Přece se nebudeme pořád modlit! Můžeme odpovědět: „Je heslo modli se a pracuj“, z něhož je dána důležitost modlitby a práce. To, co máme dělat kromě modlitby jsou dobré skutky. Mezi dobré skutky patří skutky milosrdenství.
Sv. Lev Veliký, Sermo 6: “Není nic užitečnějšího než spojit s rozumným a svatým postem skutky milosrdenství.”
Katechismus od kardinála Tomáška píše: „V Písmu svatém se nám doporučují zvlášť tyto skutky tělesného milosrdenství: Nasycovat hladové, napájet žíznivé, do domu přijímat pocestné, odívat chudé, navštěvovat nemocné, osvobozovat zajaté, pohřbívat mrtvé. A skutky duchovního milosrdenství: Napomínat hřešící, učit nevědomé, dobře radit pochybujícím, těšit zarmoucené, trpělivě snášet křivdy, ochotně odpouštět ubližujícím, modlit se za živé i za mrtvé.“

Napomínat hřešící. Kniha Ezechiel 33,8: „Řeknu-li já bezbožnému: „Bezbožníku, smrtí umřeš,” a nedomluvíš-li mu, aby se vystříhal bezbožný své cesty: on, bezbožný, pro svou nepravost umře, ale krev jeho z ruky tvé vymáhat budu.“ List Efesanům 6,4: „A vy, otcové, nedrážděte svoje děti ke hněvu, ale vychovávejte je v kázni a napomínejte jez pověření Páně.“ Sv. Augustin, O slovech Páně: „Jestliže zanedbáš napomenutí, stal ses horší než ten, kdo zhřešil.“
Učit nevědomé. Sv. Tomáš. A., Summa teologická III, 7: „Vyučovat někoho, aby byl přiveden k víře, je úkolem každého kazatele a také každého věřícího.“
Dobře radit pochybujícím. Špatné rady jsou ke hříchu a patří mezi cizí hříchy. Při svátosti na odpuštění hříchů je možné se s knězem poradit a je zde největší jistota dobré rady. Píše o tom sv. Terezie z A., Hrad v nitru III.: „Dodávám však, je-li duše pokorná a navzdory slovům, jež slyší, nebude jednat, aniž by se předtím poradila se zpovědníkem, pak jí ďábel nebude moci nějak zvlášť uškodit: ba vůbec jí neuškodí.“
Sv. Alfons z L., Návod na dobrý život: “Svátostí pokání se nejen získává odpuštění vin, ale také pomoc pro boj s pokušeními. Z toho důvodu si vyber duchovního vůdce. Vždy se u něho zpovídej a raď se s ním o všech důležitějších věcech. Ve všem ho poslouchej, zvláště tehdy, když máš nějaké skrupule. Kdo poslouchá zpovědníka, nemusí se bát nějaké chyby: Kdo vás poslouchá, mne poslouchá (Lk 10,16). Hlas zpovědníka je hlasem Boha.”

Těšit zarmoucené. List Kolosanům 1,11: „Jeho božská moc vám dá všestrannou sílu, abyste všecky zkoušky trpělivě vydrželi.“ Sv. Augustin, Sermo 46: „Přilož tedy obvaz útěchy, ovaž, co je zlomené. Řekni: „Neboj se, ten, v něhož jsi uvěřil, v pokušení neopustí. Bůh je věrný a nedopustí, abys byl zkoušen nad své síly.“
Trpělivě snášet křivdy. I. Petr 3,17-18: „Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného. Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.“
Ochotně odpouštět ubližujícím. II Kor 2,10-11: „Komu tedy odpouštíte vy, tomu odpouštím i já. Vždyť cokoli jsem já odpustil - měl-li jsem co odpustit - udělal jsem to kvůli vám, a Kristus to vidí a schvaluje. Nesmíte se totiž dát oklamat od satana. Příliš dobře jsou nám známé jeho záměry.“ Sv. Alfons z L., Návod na dobrý život: „Jednoho dne náš Pán řekl blahoslavené Angele z Foligna, že nejjistějším znamením, že nějaká duše je milována Bohem, je to, zda ona sama miluje bližního, který jí ukřivdil.“
Modlit se za živé i za mrtvé. I Tim 2,1: „První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi.“
Apoštolské konstituce: „Za každou duši křesťanskou se pomodleme. Zachraň nás a pozvedni nás, Bože, svým milosrdenstvím.“

Nasycovat hladové. List Jakubův 2,15-16: „Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: »Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se« - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co jejim to platné?“
Sv. Kateřina S., Dialog 146: „Překypuje bohatstvím, a přece toho druhého nechá umřít hladem: nevidí, že jeho ničemnost a tvrdost srdce vydávají zápach vanoucí až ke mně a do hlubin pekla.“
Obyvatelé převážně severní polokoule v počtu okolo jedné miliardy mají z přebytku jídla obezitu a vyhazují jídlo jako odpad a přibližně stejná miliarda lidí trpí i umírá hladem!
Napájet žíznivé. Geneze o vhodné ženě 24,42-44: „Hospodine, Bože pána mého Abrahama, vyjdi mi, prosím, dnes vstříc a prokaž milost pánu mému Abrahamovi. Hle, stojím u studny vody a dcery obyvatelů tohoto města budou choditi pro vodu. Dívka tedy, které řeknu: „Nachyl svého džbánu, abych se mohl napíti,” a která řekne: „Pij, a velbloudy tvé také napojím,” bude ta, kterou jsi určil pro svého služebníka Isáka; z toho poznám, že jsi učinil milosrdenství s mým pánem.“
Do domu přijímat pocestné. List Židům 13,2: „Nezapomínejte na pohostinnost, protože tak přijali někteří ve svém domě anděly, aniž to tušili.“
Odívat chudé. Příklad sv. Martina: rozťal mečem svůj vojenský plášť na dvě polovice, z nichž jednu dal žebrákovi, druhou pak se zabalil sám a nic nedbal, že druhové se mu posmívají. V noci pak se mu zdálo, že vidí Spasitele přioděného kusem pláště darovaného od něho žebrákovi a že slyší Spasitele: „Tímto rouchem mne přioděl Martin ještě nepokřtěný.“

Navštěvovat nemocné, Mt 8,5-7 Když přišel Ježíš do Kafarnaa, přistoupil k němu jeden setník s prosbou: »Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.« Ježíš mu řekl: »Přijdu a uzdravím ho.“
Osvobozovat zajaté. List Židům 13,3: „Pamatujte na vězně, jako byste byli sami vězněni s nimi, na ty, kteří jsou týráni, protože i vy žijete na zemi těžký život.“
Pohřbívat mrtvé. O Tobiáši v Tob 1,17: „Svůj chléb jsem dával hladným a svůj oděv nahým a když jsem viděl mrtvého z mého národa, vyhozeného za ninivské hradby, pochoval jsem ho.“

Evangelium sv. Matouše 25,31-40: “Až přijde Syn člověka ve slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůna budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: ‘Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně. ‘Spravedliví mu na to řeknou: ‘Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘Král jim odpoví: ‘Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘”