Běh světa ukončí Bůh: “Ejhle Hospodin přijde a všichni jeho svatí s ním.” Blaze tomu, kdo následuje světce. Nejsvětější je Pán Ježíš a v Jan 8,12 učí: “Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.”
Mt 5,14: „Vy jste světlo světa.“ Mt 18,7: „Běda světu, že svádí ke hříchu! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází!“ Jan 7,7: „Vás svět nemůže nenávidět, mne však nenávidí, protože já o něm svědčím, že jeho skutky jsou zlé.“
Sv. Petr papež v II Pt 1,4: „A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: abyste tím měli účast na božské přirozenosti, a tak unikli zkaženosti, která ovládá svět špatnými žádostmi.“
Sv. apoštol Jan v I Jan 2,16: „Vždyť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a pýcha světa není z Otce, ale ze světa.“
Sv. apoštol Pavel, Řím 12,1-2: „Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.“

Sv. Jakub v Jak 1,27: „Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.“
Didaché: „Ať přijde milost a pomine tento svět. Hosana Bohu Davidovu. Kdo jsi svatý, přijď, kdo nejsi čiň pokání. Marantha; amen.“
Sv. Alfons z Liguori, O vytrvalosti: „Ďábel je velký nepřítel, ale svět je ještě horší. Pod slovem “svět” se rozumí zlí lidé. Kdyby ďábel nepoužíval svět, nebyl by nikdy dosáhl takových vítězství, kterými se v současnosti těší.“
O obětování P. Marie: „Mnozí na svět poslaní v něm hříšně pobývají a věci pozemské užívají. To neučinila naše nebeská holubice. Poznala, že jediným naším bohatstvím, jedinou nadějí, jedinou láskou má být Bůh. Poznala, že svět se nebezpečími hemží a že kdo ho dříve opouští, spíše se osidel zbavuje. Proto již v nejútlejším mládí chtěla opustit svět a do svatého chrámové ústraní se uchýlila, kde hlas Boží lépe je slyšet a Bůh se může lépe ctít a milovat.
Sv. Antonín Veliký: „Neokoušej rozkoší světa, jinak zemřeš bezectnou smrtí.“
Sv. Ambrož, O útěku před světem: „Ale kdo může uprostřed tolika vášní, jimž jsme v tělesném životě podrobeni, při tolika pokušeních, které nabízí svět, kdo může setrvat bezpečně a bez zavrávorání na cestě života? Před rozkošemi a žádostivostí je možno utéci jen s pomocí Ducha Svatého.“
Sv. Atanáš, O panenství: „Neboť ty, které se světa přidržují a okrašlují svá těla mastmi, různými voňavkami, přepychovým oděvem a zlatem, aby se líbily lidem, Bohu se nemohou líbit. Kristus nic z toho na tobě nežádá, jen srdce čisté, tělo neposkvrněné a postem ukázněné.“

Sv. Augustin: „Velcí mužové, svatí věřící, ti pohrdli skvělým světem: my nedovedeme pohrdnout ani jeho ošklivostí. Špatný je svět, hle, je špatný, a tak je milován, jako by byl dobrý. Co je však špatný svět? Není totiž špatná obloha, země, vody a vše, co je v nich, tj. ryby, ptáci, stromy. Všechny tyto věci jsou dobré, ale špatný svět špatní lidé tvoří.“
Sermo 46: „Jací jsou to však pastýři, když se bojí urazit své posluchače, a tak je nejen nepřipravují na hrozící pokušení, ale dokonce jim slibují štěstí tohoto světa, které přece Bůh tomuto světu neslíbil? On předpověděl, že na tento svět bude přicházet až do konce trápení za trápením, a ty bys chtěl, aby křesťan z tohoto trápení byl vyňat?“

