Sv. Anastázie je oběť protikřesťanské zloby a přišla o život při megaupalování. Je jmenována v prvním kánonu mše svaté. Schallerův misálek píše k 25.12. na Boží hod vánoční: „Dnes uctívá Církev sv. také památku sv. Anastázie, která byla umučena právě na slavnost Narození Páně”. V jejím kostele v Římě slavil kdysi papež druhou mši sv. o vánocích. I. Vondruška píše o její smrti za císaře Diokleciána v Životopise svatých: „Byla odvedena do žaláře a tam trápena hladem. Konečně byla vyhnána na ostrov Palmyru a tam byla ještě s jinými mučedníky, 200 muži a 70 ženami upálena. Rok smrti je asi 304.“

Svatá Domitila byla neteř císaře Domiciána, kterou upálili ve vězení roku 98 společně se sv. Eufrosinou a sv. Teodorou.

Sv. Eustach byl římský důstojník. Upálen roku 117 i se svou manželkou sv. Theopistou a syny sv. Agapetem a sv. Theopistem.

Sv. Lucius, první křesťanský král v Británii a po složení královské koruny první biskup švýcarského Churu byl ukamenován dne 3. prosince léta Páně 182. Jeho pomocnicí byla jeho rodná sestra Emerita, která byla upálena.

Ve druhém století bratři Florus a Laurus se skupinou křesťanů rozbili modly a velebili Boha. Soudce dal všechny schytat a v ohnivé peci upálit. Florus a Laourus byli hozeni do studny.

Čekatelka křtu Herais byla za živa upálena, a tak křest svatý ohněm přijala. Byla učenicí Origenovou.

Klement Alexandrijský, + 211, píše ve Stromata 20: „Denně před očima našima mnoho mučeníků upaluje, křižuje a stíná se.”

V roce 249 byli v Alexandrii upáleni sv. Macer pocházející z Lybie, sv. Heron, Ater a Isidor, sv. Nemesius.

Za císaře Decia v Nikomedii byl Lucian a Marcian za živa upálen. Na hranici hlasem velikým volali: „Pane Ježíši Kriste! Díky Tobě za to, že jsi nás nehodné z bludů pohanských vysvobodil a slavné smrti mučednické pro svaté jméno Tvé účastnými učinil! Čest a chvála Tobě. Rač milostivě přijmout duše naše!“

Okolo roku 250 za pronásledování křesťanů v Africe Kastus a Emilius viděli muka spolukřesťanů a hranice připravené zhrozili a odřekli se víry křesťanské. Ale brzo litovali velikého hříchu svého, vyznali Krista, napravili rekovnou smrtí v plamenech poklesek svůj a nabyli koruny mučenické.

V několika seznamech svatých a světic Božích čteme: „Dne 4. května. V Nikomedii den narození (pro život věčný) svaté Antonie, která nesmírně trápena, rozmanitými nástroji mučena, za jednu ruku tři dny a tři noci zavěšena, v žaláři po dva roky vězněna, a k rozkazu Priscilliana, císařského náměstka, upálena byla pro neohrožené vyznání Jesu Krista 303.“

Sv. Diodor byl upálen v Thébách v roce 285.

Ze čtyřiceti panen mučenic Ereglijských jáhnem Amon vyučených ve svaté víře křesťanské za císaře Licinia (311—324), deset panen bylo upáleno a ostatní byli umučeny jiným způsobem.

Za císaře Maximiana byly upáleny svaté ženy mučenice v Amisu u Černého moře Alexandra, Klaudia, Eufrasia, Matrona, Juliana, Eufemia a Theodosia.

Sv. Afra byla prostitutka. Po obrácení řekla před soudem: “Nechť mé tělo trpí mučením a pálením, jak právem zasluhuje. Své duše neposkvrním více ani modloslužbou ani jiným hříchem.” Byla upálena roku 304 v Augsburku. Pro Krista za živa upálena byla i její matka Hilaria a služky Afry Digna, Eunomia a Eutropia.

Sv. Epimach pocházíz Alexandrie. Upálen roku 304 v Římě, kde je mu zasvěcen kostel.

