Boží milosrdenství se projevuje odpuštěním hříchů. Tragédií je, když lidé nevěří na hřích, a proto nehledají křest na odpuštění hříchů. Tragédií je, když lidé nehledají svátostné odpuštění hříchů. Smíření podle milosrdného Boha skrze pokání a vyznání hříchů vysvětluje Schallerův misálek takto:
„Svátost pokání jest nesmírným dobrodiním Božím. Hříšníku zjednává odpuštění hříchů, kterých se po křtu sv. dopustil, a smiřuje jej opět s Bohem. Nevědomí v ní získávají vědomosti potřebné k správnému a dokonalému životu, lehkomyslní a nedbalí jsou pobízení k větší horlivosti, úzkostliví uklidňováni, zpupní varováni, zarmoucení potěšeni, rozdvojení smiřováni, škody odčiňovány. Všechno, čeho jest k dokonalému a bohumilému životu potřebí, získáváme při dobré svaté zpovědi.
Platně sv. zpověď koná, kdo na sebe žaluje a nezamlčí vědomě žádného těžkého hříchu. Zpověď, při které se schválně nebo z velké nedbalosti nevyjeví některý těžký hřích, je svatokrádežná a hříšník svolává na sebe ještě nové těžké tresty Boží.

Smrtelného čili těžkého hříchu se dopouští ten, kdo v nějaké důležité věci dobrovolně přestupuje přikázání Boží nebo církevní, ačkoli měl při činu vědomí, že je takoví skutek Bohem přísně zakázán.
Těžce hříšným může býti nejenom skutek, ale i myšlenka, při níž se někdo dobrovolně zdržuje a zlou žádost vzbuzuje. To jest si pamatovati zvláště při hříších proti Čistotě. Těžce hřeší také ten, kdo nekoná některou svou povinnost, ke které je těžce zavázán (např. kdo bez důležité příčiny zanedbá v neděli nebo zasvěcený svátek Mši sv., nebo když rodičové nevěnují potřebné péče svým dítkám).
U těžkých hříchů je nutno udati vždycky také počet nebo okolnosti, které jeden druh hříchu mění v jiný (např. krádež na posvátném místě je svatokrádeží, hřích proti čistotě s osobnou příbuznou je krvesmilstvo, s osobou vdanou nebo ženatou cizoložstvím).
Lehkých hříchů není třeba ve zpovědi udávati, ale jest to neobyčejně užitečno a hříšník snadným způsobem získává odpuštění hříchů i trestů. Je-li někdo v pochybnostech, je-li jeho hřích těžký nebo lehký, musí jej udati ve sv. zpovědi.
Zpytování svědomí: Vzývej Ducha Svatého, aby osvítil tvou mysl a tys mohl poznati, čím jsi urazil Boha, který s takovou láskou o tebe pečuje a s takovou shovívavostí čeká, až se k němu vrátíš. Potom uvaž následující a podobné otázky a upřímně si na ně odpověz.

