Můžeme pozorovat, že se stále dokola mluví o potřebě práva a právního státu. Stále to nějak skřípe a ne a ne se tohoto cíle dobrat. Právníkem, jenž nám může pomoci ke křesťanském pohledu je sv. Alfons z Liguori. Narodil se 27.9. 1696 v Itálii. Již ve svých 16. letech pro mimořádné nadání získal doktorát z obojího, občanského i církevního práva. Stal se velmi žádaným advokátem. Ve svých 27. letech se dopustil omylu a to ho vedlo k přemýšlení o lidské spravedlnosti.

Byl člověkem, který měl vůli být spravedlivý a selhal. Toto vědomí viny ho vedlo k hledání nápravy u Boha, u Spasitele a Vykupitele. Přijal kněžské svěcení a založil kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele, Redemptoristů. Tak ukazuje směr k Bohu a jeho spravedlnosti a milosrdenství, jak je i sám našel. V jeho krocích je ukryto přesvědčení, jak lidská spravedlnost musí být zaměřena k Bohu. Pouze smrt Krista-Vykupitele může zaplnit propasti lidské nespravedlnosti. A tato propast může vzniknout, i když má člověk vůli být spravedlivým. Co teprve když ochota ke spravedlnosti není? Jak dopadne život, kde se nedbá na spravedlnost a je-li společnost pod vlivem protekce, korupce, intrik, závisti a řady dalších negativních vlivů?

Spravedlnost spočívá v pevné vůli dávat každému, co mu náleží a není spravedlnost, jestliže se tyto požadavky nesplní. Především právníci a soudy mají spravedlnost hledat a její uskutečnění zajistit. Je stále třeba o spravedlnosti přemýšlet a chtít ji uskutečnit. A přesto nemusí nastat, protože člověk může selhat. Proto je opět potřebné vzývat Vykupitele, aby zahladil nespravedlnost a nevyhýbat se cestě spravedlnosti, kterou má člověk jít. Neschopnost současného světa bez Boha dosáhnout skutečné spravedlnosti a zvyšování zločinnosti, volá po obnově víry a úsilí o spravedlnost.

Sv. Alfons napsal řadu věcí k upevňování pravé víry a rozvoji duchovního života zvláště v oblasti mravů. Je patron moralistů. Je i patron zpovědníků, kteří jako soudci Boží řeší hříchy milosrdným odpuštěním a případně odmítnutím rozhřešení. K správnému chování je třeba světlo shůry. To si sv. Alfons z Liguori vyprošoval před svatostánkem a je příkladem adorátorů. Napsal knihu „Návštěvy nejsvětější svátosti“. Tvrdí: „Mezi všemi pobožnostmi je tato, totiž klanět se svátostnému Ježíši, hned první po svátostech, Bohu nejdražší a nám nejužitečnější.“

Máme od něj tuto modlitbu: „Můj Pane, Ježíši Kriste, z lásky k lidem přebýváš dnem i nocí v této velebné Svátosti a pln lásky a dobroty očekáváš, zveš a přijímáš všechny, kdo Tě přicházejí navštívit. Věřím, že jsi ve velebné Svátosti přítomen; klaním se Ti v hluboké pokoře a děkuji Ti za všechny milosti mně udělené, zvláště za to, že ses mně sám v této Svátosti daroval, že jsi mně Blahoslavenou Pannu Marii, nejmilejší Matku svou, za orodovnici dal a že jsi mne sem do chrámu povolal, abych Tě navštívil. Pozdravuji dnes nejlaskavější Srdce Tvé a činím tak z trojího úmyslu: předně na poděkování za tento veliký dar; za druhé na dostiučinění za všechny urážky, kterých se Ti dostalo v této Svátosti ode všech Tvých nepřátel; za třetí konám tuto návštěvu, abych se Ti klaněl na všech místech světa, kde jsi ve velebné Svátosti méně ctěn a příliš opuštěn.

Můj Ježíši, miluji Tě z celého srdce svého. Lituji, že jsem dříve Tvou nekonečnou dobrotu tolikráte urážel. S milostí Tvou si umiňuji, že už Tebe nikdy hněvat nebudu. Nyní se Ti docela zasvěcuji, ačkoli jsem člověk hříšný, a odříkám se své vůle, svých náklonností, přání a všeho, co mi patří, a Tobě vše obětuji. Nakládej ode dneška se mnou i se vším, co je mé, jak Tobě se líbí. Jen to si přeji a za to Tě prosím, abych Tě miloval, v dobrém setrval a dokonale plnil Tvou svatou vůli. Doporoučím Ti duše v očistci, zvláště ty, které byly vroucími ctiteli nejsvětější Svátosti oltářní a přesvaté Panny Marie. Doporučuji Ti též všechny ubohé hříšníky. Spojuji konečně drahý Spasiteli můj, všechna svá přání spolu s přáními Tvého lásky nejhodnějšího Srdce a takto spojená je obětuji Tvému věčnému Otci a prosím jej ve jménu Tvém, aby je z lásky k Tobě přijal a vyslyšel. Amen.

II. Vatikánský koncil v OT 16 doporučuje jako vzor teologa sv. Tomáše Akvinského. Podle životopisu sv. Tomáše mějme jistotu, že před křížem a svatostánkem se naučíme více než z knih. Sv. Tomáš dal příklad, jak obzvláště v pochybnostech o správném filosofickém nebo teologickém názoru celé hodiny ve dne i v noci zůstávat před svatostánkem. Adorační postoj je v hymnech sv. Tomáše na svátost oltářní jako „Adoro te“ - „Klaním se ti“.

Adorační dluh je zřejmý také z katechismu kardinála Tomáška: „Před svatostánkem, v němž přebývá svátostný Spasitel, poklekni vždy na pravé koleno. Když je nejsvětější svátost vystavena na oltáři, pak poklekni na obě kolena a skloň hlavu. Zvláště pak se klaněj na kolenou svému Spasiteli, když kněz ve mši svaté svátost oltářní pozdvihuje, když je vystavena v Božím hrobě, když ji nese kněz nemocnému, když je nesena ve slavnostním průvodě na Vzkříšení, o Božím Těle, při svátostném požehnání a při svatém přijímání.

K poctě svátosti oltářní bývají adorační pobožnosti (vystavení nejsvětější svátosti oltářní) s promluvou a modlitbami. Navštěvuj často a rád Pána Ježíše v kostele, kde tě očekává v nejsvětější svátosti oltářní. Je tam přítomen kvůli tobě. Chodívej nejen na mši svatou, ale také na svátostné požehnání. Když jdeš kolem kostela, zastav se u svého nejlepšího Přítele ve svatostánku. On je tam a čeká tě. Je-li kostel zavřený, pozdrav alespoň krátce: „Pochválena a velebena budiž bez ustání nejsvětější svátost oltářní.“

Adoraci a klanění oznamuje Apokalypsa 15,4: “Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět, neboť se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.”