Dobré prožívání života s Bohem je podle učitelů Církve a učení Církve. Sv. Bonaventura: „Dokonalost života nezáleží v hluboké učenosti, ani v rozjímavé modlitbě, ani v jiných jakýchkoli vznešených výkonech stavu duchovního, nýbrž hlavně v tom, abychom denní povinnosti svědomitě plnili a věci všední a obyčejné konali způsobem nikoli všedním, nýbrž dokonalým. Právě věrnost ve věcech nepatrných je velkou a krásnou ctností.“

Při povinnostech v rodině a práci máme povinnost nedělní účasti na mši svaté. II. Vatikánský koncil píše v konstituci o liturgii a článku 106: „Podle apoštolské tradice, která má původ od dne Kristova vzkříšení, slaví Církev velikonoční tajemství vždy osmý den, který se právem nazývá den Páně nebo neděle. V ten den jsou věřící povinni shromáždit se, aby slyšeli Boží slovo a měli účast na eucharistii. Tak slaví památku utrpení, zmrtvýchvstání a slávy Pána Ježíše a vzdávají díky Bohu, který nám „daroval nový život, takže máme skutečnou naději, když Ježíš Kristus už vstal z mrtvých“ (1 Petr 1,3). Proto je den Páně prvotní sváteční den, který je třeba předkládat zbožnosti věřících a vštěpovat do jejich vědomí tak, aby se stal i dnem radosti a pracovního klidu. Jiné slavnosti nemají mít před ním přednost, ledaže jsou skutečně nanejvýš významné. Neboť den Páně je základ a jádro celého liturgického roku.“

Neděle je rovněž den seslání Ducha Svatého, kterého se máme naučit každý den a i vícekrát vzývat. V tradiční liturgii jsou mše svaté pro jednotlivé dny v týdnu a ve čtvrtek je mše sv. o Duchu Svatém. Čtvrtek je den, kdy v týdnu může být mše sv. o Nejsvětější Svátosti Oltářní s texty z velké části shodnými ze slavnosti Božího Těla. Čtvrtek může mít rovněž mši sv. ke cti Pána našeho Ježíše Krista, nejvyššího a věčného Kněze. V modlitbě se prosí: „Bože, jenž jsi k slávě své velebnosti a k spáse lidského pokolení ustanovil Jednorozeného svého nejvyšším a věčným Knězem, uděl, aby ti, které za přisluhovatele a rozdavače svatých tajemství jsi zvolil, byli shledáni ve vykonávání přijatého úřadu věrnými…“

Votivní mše svaté jsou v tradiční liturgii na každý den a jejich smyslem je umožnit mimo svátky a podobné dny připomínku k životu z víry. V pondělí je to mše sv. o Nejsvětější Trojici. Tak je slaveno ústřední tajemství víry o Trojici osob Otce, Syna a Ducha Svatého a jejich jednotě. V úterý se mší svatou o Andělech je modlitba: „Bože, jenž obdivuhodným řádem rozděluješ služby Andělů i lidí, uděl milostivě, aby těmi, kteří jako tví služebníci před tebou v nebi stále stojí, byl chráněn na zemi náš život…“ Ve středu je možnost votivní mše svaté o sv. Josefu, sv. apoštolech Petru a Pavlu anebo o všech svatých apoštolech. Ve středu lze též sloužit votivní mši svatou ke cti hlavního patrona města, diecéze, provincie, národního světce, patrona kostela, zakladatele řádu nebo kongregace.

V pátek je den se mší svatou ke cti svatého Kříže anebo ke cti utrpení Ježíše Krista. Ve mši sv. ke cti utrpení Ježíše Krista se modlí: „Pane Ježíši Kriste, jenž jsi z klínu Otcova sestoupil z nebes na zemi a drahocennou krev svou vylil na odpuštění našich hříchů, pokorně tě prosíme, abychom si v den soudu zasloužili po pravici tvé zaslechnout: Pojďte, požehnaní…“

Sobota je den mariánský se mší svatou ke cti nejblahoslavenější Panny Marie. V jedné z více variant mše svaté se modlí: „Tvou slitovností, Pane a přímluvou blahoslavené Marie, vždy Panny, nechť nám tato oběť prospívá k věčnému i časnému blahu a míru…“

Každá varianta votivní mše svaté vede k dobrému životu. Dobrý život je ve spojení s Nejsvětější Trojicí, pod ochranou andělů, s přímluvou sv. Josefa, apoštolů, Panny Marie a svatých. Dobrý křesťanský život je s úctou ke Svátosti oltářní a kněžství, s úctou ke Kříži a utrpení Ježíše Krista.