Desatero Božích příkázání:
První přikázání. Modlil jsem se ráno, v poledne a večer? Zanedbal jsem dlouhou dobu modlitbu? Byl jsem při modlitbách dobrovolně roztržitý? Pochyboval jsem dobrovolně o pravdách katolické víry? Mluvil jsem proti víře? Poslouchal rád takové řeči? Četl jsem nevěrecké noviny a knihy? Dával je číst jiným? Navštěvoval jsem nevěrecké schůze? Styděl jsem se za svou víru? Byl jsem pověrčivý? Zoufal jsem v milosrdenství Boží? Opovážlivě jsem na ně spoléhal a hřešil? Byl jsem v neštěstí a protivenství malomyslný a netrpělivý?
Druhé přikázání. Vyslovoval jsem lehkomyslně jméno Boží? Jeho svatých? Klel jsem? Posmíval jsem se svatým věcem? Přísahal jsem bez potřeby? Křivě? Slibu jsem nesplnil?
Třetí přikázání. Konal jsem v neděli a zasvěcené dny bez potřeby práce služebné? Zameškal jsem vlastní vinou v těch dnech Mši sv.? Přišel jsem pozdě na Mši sv.? Předčasně jsem odešel? Byl jsem při Mši sv. dobrovolně roztržitý a nepozorný? Dal jsem v kostele pohoršení?
Čtvrté přikázání. Byl jsem neuctivý k rodičům, učitelům, představeným? Byl jsem k nim vzdorovitý, nelaskavý, hrubý, umíněný? Neposlouchal jsem je v tom, v čem mi mohou poroučeti? Bil jsem je? Přál jsem jim smrti? Byl jsem vůči duchovní nebo světské vrchnosti vzdorovitý? Nesnášel jsem se se sourozenci? Hádal jsem se s nimi? Hněval? Sváděl jsem ke zlému? Staral jsem se o výchovu svých dítek (podřízených)? Trpěl jsem jim něco zlého (špatnou společnost, nedovolenou známost, zlou příležitost)?
Páté přikázání. Uškodil jsem někomu na těle? Na zdraví? Bitím, poraněním? Rval jsem se? Hádal jsem se? Popouzel jsem k zlosti, hněvu a nenávisti vůči jiným? Byl jsem pomstychtivý? Žil jsem v nepřátelství? Přál jsem jinému zlé? Uškodil jsem někomu na duši? Pohoršil jsem vlastní vinou jiné? Dal jsem špatný příklad? Sváděl jsem k hříchu radou, svolením, chválením zlého, podněcováním? Scházel jsem se se špatnými lidmi?
Šesté a deváté přikázání. Myslil jsem se zalíbením na necudné věci? Vyvolával jsem dobrovolně nečisté pocity? Žádal jsem si něco nemravného viděti, slyšeti, konati? Mluvil, poslouchal, zpíval četl, díval jsem se se zalíbením na necudné věci (biograf, divadlo)? Činil jsem něco nemravného sám? S jinými? Dopustil jsem, aby se jiní ke mně nemravně chovali? Dopustil jsem se nemravných zvráceností (perverzity)? Zhřešil jsem proti povinnosti manželské?
Sedmé a desáté přikázání. Kradl jsem? Poškodil jsem cizí majetek? Podváděl jsem? Užíval špatných měr a vah? Dodával jsem špatné zboží? Nepracoval jsem poctivě? Žádal jsem přemrštěné ceny? Zpronevěřil jsem něco? Nahradil jsem škodu? Utrácel jsem lehkovážně svůj majetek?
Osmé přikázání. Lhal jsem? Uškodil jsem někomu svou lží? Přetvařoval jsem se? Nadával jsem jiným? Utrhal jsem na cti? Zjevoval jsem bez nutné příčiny chyby druhých? Pomlouval jsem je? Podezříval? Odsuzoval?
Patero církevních přikázání. Postil jsem se v ustanovené dny? Přijal jsem o Velikonocích platně sv. Svátosti? Zúčastnil jsem se v nedovolený čas zakázaných zábav (tanců)?
Sedm hlavních hříchů. Byl jsem pyšný? Ješitný? Marnivý? Opovrhoval jsem jinými? Upoutával jsem své srdce hříšným způsobem k vezdejším statkům? Nedával jsem almužnu? Byl jsem nepřející? Závistivý? Škodolibý? Opíjel jsem se? Byl jsem lenivý v učení, práci, modlitbě?
Stavovské povinnosti. Jak jsem plnil povinnosti jako svobodný, ženatý (vdaná), vdovec (vdova), představený, chlebodárce, zaměstnanec? Který je můj obyčejný hřích?

Vzbuzení lítosti a předsevzetí. Nejdůležitější částí Svátosti pokání je lítost. Bez ní nejsou hříšníku odpuštěny jeho hříchy, i kdyby kněz nad ním vyslovil rozhřešení. Pros tedy Boha, aby obměkčil tvé srdce. Mysli na ohyzdnost hříchu, kterým se špatně odvděčuješ Bohu, který tě stvořil, vykoupil a posvěcuje; na tresty v Pekle, kterých pro své hříchy zasluhuješ, a na krásu Nebe, jež jimi ztrácíš. Máš-li jenom lehké hříchy na svědomí, mysli na muka duše v Očistci. Umiň si, že všechno napravíš, škody nahradíš, příležitostem ke hříchu se vyhneš, hříšné známosti přerušíš, že se budeš ovládat, užívat prostředků k nápravě, vykonáš uložené pokání.
Zpověď. U zpovědnice buď soustředěný a pokorně si veď. Trpělivě čekej, až na tebe dojde řada. Nechoď tak blízko, abys slyšel zpověď druhých. Zaslechneš-li však náhodou něco, jsi pod hříchem zavázán s nikým o slyšeném nemluviti. Ve zpovědnici poklekni, poznamenej se křížem a když obdržíš požehnání, řekni: „Zpovídám a vyznávám se Bohu všemohoucímu a vám, Otče duchovní, že jsem se od své poslední zpovědi, která se stala…(např. před měsícem, rokem), těchto hříchů dopustil.“
Hříchy svoje říkej pomalu, zřetelně, ale ne nahlas. Buď upřímný, pokorný, neužívej neslušných slov. Nemluv zbytečné věci o chybách druhých, nýbrž mysli stále na to, že se máš zodpovídat za své vlastní svědomí. Máš-li něco těžkého nebo zahanbujícího na srdci, řekni to nejprve.
Ukonči své vyznání těmito slovy: „Těchto a všech zapomenutých hříchů srdečně lituji a polepšení slibuji. Žádám vás, ctihodný Otče, za spasitelné pokání a kněžské rozhřešení. Kněz má povinnost položiti otázky, je-li toho k úplnosti zpovědi třeba; odpovídej mu ochotně a pravdivě. Jeho napomenutí přijímej rád a s důvěrou. Rozhřešení přijmi v pokorné zbožnosti; jest to nejdůležitější okamžik svátosti Pokání. Po sv. zpovědi poděkuj Bohu vroucně za obdržené odpuštění a vykonej pokud možno hned uložené pokání. Vzývej Pannu Marii a všecky Svaté za jejich ochranu.“