lze zdrženlivost v pokrmech, aby se člověk uvaroval nezřízenosti, zachovávat dvojím způsobem, jednak, když si kdo navykne jídat pokrmy hrubé, jednak, jsou-li jemné v malém množství.

Čtvrté: Čím více si člověk maje se ovšem na pozoru, aby neupadl do nemoci, ujme z vhodného, tím rychleji dosáhne střední cestu, které se musí držet ve svém jídle a pití, a to z dvojího důvodu: za prvé, poněvadž, když si bude tak pomáhat a způsobilým činit, pocítí mnohdy lépe vnitřní poznatky, útěchy a Boží vnuknutí, kterými se mu ukáže střední cesta, která je pro něho vhodná. Za druhé, poněvadž, uvidí-li se člověk v té zdrženlivost, ale ne při tak veliké tělesné síle a způsobilosti k duchovním cvičením, snadno dojde k úsudku o tom, co je vhodnější k jeho tělesné výživě.

Páté. Zatím co člověk jí, uvažuj, jak by viděl Krista, Pána našeho, jísti s jeho Apoštoly, a jak pije, a jak hledí, a jak mluví, a snaž se ho napodobit. Takže hlavní část mysli se zabývej úvahou o Pánu našem a menší tělesnou výživou, aby tak člověk nabyl většího ladu a řádu, jak se má chovat a spravovat.

Šesté: Jindy si může, zatím co jí, vzíti jinou úvahu, buď ze života Svatých nebo z nějakého zbožného nazírání nebo o nějaké duchovní záležitosti, kterou má vykonat; poněvadž, bude-li zabrán do té věci, bude mít méně libosti a počitku z pokrmu tělesného.

Sedmé: Nade vše se měj na pozoru, aby nebyla celá jeho duše upřena na to, co jí, ani při jídle nepospíchej z chuti k jídlu; nýbrž ať je pánem nad sebou jak ve způsobu jedení, tak v množství, které sní.

Osmé: K tomu, aby se člověk zbavil nezřízenosti velmi prospívá, když si po obědě nebo večeři nebo v jinou hodinu, kdy necítí chuť na jídlo, u sebe určí pro příští oběd nebo večeři, a tak postupně každý den, množství, které je vhodné, aby snědl, a toho ať pro žádnou chuť ani pokušení nepřekročí, nýbrž spíše, aby více přemohl veškerou nezřízenou chuť a pokušení nepřítelovo, je-li pokoušen, aby snědl více, ať sní méně.“

Z Trojího způsobu modlení o prvním způsobu: „První způsob modlení je o desateru přikázání a sedmeru hlavních hříchů, trojí mohutnosti duše a pateru smyslů tělesných. Tento způsob modlení spíše podává formu, způsob a cvičení, jak se může duše připravovat a v nich prospívat, aby modlitba byl Bohu příjemná, než aby podával nějakou formu a způsob modlení.

Za prvé o přikázáních: nejprve se vykonej obdoba druhého přídavku druhého týdne, totiž nechť popřeje, než vstoupí do modlitby, duchu poněkud odpočinku tím, že si sedne nebo se projde, jak uzná za lepší, a uváží, kam jdu a k čemu; a tento právě vyložený přídavek se vykoná na počátku všech způsobů modlení. Pak se vykonej nějaké modlitba přípravná, jako poprosit Boha, Pána našeho, o milost, abych mohl poznat, v čem jsem chybil vzhledem k desateru přikázání, a rovněž poprosit o milost a o pomoc, abych se pro budoucnost polepšil, a žádat při tom o dokonalé porozumění jim, abych je zachovával lépe a k větší slávě a chvále jeho Božské Velebnosti. K prvnímu způsobu modlení dlužno uvažovat a přemýšlet při prvním přikázání, jak jsem je zachovával a v čem jsem chybil, a míti při tom za pravidlo dobu, co se kdo pomodlí třikrát Otče náš a Zdrávas Maria; a jestliže v té době najdu na sobě chyby, poprosit o odpouštění a jejich prominutí a pomodlit se pak Otče náš. A týmž způsobem se to děj při každém přikázání z celého desatera. Poznámka: „Je třeba si všimnout, že, když člověk dojde k přemýšlení o přikázání, v kterém shledává, že nemá žádného návyku hřešit, že není nutné, aby se při něm zdržel tak dlouho, nýbrž podle toho, jak člověk v sobě shledává, že v tom přikázání klopýtá více nebo méně, tak musí více nebo méně prodlít v úvaze o něm a jeho rozboru. A totéž se zachovej při hlavních hříších.“ Po dokončení řečeného již probírání všech přikázání je třeba na sebe žalovat a prosit o milost a o pomoc, abych se pro budoucnost polepšil, a zakončit rozmluvou s Bohem, Pánem naším, podle naskytlé látky.

Za druhé o hlavních hříších: Vzhledem k sedmeru hlavních hříchů, buď po přídavku vykonána modlitba přípravná způsobem již řečeným, jen to se změní, že zde je látka o hříších, kterých je třeba se varovat a dříve byla o přikázáních, které třeba zachovat a rovněž se zachovej řád a pravidlo již řečené a rozmluva. K lepšímu poznání chyb spáchaných v hlavních hříších se hleď na jejich protivy, a tak ať si rozjímající k lepšímu se těch hříchů uvarování umíní a vynasnaží získat si a mít svatými cvičeními sedmero ctností jim protilehlých.

Za třetí, o mohutnostech duše: Při trojí mohutnosti duše se zachovej týž řád a pravidlo jako při přikázáních a vykoná se přídavek, modlitba přípravná a rozmluva. Za čtvrté, o pateru smyslů tělesných: Vzhledem k pateru smyslů tělesných se zachová vždy tentýž řád a jen se změní jejich předmět. Poznámka: Kdo chce napodobit v užívání smyslů Krista, Pána našeho, doporuč se v modlitbě přípravné jeho Božské Velebnosti, a když vykoná úvahu každém smyslu, pomodli se Zdrávas Maria a Otče náš. A kdo by chtěl napodobit v užívání smyslů Naši Paní (Pannu Marii), doporuč se v modlitbě přípravné jí, aby mu k tomu vymohla milost u svého Syna a Pána, a když vykoná úvahu o každém smyslu pomodli se Zdrávas Maria.“