V Drinopole za Diokleciána biskup Filip a jáhen Hermes neohroženě víru svou vyznali a odsouzení byli na hranici Přivázali je ke sloupům na branici a zapálili ji. Velebíce Boha byli upálení roku 304.

Agapa a Chionia a Irena byly sestry upálené v Soluni roku 304.

Svatý Jan Chrysostom konal kázaní u hrobu svaté Druzily nedaleko Antiochie v Syrii na řece Orontes. Druzila, vidouc plameny, zahořela tím více láskou ke Kristu, a zmužile hleděla na oheň ji zachvacující, kterýž měl jí býti vodou křestnou, po níž toužila.

F. Ekert v Církev vítězná píše: “Dne 23. února 303 konala se v Nikomedii hlučnáslavnosť na počest pohanských bohů. Tu z nenadání vrazili vojáci do tamního krásného chrámu křesťanského a zbořili jej do základů. Oba císařové Dioklecian 1 Galerius divali se tomu. A hned nazítři vydán cisařský rozkaz, aby všecky křesťanské svatyně byly pobořeny a se zemi srovnány, Pisma sv. byla spálena, všickni v hodnostech a státních úřadech ustanoveni křesťané byli potupně složeni; aby všickni, kdo modlám obětovat nechtějí, byli mučeni a zboží jejich aby k cisařské komoře zabráno bylo. Když tento rozkaz v Nikomedii na veřejném mistě byl přibit, jakýsi křesťan jmenem Jan rozhorliv se strhl jej a roztrhal na kusy volaje, že hodi se pro nevzdělané Sarmaty a nikoli pro věrné křesťany. Za to byl ihned jat a za živa upálen. Brzo potom hořelo po dvakráte v císařském paláci a nebylo pochybnosti, že požáry ty založil zuřivec Galerius, aby Diokleciana proti křesťanům ještě více popudil. Dioklecian přičital tyto ohně skutečně křesťanům. Tu byl ihned Nikomedijský biskup Anthim polapen a mečem sťat, a křesťané z města i z okoli byli hromadně vražděni; jedni odpravováni mečem, jini upalování na hranicích, a jiní byli svázáni, na čluny naloženi a do moře vmetáni. Císařovna Priska i dcera jeji Valerie, manželka Galeriova, byly donuceny obětovat modlám a poslechly z bázně.”

Fotin a Anicet byli v rozpálené peci usmrceni roku 305 za Diokleciaána v Nikomedii.

Za Diokleciana v Chalcedonu byl upálen sv. Viktor a sv. Sosthenes.

Za Diokleciána byl v Benevetu upálen svatý Modest.

Sv. Eulálie z Meridy byla upálena za Diokleciána.

V Cesaree Palestinské Enatha panna byla pro víru křesťanskou bičována a upálena za vlády Římského císaře Galeria a Maximiana (305—311).

Sv. Teodor byl upálen 17. února 306 v Amasii. Chvalořeč o svatém Teodoru zakončil svatý Řehoř biskup z Nyssy modlitbou: „Jako vojín obbajuj nás, jakoo mučeník budiž orodovníkem naším a vypros nám pokoje. Potřebujeme-li přímluvy ještě mocnější, spoj se 8 ostatními mučeníky, bratřími svými, a proste společně za nás. Svatí Petr, Pavel a Jan nechať ujmou se Církve, kterouž sami založili. Kéž by na vždy od nás vzdáleny byly všeliké bludy! Kéž by obec křesťanská stala se půdou úrodnou na mocnou přímluvu tvou a spolumučedníků tvých!“

Firmilian, císařský náměstek v Palestině nechal upálit Porfyra v roce 307. Sv. Thea a sv. Valentina byly upáleny za Firmiliána roku 303. Julian, slyšel, jak ukrutně vladař Firmilian křesťany mučí a usmrcuje. Šel na místo poprav a tam uctivě líbal těla svatých mučeníků na zemi ležící. Žoldnéři oznámili to Firmiliánovi, jenž jej dal upálit. Julian díky čině Bohu hlasem velikým vítězně dokonal léta Páně 309.

