Ke stavu nouze je v cyrilometodějském kancionálu o křtu z nouze: „Octne-li se člověk dosud nepokřtěný v nebezpečí smrti, může mu a má každý udělit křest z nouze. S úmyslem udělit svatý křest lije křtitel na hlavu křtěnce čistou (je-li možno svěcenou) vodu (třikrát) v podobě kříže a současně říká slova: „Já tě křtím ve jménu + Otce i + Syna i Ducha + Svatého.“ Pominulo-li nebezpečí smrti, doplní se co nejdříve obřady svatého křtu. V každém případě má být faráři podána zpráva o uděleném křtu z nouze, aby křest mohl být zaznamenán v matrice.“
Ve stavu nouze nastávají nejednou iracionální pochody a reakce.

Z toho důvodu doplnění obřadu křtu spočívá při oprávněných pochybnostech i v podmínečném udělení křtu.
Stav nouze v době komunistického režimu vedl Felixe Davídka k netradičním řešením se svěcením žen. Svěcení mužů udělovaná v době pronásledování byla bez patřičných dokladů a svědků a byla proto podmíněně opakována.
Stav nouze viděl arcibiskup Marcel Lefebvre, zakladatel bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) a v roce 1988 vysvětil 4 biskupy bez souhlasu papeže. Stav nouze ospravedlňující svěcení bez souhlasu papeže nepřijali někteří členové bratrstva sv. Pia X. a založili 18. července 1988 v Hauterive bratrstvo sv. Petra (FSSP).

Arcibiskup Lefebvre se účastnil II. Vatikánského koncilu (II. VK) a aktivně se snažil o texty, které budou v souladu s tradicí. II. VK má tato jasná vyjádření o tradici: Konstituce Dei verbum (o Božím zjevení) článek 10: „Posvátná Tradice a Písmo svaté tvoří jediný posvátný poklad Božího slova svěřený Církvi.“ V článku DV 21: „Církev…vždy měla Písmo svaté spolu s posvátnou Tradicí za nejvyšší pravidlo víry.“ O liturgii SC čl. 4: „Posvátný sněm věrný tradici…” Tvrdit, že arcibiskup Lefebvre je autor textů II. VK platí ve smyslu, že je spoluvytvářel a schvaloval. Určitá nevyhraněnost je v tom, že hlasoval proti dokumentu Dignitatis humanae (O náboženské svobodě) a nakonec jej podepsal.
Zkušenost z mezináboženského setkání v Assisi v roce 1985, které bylo jistě netradiční a jiné jej vedli k slovům jako ve 12. dopise přátelům a dobrodincům v březnu 1977: „Tento nový postoj církevních autorit je negací Kříže Našeho Pána. Žádat nás, abychom následovali tento postoj, který během koncilu umístili pod povrch, a který je jasně vyjádřen v reformách a praxi koncilní církve, je totéž, jako nás požádat zapřít Krista ukřižovaného. To učinit nemůžeme.“
Je známo: papežštější než papež a lze říci: lefebvrištější než Lefebvre. To je požadavek naprostého zavrhování všech textů II. VK, který nelze zcela arcibiskupu Lefebvrovi přisoudit. FSSPX nehlásá sedesvakantismus, proto 15. prosince 2008 požádal biskup Fellay Benedikta XVI. o zrušení trestu exkomunikace pro biskupy vysvěcené arcibiskupem Lefebvrem. Zrušení exkomunikace bylo 24. ledna 2009 vyhlášeno. Lze uvažovat, že tím stav nouze byl uznán. Je ovšem nutné uvažovat, že stav nouze byl uznán jen částečně. To plyne z této informace: Česká sekce rádia Vatikán 12.3. 2009. List Benedikta XVI. biskupům katolické církve ohledně zrušení exkomunikace čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem: „Pro upřesnění tedy znovu: dokud nebudou vyjasněny otázky, týkající se věrouky, nemá Bratrstvo žádný kanonický statut v církvi, a jeho služebníci, třebaže z nich byl sňat církevní trest, žádnou službu v církvi nevykonávají dovoleně.“