Sv. Řehoř Veliký, homilie 4: “Neboť jeho pohromy jsou jeho hlasem. Zdrcen tolika ranami, pozbyl své slávy, jako by nám už ukazoval zblízka jiné království, jež nadchází. Je už trpký i těm, kdo jej milují. Samy jeho pohromy hlásají, že nemá býti milován. Neboť kdyby poškozený dům hrozil zřícením, uprchl by každý, kdo v něm bydlí; a ten, kdo jej miloval, dokud stál, spěchal by z něho co nejrychleji, kdyby se hroutil. Jestliže se tedy svět hroutí a my na něm lpíme láskou, chceme býti spíše rozdrceni v obývání, neboť žádný důvod nás nevyjme z jeho zkázy, když nás láska váže k jeho osudům. Je tedy snadné teď, když již vidíme všechno zničeno, zbaviti svého ducha lásky k němu.”
Mluvčím dvanácti křesťanů byl svatý Sperát. Jej vyzval náměstek císařský Saturnin roku 200, aby přísahal skrze císaře božského. Svatý Sperát odpověděl: „Císaře božského neznám; ale znám Boha, Stvořitele nebe i země, Jemu sloužím. I císaři sloužím, pokud mu to přísluší.“
Sv. Bernard, Sermo 4: „Paní, řekni za nás svému Synu: nemají vína. Kalich tohoto vína – jak je líbezný! Láska Boží nás rozpaluje, že pohrdáme světem, zahřívá, sílí a lhostejnými nás činí k časným věcem a naklání nás k neviditelným.“
Sv. Bruno z Querfurtu se v Životopise sv. Vojtěcha na něj obrací s modlitbou: „Zkroť nesmírně se vzmáhající hřích náruživé lakoty, který chce zvrhlými svody zaměnit lásku k Bohu za lásku k světu, který mluví o dobru a přináší nakonec jen zlo, slibuje potěšení a způsobuje strasti, slibuje pomoc, ale dovede jen škodit.“
Sv. Cyprián, v traktátu O modlitbě k prosbě „Zbav nás od zlého“: „Když se takto modlíme, nezbývá nám již, oč bychom ještě prosili. Neboť když jsme si ochrany Boží proti pravému zlu vyprosili a jí dosáhli, jsme zajištěni proti všemu, čím zlý duch a zlý svět proti nám bojují.”
Sv. Dominik, dopis mniškám v Madridě: „Máme velkou radost a děkujeme Bohu, že vám dopomáhá k svatému životu a že vás vysvobodil z tohoto páchnoucího světa.“
Sv. František z Assisi v Listu všem věrným křesťanům: „Všichni ti však, kteří nejsou ochotni konat pokání a kteří nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a dopouštějí se neřestí a hříchů, a kteří žijí podle své zlé žádostivosti a svých špatných choutek, a kteří nedodržují to, co slíbili, a kteří slouží svým tělem světu, protože je tělesnými žádostmi, problémy a neklidem tohoto světa a starostmi tohoto života oklamal ďábel, jehož dětmi jsou a jehož skutky konají (srov. Jan 8,44); ti všichni jsou slepí, poněvadž nevidí pravé světlo našeho Pána Ježíše Krista (Jan 1,9). Nemají duchovní moudrost, protože nemají v sobě Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce. O nich platí: »Se vší svou chytrostí byli v koncích« (Žl 106,27). Oni vidí, poznávají, chápou a dělají zlé věci a vědomě ničí své duše. Vězte, vy slepí, oklamaní našimi nepřáteli, totiž tělem, světem a ďáblem, že tělu je příjemné konat hřích, ale trpké sloužit Bohu, neboť ze srdce vycházejí a v něm pramení všechny zlé neřesti a hříchy, jak stojí v evangeliu (srov. Mt 15,19). A nemáte nic dobrého ani na tomto světě, ani v budoucím. Domníváte se, že budete mít dlouho marnosti tohoto světa, ale jste podvedeni, poněvadž přijde den a hodina, na kterou nemyslíte, o níž nevíte a kterou neznáte.“

Sv. Hilarius k žalmu 127: „Když nestaví dům Hospodin, marně se lopotí, kdo ho stavějí.“ Tento dům se tedy musí budovat s pomocí Boží. Bude-li totiž postaven jen lidským přičiněním, nevydrží. Neobstojí ani, bude-li zbudován na učení světa. Také ho neuchrání naše marné plahočení a starostlivá péče.
Sv. Jan Vianney, kázání: „Člověku, který se nechá vést Duchem Svatým, se zdá jako by nebylo světa. Světu se však zdá, jako by nebylo Boha. Záleží tedy na tom, kdo nás vede.“
“Svatá naděje nám radí dělat všechno s úmyslem líbit se jenom Bohu, ne světu.”
Sv. Kateřina ze Sieny, Dialog 33: „Učedníci a všichni ostatní, kteří z nich vzešli, když jejich prostřednictvím následovali pravdu, nepřestávají svět obžalovávat podnes. Toto je trvalá obžaloba světa, kterou vyslovuji prostřednictvím svatého Písma a svých služebníků.”
Dialog 48: „Dopouštím utrpení přicházející od světa, aby se duše naučila, že cílem není tento život a že věci tohoto světa jsou nedokonalé a pomíjivé. To proto, aby zatoužila po mně, protože já jsem jejím cílem, a aby v tomto duchu oněm utrpením čelila.“
Pius X., Haerent animo: „Jsou kněží, kteří se necitlivě dávají pronikat tmou pochybností a pouštějí se na křivé chodníky světa. A důvod je jen v tom, že místo duchovních Božích knih raději čtou úplně jiné jako i velké množství časopisů zamořených šikovně zamaskovanými bludy a proto zkázonosnými. Chraňte se toho, milovaní synové.“

Sv. Řehoř Veliký, kázání na evangelium: „Nemůžete-li opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si vás skrze ně svět nepodmanil. Abyste vy vládli pozemskými věcmi, a ne ony vámi.“
Komentář ke knize Job: „Moudrost tohoto světa znamená zakrývat srdce lstí a slovy zahalovat vlastní smysl, co je lež vydávat za pravdu a pravdu prohlašovat za klam. Moudrost spravedlivých naopak znamená nic navenek nepředstírat a slovy odkrývat vlastní smysl, milovat pravdu takovou, jaká je, a lži se vyhýbat, z lásky prokazovat dobro a zlo raději velmi shovívavě snášet než konat.“
Sv. Terezie Benedikta, Věda kříže: „Kdo se rozhodl pro Krista, ten je pro svět mrtev a svět je mrtev pro něj.“
Blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,1: „Vrchol moudrosti je zavrhnout svět a tak spět k nebeskému království.“
II,8: „Raději mít celý svět proti sobě, než urazit Ježíše“
III,3: „Mnozí poslouchají raději svět než Boha a ochotněji dbají, čeho si žádá jejich tělo, než co se líbí Bohu.“
Svatí žili podle mše svaté, v níž je na 24. neděli po Svatém Duchu tato secreta: “Milostiv buď, Pane, snažným našim prosbám a přijav oběti a modlitby svého lidu, srdce nás všech k sobě obrať, abychom světských žádostí zproštěni, k nebeským tužbám se vznesli. Skrze…”