Svatí Theodor, Ocean, Amian a Julian jsou vojíni a mučenici z Lydie za císaře Maximiana Galeria (305—311). V Menaionu,řecké knize pro bohoslužebný řád na slavnosti Páně a na svátky svatých jsou jim věnovány verše: „Setník ohněm touhy po Bohu jen dýchal, k Němu vesel z ohně do nebeska spíchal. Hranice třem druhům žebříkem je vzácným, po něm vešli v nebe chodem nebojácným.“

Sv. Antonína, panna a sv. Alexander, vojín byli upáleni roku 313 v Moesii, nynějším Bulharsku.

V tom Edese za panování císaře Licinia (311—324), Lysaniáš, císařský náměstek,dal neohroženého hlasatele víry křesťanské, jáhna Abiba, na skřipci drápy železnými rvát a uvrhnout do plamenů, v nichž Abib nabyl koruny mučednické.

Sv. Polycarp je biskup ustanovený sv. apoštolem Janem. Z listu církevní obce ve Smyrně o mučednické smrti svatého Polykarpa roku 153: „Když ho však chtěli ještě přibít hřeby, řekl: „Nechte mě takto. Ten, jenž mi dopřál vytrpět smrt ohněm, mi dá také sílu, abych i bez vašeho zajištění hřeby zůstal v plameni klidně stát.“ Nepřibili ho tedy, jen ho přivázali. Když tedy složil ruce za záda a byl spoután jako nejlepší beránek, vybraný k oběti z velkého stáda, byl připraven jako celopal, v němž Bůh nalezl zalíbení, a s očima upřenýma k nebi řekl: „Pane Bože všemohoucí, Otče milovaného a požehnaného Syna tvého Ježíše Krista, který nám o tobě zvěstoval, Bože všech andělů a mocností a všeho stvoření, Bože všech pokolení spravedlivých, kteří žili před tvou tváří! Velebím tě, neboť tohoto dne a v této hodině jsi mi dopřál, abych směl ve sboru mučedníků pít z kalicha tvého Krista, na vzkříšení k věčnému životu duše i těla, v neporušenosti skrze Ducha Svatého. Kéž jsem mezi ně dnes před tvou tváří přijat jako oběť znamenitá, hodná tvého zalíbení, tak jako jsi mi to určil a oznámil a jak to nyní naplňuješ, neboť tys Bůh pravdy, který nezná lži. A proto tě za všechno chválím a velebím, za všechno tě oslavuji skrze věčného a nebeského velekněze Ježíše Krista, tvého milovaného Syna, neboť skrze něho je tvoje všechna sláva, s ním a se Svatým Duchem, nyní i po všechny budoucí věky. Amen.“ Když vyslovil „Amen“ a dokončil svou modlitbu, zapálili pochopové hranici. A když plameny vysoko vyšlehly, spatřili jsme my, kterým bylo dovoleno přihlížet, veliký div. I proto jsme byli zachováni, abychom mohli i jiným zvěstovat, co se přihodilo. Oheň se totiž vyklenul jako když vítr napne lodní plachtu a obloukem obklopil mučedníkovo tělo. To neskýtalo uprostřed ohně pohled, jako by se pálilo maso, ale jako když se peče chléb anebo jako když září v peci tříbené zlato a stříbro. A také jsme ucítili takovou vůni, jako když zavoní kadidlo nebo nějaká jiná vzácná vůně.“

V městě sv. Polycarpa Smyrně byl roku 250 upálen kněz svatý Pionius, jenž napsal apologii neboli obranu víry. Rozsudek prokonzula Quintiliana zněl takto: „Pionius, muž bohaprázdný, který se prohlásil za křesťana, buď stráven mstícím ohněm, bohům na zadostiučinění, lidu na zastrašení.“ Poslední slova sv. Pioniuse jsou: „Amen, ó Pane, vezmi mou duši k sobě!“

