Prosba modlitby Otčenáš „Přijď království tvé“ je naplněna, když člověk nese plody Ducha Svatého. Plody Ducha Svatého jsou opakem skutků těla. Tak píše apoštol Pavel v listu Galaťanům 5,19-22: „Všeobecně jsou známy skutky těla. Jsou to: smilstvo, nečistota, [nestydatost,] chlípnost; modloslužba, čarodějství; nepřátelství, sváry, řevnivosti, zlosti, hádky, různice, roztržky, závist, [vraždy;] opilství, hýření a věci jim podobné. O těch vám předpovídám, jakož jsem (už) předpověděl, že ti, kdož takové věci páchají, nedojdou do království Božího. Plody Ducha však jsou: láska, radost, pokoj; trpělivost, laskavost, dobrota; [shovívavost, tichost,] víra; skromnost, zdrženlivost, [čistota]. Proti takovým věcem není zákona. Kdož však patří ke Kristu, ukřižovali své tělo i s (jeho) vášněmi a žádostmi. Žijeme-li tedy podle Ducha, Ducha také následujme!“
Zvolený překlad ThDr. Rudolfa Cola vede k odpovědi, že plodů Ducha Svatého je dvanáct. Tuto odpověď též dává sv. Tomáš Akvinský Summa teologická I-II,70:„Počet dvanácti plodů, od Apoštola vypočítávaný, je vhodný; a mohou být naznačeny v dvanácti plodech, o nichž se praví ve Zjevení 22,2 „S obou stran řeky strom života, nesoucí dvanáct plodů.“ Sv. Terezie Benedikta v knize Věda kříže napsala: „Dokonalé očištění ode všech smyslových sklonů a žádostí konečně vede ke svobodě ducha, v níž dozrává dvanáct plodů Ducha Svatého.“ Sv. Jan Vianney nás ujišťuje: „Všechny plody Ducha Svatého jsou dobré.“ Plody Ducha Svatého přinášeli především světci. Připomeňme si některé jejich myšlenky:
- Láska. Sv. Augustin, k Janovu evangeliu: „Miluj Církev katolickou, všeobecnou, miluj Církev Kristovu a láskou k ní přijímáš Ducha Svatého, spojíš-li se s ní láskou a raduješ-li se v katolickém jménu a víře. Buď si jistý, že ho přijmeš. Jak velkou nádobu víry si však přineseš k prameni, tolik si také nabereš.“ „Každý má Ducha Svatého v té míře, v jaké miluje Kristovu Církev.“
- Radost. Sv. Řehoř V., homilie 36: „Duchovní radosti vzbuzují nechuť, dříve než je člověk má, a radost, když je člověk má. Tělesné radosti vzbuzují žádost, dříve než je člověk má, a ošklivost, když je člověk má.“
- Pokoj. Sv. Makarius, homilie 18: „Vzývejme i my Boha a modleme se k němu s láskou a velikou nadějí, aby nám dal nebeskou milost daru Ducha a aby nás tento Duch řídil a vedl k naplnění Boží vůle a rozmanitými způsoby nás občerstvoval svým pokojem.“
- Trpělivost. Sv. Kateřina S., Dopis 334: „Kdo bude mít trpělivost, bude mít dokonalou lásku.“ Blahosl. Tomáš K., Následování Krista, II,12: „Neboť všichni lidé doporučují trpělivost, ačkoli málo kdo chce trpět.“
- Shovívavost. Ignác z L., Úvodní poznámka k duch. cvičením 7: „Vidí-li, kdo dává cvičení, že ten kdo je dostává, je v neútěše a pokoušen, nechovej se k němu tvrdě a drsně, nýbrž přívětivě a vlídně, dodávaje mu mysli a sil pro budoucnost a odhaluj mu ošemetnost nepřítele lidské přirozenosti a veď jej k tomu, aby se připravoval a disponoval na útěchu, jež přijde.“
- Vlídnost. Sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,157: „Jak vlídnost, tak tichost připojují se k mírnosti jako ctnosti hlavní.“
- Dobrota. Sv. Alfons L., Chvály mariánské: „Ó Maria, buď mne zachraň anebo mi řekni, ke komu se mám obrátit, jenž by mi lépe pomohl. Ale kde bych nalezl laskavější a mocnější u Boha orodovnici než tebe jeho Rodičku?“
- Mírnost. Sv. František S., O lásce k Bohu VIII: „Jedna ze známek dobrého vnuknutí, třebas i neobvyklého, je pokoj a mírnost v srdci, jež takové vnuknutí přijímá. Zlý duch je naopak prudký, nemírný a neklidný.“
- Věrnost. Liturgie sv. Jana Zlatoústého: „Především pamatuj, Pane, na našeho Svatého otce (N.) římského papeže, našeho nejdůstojnějšího arcibiskupa a metropolitu (N.) a na našeho bohumilého biskupa (N.), zachovej je svým svatým církvím v pokoji, neporušené, statečné, dej jim zdraví a dlouhá léta, ať věrně spravují slovo tvé pravdy
- Tichost. Sv. Augustin, O křesťanské nauce II: „Ztichnout znamená neodporovat božskému Písmu, ať pochopenému, jestliže tepe některé naše neřesti, nebo nepochopenému, jako bychom my mohli být moudřejší a pravdivěji vnímat.“
- Zdrženlivost. Sv. Ignác z A., list Polycarpovi: „Kdo dokáže ke cti těla Páně vytrvat ve zdrženlivosti, ať tak žije bez vychloubání.“
- Čistota. Sv. Anselm, De excell. Virg.: „Maria pro nejvyšší čistotu svého srdce, čistotu a svatost převyšující všechny tvory, zasloužila si stát se nejdůstojnější napravitelkou pokleslého světa.“
Nechť v nás, Pane, tvoje svátosti rozdmychají božský oheň, abychom se jím těšili stejně z jejich slavení i z jejich plodů. Skrze… (liturgie římská, postcommunio pondělí Svatého týdne)
Poznáte je po ovoci (Mt 7,16). Plody Ducha Svatého jsou známkou dobře prožívané křesťanské víry. Opak je ovoce víry prožívané špatně. Svaté soutěžení ve snaze přinášet co nejvíce plodů Ducha Svatého je žádoucí opak rozkladných skutků těla.
V 24. neděli po Duchu Svatém má římská liturgie tuto vstupní modlitbu: “Povzbuď, prosíme, Pane, vůli svých věrných, aby horlivě uplatňujíce ovoce bohoslužby, obrželi od tvé dobrotivosti mocnějších léků. Skrze…”