Latinského tolerare znamená snášet, strpět. Tolerance je tedy snášenlivost, schopnost přijímat něco samo o sobě nežádoucí, těžké, nepříjemné.
Tolerance technická určuje u výrobků rozsah přípustných odchylek od stanovených rozměrů, vlastností a podobně. Tolerance lidská je třeba od narození až do smrti. Při narození potřebuje dítě tolerantní maminku, která je schopna snášet jeho smrad při přebalování. Oba rodiče projevují svou toleranci když dítě pláče a ruší jejich spánek atd. Na konci života potřebuje člověk toleranci od svých dětí, aby dokázali přijmout omezení fyzické i duševní, které stáří přináší. Netolerantnost vůči malým bytostem se projevuje zabíjením umělým potratem. Netolerantnost vůči stáří se projevuje zabíjením eutanázií.

Latinské slovo discriminare znamená rozlišovat. Dobře diskriminovat znamená dobře rozlišovat dobro a zlo a kam až odchylky od normy mravů mohou jít. Správná tolerance má spravedlivou diskriminaci. Špatná diskriminace bez ohledu na projevy člověka jej pro barvu pleti, náboženství, pohlaví, majetek apod. nespravedlivě omezuje nebo trestá.
Socialismus nechtěl tolerovat kapitalismus, protože diskriminuje dělníky. Když se ujal moci, tak diskriminoval nejen kapitalisty. Věřící občané byli diskriminováni. Součástí socialistických diskriminačních zákonů se staly zákony o zabíjení dětí potratem a narušování trvalosti manželství. Dnešní EU přebírá tuto neblahou socialistickou legislativu. Podobně jako socialismus považuje konání odlišné od předchozích generací za přednost. Pohrdá tradičním pohledem odmítajícím praktikování homosexuality. Pohrdá zdravým rozumem hájícím plození dětí mužem a ženou v řádném manželství.

Ital Rocco Buttiglione před 10 lety, 5. října 2004 neprošel slyšením v Evropském parlamentu kvůli postojům k homosexualitě, kterou podle učení katolické Církve považuje za hřích. Podobně se dostal do střetu pro tradiční názor, že žena má mít prioritu v mateřství a rodině. Jde o názory shodné s otci zakladateli sjednocené Evropy jako R. Schumann a K. Adenauer a De Gasperi. Tato diskriminace se záludně nazývá politická korektnost. Plná pusa řečí o toleranci, ale ne pro toho, kdo zastává tradiční a prorodiné hodnoty! Případ Buttiglione klade s odstupem 10 roků naléhavěji závažné otázky: „Co je smyslem a cílem a o jaké hodnoty se bude usilovat? Jakou morálku mají mít občané EU? Morálku „moderní“ podobnou socialistické morálce s popíráním Desatera? Jak obstojí rodina evropských států nebude-li mít základ v tradiční rodině? Mají být lidská práva v rozporu s biblí a tradicí?“
Novotou je např. sexuální výchova s informacemi (propagací) věcí, které byly v minulosti trestnými činy. Již se stalo, že v případě nepřítomnosti svých dětí na této „výuce“ je rodič diskriminován finančně i vězněním.

Diskriminováno je panenství a manželská věrnost podle příkladu Panny Marie. Tlak je vytvářen různými prostředky. Patří mezi ně propaganda a záludný slovník. Např. tvrzení o fobiích: Kdo označuje homosexualitu jako hřích a žádá její nepraktikování je hanlivě označen homofob. Kdo není nadšen islámem je islamofob. Komu se nelíbí tekutá morálka elit Evropské unie trpí eurofobií. O pravdofobii se nemluví, ačkoli je velice nebezpečná a vede k netolerantnosti vůči pravdivým informacím a diskriminaci toho, kdo je poskytuje. Existuje mravofobie a neochota mluvit o mravech a mravnosti. Existuje odmítáním tradice (tradicifobie) a bible (bibliofobie). Učení katolické Církve je pravdivé a je odmítáno pro katofobii. Pravda je jediným dobrým základem pro pravou toleranci a spravedlivou diskriminaci.
Ti, kdo chtějí bezbřehou toleranci, nakonec zjistí jaké potíže to přináší. Mírumilovný a tolerantní islám hodný naprosté tolerance nejde dohromady s válečnými zločiny islámského státu a vzniká otázka, jak jej rozumně diskriminovat.

Bible je nadčasová a v I Kor 10,25 je o toleranci ve stravování: „Všechno, co se na trhu prodává, můžete jíst. Buďte ve svědomí klidní a na nic se neptejte.“
Jud 4 ukazuje jak se ve jménu tolerance žádá mravní nevázanost: „Vloudili se totiž mezi vás jistí lidé, kteří byli už dávno předem označeni k tomuto odsouzení. Tito bezbožníci zaměňují milost našeho Boha za prostopášnost a zapírají jediného Vládce a Pána Ježíše Krista.“
Mk 14,7-11 je o demokracii manipulované významnými jedinci a tolerující raději zločince než světce: „Právě byl ve vězení jistý Barabáš ještě s jinými vzbouřenci, protože se při vzpouře dopustili vraždy. Lid přišel nahoru a začal Piláta prosit o to, co pro ně vždycky dělával. Pilát jim na to řekl: »Chcete, abych vám propustil židovského krále?« Věděl totiž, že ho velekněží vydali z nenávisti. Velekněží však poštvali lid, ať jim raději propustí Barabáše.“

Mt 15,12-13 je o netolerantnosti bludného učení: „Tu k němu přistoupili učedníci a řekli mu: »Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?« On jim odpověděl: »Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vytržena i s kořenem. Podobně Tit 3,10-11: „Sektáře jednou nebo dvakrát důrazně napomeň, ale pak už s ním přeruš styky. Víš přece, že takový člověk je zkažený a sám se odsuzuje.“
Jak 2,1-4 je proti diskriminaci podle majetku: „Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: »Prosím, posaď se tady na čestné místo.« Ale tomu chuďasovi řeknete: »Ty stůj tamhle« nebo »Sedni si tady u mých nohou«. Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad?”
Apokalypsa 21,7-8 je o spravedlivé diskriminaci při Božím soudu: „To bude úděl vítěze; a já budu jeho Bohem a on bude mým synem. Ale zbabělci, odpadlíci, nečistí, vrazi, smilníci, čaroději, modláři a všichni lháři dostanou svůj díl v tom močálu, kde hoří oheň a síra - to je ta druhá smrt.