Svatý Januárius, patron Neapole, se narodil v Neapoli v polovině 3. století. Stal se knězem a pak biskupem v Beneventu. V době císaře Diokleciána Januárius navštěvoval uvězněné křesťany a dodával jim odvahy ve víře. Byl při tom zatčen. Když se prokonzul Timotej dověděl, že jde o biskupa, poručil ho předvést a řekl mu: „Protože jsi ze vznešeného rodu, vyzývám tě, abys podle příkazu císaře obětoval bohům. Jestliže to odmítneš, budu tě tak mučit, že se nad tím tvůj Bůh zděsí.“ Biskup Januárius odpověděl: „Nerouhej se, aby se na tebe Bůh, Stvořitel nebe i země, nerozhněval.“ Za to byl odsouzen a vhozen do rozpálené pece. Plameny mu šlehaly přes hlavu, ale jeho vlasy zůstávaly nepoškozené. Soudce to pokládal za dílo zlých duchů. Januárius byl znovu vyslýchán, uvržen do vězení a s dalšími kleriky odsouzen k smrti. V amfiteátru v Pozzuoli byli předhozeni dravé zvěři, ale zvířata jim ani v nejmenším neublížila. Zoufalý místodržící vynesl nový rozsudek. Biskup Januárius byl potom sťat mečem a jeho šest druhů, Socius, Festus, Desiderius, Gantiol, Eutychius a Akutius, zemřeli v sirnatých pramenech v Pozzuoli. Jedna zbožná žena nabrala krev biskupa mučedníka do ampulek, které jsou dodnes předmětem úcty a dvakrát ročně, 1. května a 19. září, krev zkapalní jako čerstvá.

Sv. Fruktuos, biskup Taragonský za císařů Valeriana a Galiena v roce 259 byl upálen se svými jáhny Auguriem a Eulogiem.

Sv. Timoteus byl upálen v Gaze roku 302.

Voják sv. Teodor byl upálen po krutém mučení roku 303.

Sv. Teodora byla se svými třemi syny upálena za císaře Diokleciána v Bithynii. Za Diokleciána byli upáleni rovněž biskupové z Egypta sv. Peleus, Nisus a Eliáš.

Svatá Agape, Chionia a Irena jsou sestry a panny ze Soluně co byly pro uschovávání posvátných knih upáleny roku 304.

V Cesareji dvě sestry Chresta a Kallista roku 311 viru zapřely a modlám obětovaly. Dostaly od vládce Sapricia úkol sv. Dorotu za odměnu od víry odvrátit. Nastal opak a pro své obrácení vladař v hněvu dal obě kajici sestry k sobě svázané a do kotle smolou naplněného posadit a upálit.

Svatý Emilian uprostřed plamenů velebil Boha a odevzdal duši svou Bohu léta Páně 362 v Bulharsku.

Sv. Urbana a spolumučedníky cařihradských dal arianský císař Valens pro katolickou víru vsadit na loď a na moři upálit.

Athanarik, král Visigothů dal roku 372 sv. Niketase všelijak ukrutně trýznit a nakonec do ohně vrhnot.

V Apamee v Sýrii biskup Marcel na hranici upálen roku 389.

Za císaře Juliana Odpadlíka nezvratně vyznával víru křesťanskou Elpidius, vážený člen rady vládní. Za té příčiny jej, Marcela, Eustochia a jiné spoluvyznavače při vázali ke koňům, jenž je za sebou vlekli, a konečně uvrhli utrýzněné do ohně, v němž rekové dokonali slavné mučenictví své.

V roce 850 Abatyše Eba uřízla sobě nos, aby se výbojní Dánové zhrozili a jí násilí neučinili. Všechny panny jeptišky učinily totéž. Dánové se zděsili, ale přesto zapálili klášter, v němž uhořely duše čisté v tělech Bohu obětovaných.

Svatí Heliodor v 95 letech a Dozas za císaře byzantského, Konstantina V.. Kopronyma (Necuda) byli upáleni.

