Kristus se chtěl narodit a růst v lůně Svaté rodiny Josefa a Marie. Církev není nic jiného než „Boží rodina“. Již od prvních dob jádro Církve často tvořili ti, kteří se spolu s celou svou rodinou stali věřícími. Když se obrátili, toužili po tom, aby i celá jejich rodina byla spasena. Tyto rodiny, které se staly věřícími, byly ostrůvky křesťanského života v nevěřícím světě.
V současné době ve světě, který je často odcizený, ba nepřátelský vůči víře, mají věřící rodiny základní důležitost jako ohniska živé a vyzařující víry. Proto 2. vatikánský koncil použil starobylého výrazu a nazval rodinu „rodinná církev“ (ecclesia domestica). A v lůně rodiny „mají být rodiče slovem i příkladem prvními hlasateli víry pro své děti a v každém z nich mají podporovat jeho vlastní povolání, zvláště pozorně však duchovní povolání“.
Otec rodiny, matka, děti, všichni členové rodiny vykonávají přednostním způsobem křestní kněžství „přijímáním svátostí, modlitbou a děkováním, svědectvím svatého života, odříkáním a činorodou láskou“. Rodina je tak první školou křesťanského života a „školou bohatěji rozvinutého lidství“. Zde se učí vytrvalosti v práci i radosti z ní, učí se bratrské lásce, velkodušně odpouštět a především uctívat Boha prostřednictvím modlitby a oběti vlastního života.

Je třeba také připomenout některé osoby, které kvůli konkrétním podmínkám, v nichž musí žít - a často aniž chtěli - žijí ve svobodném stavu. Jde o velký počet svobodných lidí, kteří jsou zvláště blízké Ježíšovu Srdci a zasluhují tedy lásku a ocenění ze strany Církve a zvláště pastýřů. Mnozí z nich zůstávají bez lidské rodiny, často kvůli nuzným poměrům. Jsou mezi nimi takoví, kdo prožívají svou situaci v duchu blahoslavenství a slouží Bohu a bližnímu příkladným způsobem. Těm všem je třeba otevřít dveře rodinné domácí církve a velké rodiny, kterou je Církev. „Nikdo není na tomto světě bez rodiny: Církev je domovem a rodinou pro všechny, a zvláště pro ty, ‘kdo se lopotí a jsou obtíženi’ (Mt 11,28).“
Křesťanský domov je místem, kde se děti poprvé dovídají o víře. Proto je rodinný domov právem nazýván „domácí církví“, společenstvím milosti a modlitby, školou lidských ctností a křesťanské lásky.“ Tato slova najdeme v katechismu z roku 1992 vydaného v Římě (č. 1655-1658, 1666). Ve schválení Janem Pavlem II. čteme: „Jan XXIII. stanovil koncilu za hlavní úkol lépe střežit a vysvětlovat drahocenný poklad křesťanské nauky, aby se stal přístupnějším všem Kristovým věřícím a všem lidem dobré vůle.“

Z Písma svatého má část „rodinná církev“ odkazy na Skutky apoštolů 11,14, 16,31 a 18,8. Popisují konverzi z pohanství a židovství. Skutky apoštolů 11,13-14: „Když jsme vstoupili do domu toho muže, který poslal ony tři posly, vypravoval nám, jak spatřil ve svém domě stát anděla a že mu nařídil: „Pošli do Joppe a povolej si Šimona, kterému říkají Petr. Ten tě poučí, jak dosáhneš spásy ty i celý tvůj dům.“ Skt 16,30-34: „Pak je vyvedl ven a zeptal se: „Pánové, co mám dělat, abych došel spásy?“ Oni odpověděli: „Uvěř v Pána Ježíše, a dojdeš spásy ty i celý tvůj dům.“ A začali hlásat slovo Boží jemu i všem lidem z jeho domu. Ještě v noci v tu hodinu je vzal s sebou, vymyl jim krvavé rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho lidé. Pak je uvedl do svého bytu, dal prostřít stůl a jásal nad tím, že on i celý jeho dům uvěřil v Boha.“ Skutky apoštolů 18,8: “Také představený synagógy Krispus přijal víru v Pána i s celou svou rodinou. Rovněž mnoho jiných Korinťanů, kteří Pavla poslouchali, přistupovalo k víře a dávalo se pokřtít.“