Jde o spor jak velká je nouze. Zastánci krajních řešení jsou v pokušení radovat se z nouze větší: „Čím hůř, tím lépe“, protože tím je ospravedlněno extrémní konání. To je nepochopitelné zvláště pro ty, kdo o stavu nouze nepotřebují přemýšlet a mluvit a tento stav odmítají.
Stav nouze se projevuje praxí: V dekretu o misijní činnosti II. VK je v čl. 16: „Církev totiž zapouští v každé lidské skupině pevněji kořeny, když jednotlivé obce věřících mají ze svých členů vlastní služebníky spásy, kteří slouží svým bratřím jako biskupové, kněží a jáhni.“ Pokud do některé země, odkud odcházeli kněží na misie jako ČR a jiné země Západu, přichází kněží ze zahraničí, tak nejde o duchovní vzestup, ale opak. Podobně když kněze nahrazují ženatí jáhni, kteří jsou jako možnost dáni v misiích ve stejném článku 16. Pokud ženatý jáhen nebo akolyta nahrazuje nedělní mši svatou bohoslužbou slova je to kvalitativní sestup. Proto někde v takových případech nepodávají svaté příjímání a konají adoraci s duchovním svatým příjímáním, aby si účastníci uvědomili stav s nouzovým řešením. Pokud počet účastníků bohoslužeb poklesá, tak je to sestup kvantitavní a obvykle znak úpadku.

Místo z bible, které II. VK nejvíce cituje a na něž nejvíce odkazuje je závěr evangelia sv. Matouše 28,18-20: „Ježíš k nim přistoupil a promluvil: Je mi dána veškerá moc na nebi a na zemi. Jděte tedy získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Přibývání osob nepokřtěných a pokřtěných osob, co neplní křestní slib uvedení koncilu do života neodpovídá. Země křesťanské se mění v pohanské s duchovní nouzí.
II. VK v konstituci Lumen gentium učí v čl. 41: „Křesťanští manželé a rodiče se mají na své vlastní cestě věrnou láskou po celý život navzájem podporovat v milosti a dětem, které s láskou přijmou od Boha, vštěpovat křesťanskou nauku a evangelijní ctnosti. Takto dávají všem příklad vytrvalé a velkodušné lásky, budují společenství lásky, stávají se svědky a spolupracovníky plodnosti matky Církve a jsou znamením a účastníky lásky, jíž Kristus miloval svou snoubenku a obětoval se za ni.“ Nemusel by být žádný synod o rodině, kdyby se toto biblické a tradiční učení žilo.
Je-li království v sobě rozděleno, takové království nemůže obstát (Mk 3,24). O tomto nás bohužel informuje česká sekce vatikánského rozhlasu. Zprávy 18.10. 2014: Závěrečná synodální zpráva pozměnila zmínky o homosexualitě: Kardinál Napier se nejprve vyjádřil k této zprávě z diskuse, která upoutala světová média zejména zmínkou o homosexualitě a homosexuálním soužití: „Tento dokument se nelíbil velkému množství synodálních otců. Nesouhlasili s tím, aby názor jednoho či dvou účastníků byly představeny takovým způsobem, že to vypadalo jako mínění synody. Biskupové proto byli velmi, velmi roztrpčeni. Týkalo se to dvou otázek. První byla prezentace homosexuality a homosexuálního soužití, jako by to bylo něco pozitivního. A druhá se týkala rozbitých manželství a důrazu na usnadnění přístupu ke svátostem v případě rozvedených a znovusezdaných. Roztrpčení bylo o to větší, že tyto otázky nebyly diskutovány, nikdo se synodních otců neptal, ale v médiích to bylo prezentováno jako jejich názor. To samozřejmě zabolelo. V důsledku toho hodně utrpěl duch otevřenosti a upřímnosti.“
Na stav nouze je lékem pokání s postem, svatou zpovědí a modlitbou. Jsou to prvky staré evangelizace s tradičním učením, které ve jménu pastorace nepopírá dogmatiku, ale z ní vychází.