I. Vondruška napsal o současnici Jana Husa sv. Janě z Arku: „Z plamenů ujištovala: „Nejsem kacířkou; hlasy, které jsem slyšela, pocházely od Boha. Co jsem činila, činila jsem z Boží vůle. Poté umírajíc volala: „Ježíši! Ježíši! Ježíši!” Všichni plakali, Francouzi i Angličané, kněží i soudcové, kardinál vindchesterský, ba i vyšetřující soudce Petr Cauchon, biskup bauvaisský, zakoupený zájmům anglickým. Obklopena ohněm a kouřem volala jména svatá, jméno Panny Marie, jméno Ježíš. Poslední slova byla: „Neoklamaly mne mé hlasy. Ježíši! Ježíši!“; načež vypustila duši. Nespravedliví soudci sešli bídnou smrtí, jak Johanna předpověděla. Král Karel VII. chtěl čest její zachránit. Roku 1451 bylo vyšetřováním zjištěno, že odsouzena byla nespravedlivě. Roku 1455 konala se revize jejího procesu za předsednictva arcibiskupa remešského. Tu byla opět její nevina zjištěna a tento rozsudek byl v Ruenu slavnostně prohlášen.“

Marek Kižan z rozkazu Jiří Rakocziho prosazujícího protestantismus nejprvé byl do žaláře uvržen, pěstí a kyjem ubit, posléze na trám pověšen, a ohněm pod ním zaníceným upálen dne 7. září 1619.

Blahoslavený Karel Spinola se narodil v Praze roku 1564 a byl upálen roku 1622. Takto o něm píše I. Vondruška: „Pak byla zapálena hranice. Odsouzenci stáli opodál, jsouce přivázání ke kolům, aby nebyli náhle usmrceni, nýbrž aby byli znenáhla sálajícím horkem blízkého ohně utrápeni. Hrozným mukám nedokázali odolat tři Japonci; odtrhli se od kolů, utekli a vzývali pohanskou modlu; ale vladařův náměstek je dal zahnat zpět do plamenů. Jiný Japonec také utekl od kolu, ale vzpamatoval se, vrátil a uhořel. Žádný z těchto čtyř uvedených se nepokládá za mučedníka. Uhořela statečná Lucia Freitas. Trápení Karla Spinoly trvalo půl druhé hodiny. Nejdéle se trápil jesuitský kněz Šebastian Kimura, totiž tři hodiny. Všech mučedníků bylo 52, a to 30 sťatých, 22 upálených.“ O jiném upalování v Japonsku píše v dopise z 18.10. 1630 vlastnímu otci sv. kněz a mučedník Dominik Ibaňez de Erquicia: “Takže nyní bylo chyceno pět řeholníků spolu se vším lidem. Skoro 400 osob se stalo mučedníky. V minulém měsíci byli mnozí zaživa upáleni a asi třicet jich bylo rozřezáno bambusovou pilou. Krutá jsou muka, kterými se snaží přinutit ubožáky k odpadu od víry. 4. prosince 1623 podobné děsné divadlo mělo druhé hlavní město Japonské Jedo. Bývalý společník Karla Spimoly, kněz věrověst Jeroným, jenž tisíce Japonců uvedl do Církve Boží za živa upálen byl s padesáti křesťany.”

V 17. století byl v Astrachanu upálen blahoslavený Mikuláš Mello z Lisabonu a paní Barbora z Polska.

Z novější dějin patří mezi svaté sv. Karel Lwanga, panoš krále v Ugandě, který jej dal společně s dalšími dvanácti křesťany upálit 3. června 1886. Důvodem bylo, že odmítali, aby král praktikoval homosexualitu.

Upálené svaté je vhodné vzývat k nápravě duchovních škod skrze upálení. V českých podmínkách se lidem vynoří hlavně Jan Hus. Překročíme-li českou kotlinu, tak jde především o 2000 templářů upálených francouzským králem Filipem. Tomuto upálení předcházelo zrušení řádu templářů na nátlak krále Filipa avignonským papežem Klementem V. Velmistr Jakub de Molay do poslední chvíle smrti na hranici trval na nevině své i dalších členů řádu. Jeho pozvání k Božímu soudu na věčnosti se pro papeže Klementa V. naplnilo za měsíc a krále Filipa IV. Sličného za sedm měsíců po jeho upálení.