Opat trapistů J.B. Chautard napsal knihu Duše veškerého apoštolátu. Kniha má věnování: „Ježíši Kristu, Králi všech věcí viditelných i neviditelných, skrze něhož, s nímž a v němž buď Bohu Otci všemohoucímu v jednotě Ducha Svatého všechna čest a sláva!“

Opat Chautard tímto věnováním Kristu Králi prošlapával cestu ke svátku Krista Krále, který vyhlásil v roce 1925 ve své encyklice Quas primas Papež Pius XI. Poprvé se tento svátek slavil na poslední říjnovou neděli roku 1926.

Papež Benedikt XV. 18.3. 1915 na tuto knihu reaguje takto: „Svému milovanému synu, dom. J.B. Chautardovi, opatu Trapistů Matky Boží v Sept-Fons, posíláme nejupřímnější blahopřání, že v knize L´AME DE TOUT APOSTOLAT tak výtečně zdůraznil u duší apoštolsky činných potřebu vnitřního života, aby jejich práce byly vpravdě plodné. Přejíce si, aby toto dílo, tak hluboké a praktické, se dále šířilo a blahodárně působilo, udělujeme jeho zbožnému autoru z plna srdce apoštolské požehnání.“

V knize je již na začátku o herezi činnosti (I,2): „Jedná-li tedy apoštol prakticky tak, jako by životním principem jeho činnosti nebyl Ježíš, nazývá to kardinál Mermillod bludařstvím činného života. Jinak nelze nazvat poblouzení apoštola, který zapomínaje, že jeho postavení je jen podružné, očekává úspěchy apoštolátu jen od své osobní činnosti a svých vloh.“ “Nepopírá se tím v praxi velká část nauky o milosti?“ V knize se píše o neblahých důsledcích, které následují (IV,3): „Jak je to smutné, že mezi vedoucími lidmi není mužů vpravdě vnitřních! Nadpřirozeno je zatemněno a moc Boží je spoutána řetězy. Proto svět upadá a zdá se, jako by Prozřetelnost Boží ponechávala zlu úplnou volnost.“

V kapitole I,4 „Jak velice je vnitřní život podceňován“ se píše: „Pro lidi nasáklé amerikanismem – a je jich velmi mnoho – pozbylo sv. přijímání významu, který mělo pro první křesťany.“ V kapitole IV,3g uvádí osobní zkušenost s amerikanismem: „Vzpomínám zkušenost z cest po Spojených státech. V několika farnostech jsem byl povzbuzen velkým počtem mužů, přistupujících pravidelně o prvních pátcích k sv. přijímání. Ale jeden vzácný kněz v New Yorku mi pravil: „Člověk vidí jen zevnějšek, Bůh však hledí na srdce.“ Nezapomínejte, že se tu nikdo neostýchá před jiným a že zde bují velikášství. Ponechejte si svůj podiv, až zjistíte, že častá sv. přijímání působí, ne-li úplnou změnu života, aspoň upřímnou snahu o křesťanský život a nesmlouvavý boj proti nestřídmosti, hrabivosti atd.“

Amerikanismus uceleně rozebral a odsoudil papež Lev XIII. v roce 1899. Ve svém odsouzení odkazuje na tato místa z Písma svatého: „Pro všechny stal jsem se vším, abych stůj co stůj zachránil alespoň některé“ (I Kor 9,22). „Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna“ (Řím 8,29). „Učte se ode mne neboť jsem tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,29). „Ti, kdo náleží Kristu, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi“ (Gal 5,24). Papež připomíná, že pro celou Církev je dáno stejné učení. Není možné nějaké americké prožívání víry odlišné od ostatních zemí. Američan Peter Kwasniewski v knize Povstání z prachu - tradiční liturgie a obnova Církve má kapitolu Kontemplace nepromněnné pravdy. Píše: “Pokud se však pozorně podíváme na amerikanistické myšlenky kritizované v encyklice Testem benevolentiae papeže Lva XIII. z 22. ledna 1899 adresované kardinálu Jamesi Gibbonsovi, můžeme snadno vidět, kde se jim podařilo zahnízdit: v novus ordo missae.”

Při mizernosti současného křesťanského života najdeme příklady odstrašující nejen ve vzdálené Americe jako opat Chautard, ale po jeho vzoru hlavně příklady dobré v různých dobách. Chautard ve svém díle často cituje světce a učitele Církve ze starověku jako sv. Augustina, sv. Řehoře Velikého a sv. Jan Zlatoústého, ze středověku sv. Tomáše Akvinského, sv. Bernarda a sv. Bonaventuru, z doby novější sv. Jana od Kříže a sv. Jany Vianneye a řadu dalších. Cituje je nikoli kvůli tomu, kdy žili, ale jak žili. Takto argumentuje i k současným problémům své doby, která je naší podobná, v kapitole I,5: „Svatý král Ludvík IX., právě v 8-9 hodinách každodenní vnitřní modlitby nalézal tajemnou sílu k velkolepým pracím pro stát a pro dobro poddaných; jeden socialistický řečník uznává, že ani v naší době se neudělalo pro dělnické třídy tolik jako za vlády tohoto krále.“