Každá stavba potřebuje dobré základy, aby stála a obstála. Prozíraví lidé se ptají: „Jsou dobře udělány základy?“ Starost o základy je v otázce: „Neohrozí to základy?“ Dobrá stavba má základy pevné, které neohrozí ani extrémní působení. Opravdu věřící člověk se ptá: „Je zde pro víru dobrý základ?“, „Neohrozí to základní pravdy víry?“ Dobrý křesťanský život má pevné základy víry, které neohrozí ani extrémními životní zkoušky!
Člověk má bohužel malý zájem o věci duchovní. A ne každý člověk užívá svůj rozum tak, aby dospěl k jistotě o Boží existenci. Ne každý člověk z poselství bible dokáže čerpat správnou víru. Apoštol Pavel v listu Židům 5,11 píše: „O tom bychom měli mnoho co říci, ale nesnadno se to vysvětluje, protože máte o poslouchání malý zájem.“
Tridentský katechismus z nařízení sv. Pia V. vysvětluje metodu pomoci rozumu a vůli v budování základů víry. V otázce XII čteme.: „Ale poněvadž pravdy zjevení Božího mnohé jsou a rozmanité, že se tak snadno ani myslí obsáhnout ani když jsou v mysli obsaženy, v paměti udržet nemohou, aby, když se naskytla příležitost k vyučování, pohotově bylo a k jejich snadnému vyložení: velemoudře předkové naši celý ten obor a způsob spasitelného učení na čtyři tyto hlavní oddíly uvedli a rozdělili: Apoštolské vyznání víry, svátosti, desatero přikázání, modlitbu Páně.“

Při snaze budovat základy není třeba požadovat jako základ něco nadbytečného ani není možné připustit základy mělké. V listu Židům 6,1-2 je o základních věcech: „A tak tedy necháme stranou počáteční učení o Kristu a přistupme k nauce pro pokročilé. Nebudeme se přece zase vracet k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha, k učení o omýváních a vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a odplatě na věčnosti.“ Toto vede k Apoštolskému vyznání víry, svátostem, desateru a modlitbě.
Apoštolské vyznání víry začíná: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.“ Člověk toto může vědět díky rozumu, který chápe, že samo se neudělá nic a ani celý svět se neudělal sám. Zdravý rozum nemá potíž souhlasit s prvními slovy bible: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Apoštolské vyznání krátce vysvětluje, co je obsaženo na mnoha stránkách bible a posvátné Tradici.
Věci se vzájemně propojují: Víra je první příkaz mravního zákona desatera, obsaženého v bibli. Víra je rovněž potřebná u svátostí a modlitby. Mezi modlitby patří i vyznání víry a modlitba se konání při udělení svátostí a za život podle desatera.

Základní učení je žádoucí rozvíjet, ovšem ne tak, aby se ve jménu rozvoje poničil základ. Dvanáct článků jako apoštolů má apoštolské vyznání víry. Základních pravd je šest:
Bůh je jeden.
Bůh je nejvýš spravedlivý.
Jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch Svatý.
Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil.
Duše lidská je nesmrtelná.
Milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba.
Základní pravdy víry můžeme rozvíjet správným směrem k apoštolskému a nicejsko-cařihradskému vyznání víry. Tak nám k první pravdě: „Bůh je jeden“ přibude, že tento Bůh je všemohoucí a Stvořitel nebe a země. Z nicejského vyznání víry přibude, že Bůh stvořil všechno, co je viditelné i neviditelné.

Ptáme-li se jak je Bůh nejvýš spravedlivý, tak myslíme na vyznání víry a slova o soudu: „přijde soudit živé i mrtvé.“ Jsou lidé, co kladou otázku: „Proč Bůh dopouští zlo?“ Ten, kdo chce být dobrý věřící, dbá na to, aby daná odpověď neohrozila základní pravdu víry: „Bůh je nejvýš spravedlivý“. Bůh nejvýš spravedlivý dobré odměňuje a zlé trestá, byť ne vždy hned.
O třech osobách nejsvětější Trojice je v apoštolském vyznání víry a více ve vyznání víry nicejsko-cařihradském. Nejsvětější Trojici vysvětluje učitel Církve sv. Atanáše ve vyznání Quicumque – Kdokoli (odkaz: https://tradice.net/2013/12/2013-12-25/) Náboženství, které nevěří v Nejsvětější Trojici je falešné a neobsahuje základní pravdu víry. Sv. Atanáš začíná Quicumque – Kdokoli takto: „Kdokoli chce být spasen, především se musí držet katolické víry. Jestliže ji někdo nezachová neporušenou a ucelenou, bezpochyby zahyne navěky.“ A končí: „Taková je katolická víra. Kdo ji pevně a věrně nezastává, nemůže být spasen. Amen.“ Místo zpochybňování autorství sv. Atanáše je lepší vyvodit z něj důsledky o falešnosti náboženství neuznávajících Nejsvětější Trojici: islám, židovství, budhismus, hinduismus atd. Podobně místo zpochybňování autorství sv. Atanáše je lepší napravovat modloslužebnictví, kdy se nezastává pevně a věrně katolická víra. Jak to poznáme? Z projevů, kdy někdo nebo něco je důležitější než Bůh: „Fotbal je mi vším“. „Toto je můj zbožňovaný zpěvák (herec).“ „Žiji jen pro svého muže.“ „Nejhlavnější jsou peníze.“ „Všechno musí být podle Evropské unie.“ „Ať si každý věří po svém.“
Panna Maria ani papež není osobou Nejsvětější Trojice. Panna Marii nejlépe svým příkladem věřila základní pravdy víry. Papež slavnostním uznáním správné nauky jako měl sv. Atanáš upevňuje základ víry a zavazuje k němu všechny i své nástupce v papežském úřadu. II. Vatikánský koncil v dekretu o výchově ke kněžství žádá: „Duchovní výchova má být těsně spjata s výchovou naukovou a pastorační. Především spirituál má bohoslovcům pomáhat, aby se naučili trvale žít v důvěrném společenství s Otcem skrze jeho Syna Ježíše Krista ve svatém Duchu.“

Pravda „Duše lidská je nesmrtelná“ je spojena s „věřím v život věčný.“ Jak jinak by mohl být život věčný, kdyby nebyla nesmrtelnost?
Odpuštění hříchů a vzkříšení těla není možné lidskou silou a má-li nastat, tak jen díky milosti Boží, které je ke spáse nevyhnutelně potřeba.