Česká sekce vatikánského rozhlasu ve zprávách z 19.3. 2015 uvádí jak v Německu mají jiné starosti než budovat podle katechismu rodinné církve: „Německé řehole si přejí otevřenost církve homosexuálnímu partnerství. Bonn. Německá konference vyšších řádových představených, která sdružuje mužské i ženské řehole a zastupuje třicet tisíc zasvěcených osob, vydala prohlášení k příští biskupské synodě, která se v říjnu tohoto roku bude zabývat problematikou rodiny. V textu, který byl v pondělí zveřejněn v Bonnu a předán Německé biskupské konferenci, německé řády požadují více milosrdenství pro rozvedené katolíky, kteří vstoupili do nového manželství. Podle řeholních představených by mohli takoví katolíci za určitých podmínek opětovně přistupovat ke svátostem. Představitelé mužských a ženských řádů se vyslovují pro to, aby se v otázkách sexuality více přihlíželo ke svědomí jednotlivců. Z vlastní pastorační zkušenosti vyvozují, že církev má vůči věřícím projevovat více důvěry. Katolíci totiž „hledají podporu při utváření svědomí a pomoc v rozhodování. Na druhé straně ale kritizují, že mnozí duchovní se pokoušejí velice silně zasahovat do úsudku jejich vlastního svědomí“, čteme v textu. Německé kongregace si rovněž přejí více otevřenosti vůči homosexuálům a jejich partnerstvím. Podle řeholních představených se „homosexuálně orientovaní křesťané zaměřují na křesťanský životní návrh partnerství, které předpokládá závazek a věrnost. Většina z nich nemůže přijmout, že by v takovémto partnerství měli trvale žít v sexuální zdrženlivosti“. Německé řehole se ptají, „jak se mohou homosexuálové považovat za Bohem milované děti, když jim katolická církev brání požehnat v jejich úsilí o naplněné partnerství?“ Má vůbec církev právo mluvit o milujícím Bohu, když zaujímá takovýto odmítavý postoj?, zní další otázka. Podle konference německých řeholních představených je budoucí zasedání biskupské synody jedinečnou pastorační šancí, jak o manželství a rodině mluvit jazykem, který zasahuje životní realitu současné společnosti. Hledejme nové a již dlouho očekávané odpovědi na mnohé otázky, protože církev má být lákavá, domnívají se představitelé mužských a ženských německých řádů.“

Jak moc znají v Německu řeholníci katechismus a jak moc se jím cítí vázáni a snaží se budovat tradiční rodinné církve? Asi podle německého Hegela čekají vývoj, kdy biskupská synoda o rodině a papež František I. bude v rozporu s tradicí, biblí a KKC a tím Janem Pavlem II., kterého svatořečil. Čekají jiný výklad II. vatikánského koncilu. Nejsou schopni učit podle KKC č. 1665: „Nový sňatek rozloučených, dokud ještě žije právoplatný(á) manžel(ka), porušuje Boží plán i zákon, kterému učil Kristus. Tito znovu oddaní rozloučení nejsou odloučeni od církve, avšak nemohou přistupovat k přijímání eucharistie. Budou žít svůj křesťanský život zvláště tím, že budou vychovávat své děti ve víře.“

KKC č. 2357: „Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří pociťují pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené“. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány.“

KKC č. 1896: „Tam, kde hřích převrací společenské ovzduší, je třeba uplatňovat obrácení srdcí a přijetí Boží milosti. Láska vede ke správným reformám. Otázky společenského života se nedají řešit bez evangelia.“

Ježíši, Maria, Josefe miluji vás, zachraňte duše!