Ten, kdo chce aby nebylo zlo potřebuje mu předcházet v příčinách. Katechismus kardinála Tomáška má téma: „Hlavní zlé náklonnosti.“ Tam čteme: „Zlé náklonnosti v nás jsou neblahým následkem dědičného hříchu. