Katolická víra je správná. Její předávání se děje v katechezi. Pro katechezi je pomůckou kniha zvaná katechismus. Katechismus z nařízení tridentského koncilu, Římský, k pastýřům duchovním začíná takto:

„Úvod v němž se jedná o potřebě pastýřů v Církvi o jejich moci a povinnosti i o předních článcích učení křesťanského.“ Katechismus má čtyři části. Část první o víře a apoštolském vyznání víry podle dvanácti článků. Část druhá je o svátostech, kterých je sedm. Část třetí o Božích přikázáních v desateru obsažených. Čtvrtá část je o modlitbě a zvláště o její potřebnosti. Katechismu má návod jak jej užít pro jednotlivé neděle církevního roku podle evangelií.

Podobně osvědčený jako římský katechismus je katechismu sv. Petra Kanisia. Benedikt XVI. 9. února 2011 při generální audienci o sv. Petru Kanisiu řekl: „Jeho nejrozšířenějšími spisy byly tři Katechismy napsané v letech 1555 až 1558. První Katechismus byl určen studentům a umožňoval chápat základní teologické pojmy; druhý byl určen mládeži pro základní náboženskou výuku a třetí mládeži, která byla na středním či vyšším školském stupni. Katolické učení vyložil za pomoci otázek a odpovědí, stručně, biblickými výrazy, velmi jasně a bez polemických důrazů. Ještě za jeho života byl tento Katechismus vydán více než 200 krát! A stovky dalších vydání následovaly až do konce 20. století.“

Tato pochvala odpovídá slovům katechismu vydaného v Římě v roce 1992 a schváleného Janem Pavlem II. č. 9: „Katechetická služba čerpá vždy novou sílu z koncilů. V tomto ohledu je zvlášť výrazným příkladem tridentský koncil. Ve svých dekretech vyzdvihl prioritu katecheze. Stojí u kolébky Římského katechismu, jenž je podle něho pojmenován a představuje prvořadé dílo jako souhrn křesťanského učení. Koncil podnítil v Církvi skvělou organizaci katecheze a díky svatým biskupům a teologům, jako byli sv. Petr Kanisius, sv. Karel Boromejský, sv. Turibius z Mongroveja a sv. Robert Bellarmin, došlo k vydání četných katechismů.“

Sv. Petr Kanisius se narodil v Nijmegen v Holandsku. První pokoncilní katechismus byl “Holandský katechismus pro dospělé” z r. 1966. Dostal se do naukového střetu s naukou katechismů po tridentském koncilu v učení o narození z Panny, o dědičném hříchu, o eucharistii, o stvoření a nesmrtelnosti duše, o vzkříšení těla a existenci andělů, pojetí rozdílů mezi katolickou a protestantskou věroukou a v otázkách sexuality. Pastorace s těmito názory změnila vitální katolicismus v katolicismus skomírající. Holandsko zavedlo jako první přijímání na ruku, jako první uzákonilo eutanasii a homosexuální svazky a je na čele v zavírání kostelů. Dodnes je některými ceněn. Oto Mádr napsal nepodepsaný článek v Teologických textech 5 roku 1981 (zveřejněno ještě v TT č. 1 2007) Český ekumenický katolík oThDr. Antonínu Mandlu: „Ihned po vyjití holandského katechismu rozpoznal jeho novou kvalitu a jako jeden z prvních pořídil jeho pracovní překlad.“ Holandský katechismu vyšel i v českém překladu a vyhovuje protestantům.

Helmut Friedlmayer napsal knihu Bludná učení v novém světovém katechismu, ničení víry protikřesťanskou gnozí. Dočteme se: „Pius XII. byl poslední papež, který hájil studium scholastické filosofie v encyklice Humani Generis…Scholastická filosofie a teologie byly záštitou a baštou pravověrnosti Církve, což její nepřátele pochopitelně přivádělo k zuřivosti. Teprve II. Vatikánský koncil se této bašty vzdal…“ Dekret o výchově ke kněžství (OT) čl. 16 tvrdí úplný opak: „Potom se mají bohoslovci učit hlouběji pronikat do tajemství spásy pomocí spekulace pod vedením svatého Tomáše a objevovat jejich vzájemnou souvislost, aby se dospělo k jejich dosažitelně nejlepšímu objasnění. (36)((36/Srov. Pius XII., řeč k alumnům seminářů, 24.6.1939: AAS 31 (1939), 247; „Závodění (…) v hledání a šíření pravdy není doporučováním nauky sv. Tomáše mařeno, spíše se tím povzbuzuje a bezpečně řídí.“ Pavel VI., proslov na papežské univerzitě Gregoriáně, 12.3. 1964: AAS 56 (1964), 365: „Profesoři (…) ať s úctou naslouchají hlasu církevních učitelů, mezi kterými zaujímá přední místo svatý Tomáš Akvinský. Neboť tak veliká je síla génia Andělského učitele, tak upřímná láska k pravdě a tak velká moudrost, když zkoumá nejvyšší pravdy, když je vykládá a dokonale uvádí v jednotu, že je jeho nauka nejen velice účinný nástroj k zabezpečení základů víry, ale i k zajištění plodného a zdravého pokroku.“ Srov. také proslov při 6. mezinárodním tomistickém sjezdu, 10.9.1965: AAS 57 (1965), 788-792.)) “

K tradičnímu pojetí víry a mravů nepatří šíření nepravdivých názorů jako pravých. Katechismu z roku 1992 tradici uznává. Kromě již uvedeného článku 9 je v č. 8: „Údobí obnovy Církve jsou též význačnými dobami katecheze. Vidíme, že ve velkém období církevních otců věnují svatí biskupové katechezi důležitou část své služby. Je to doba sv. Cyrila Jeruzalémského, sv. Jana Zlatoústého, sv. Ambrože, sv. Augustina a mnoha jiných Otců, jejichž katechetická díla zůstávají příkladná.“ V č. 11: „Účelem tohoto katechismu je předložit uspořádaný a souhrnný výklad podstatných a základních složek katolického učení, jak o víře, tak o morálce, a to ve světle 2. vatikánského koncilu a celkové tradice Církve. Jeho hlavními prameny jsou Písmo svaté, svatí Otcové, liturgie a učitelský úřad Církve. Katechismus je určen k tomu, aby sloužil jako „vodítko pro katechismy a kompendia, které se připravují v různých zemích“.

Těmito slovy se dá odmítnout holandský katechismus a jemu podobné názory protestantské. Proč cenit i nadále katechismus kardinála Tomáška je analogiií ke katechismu sv. Petra Kanisiia.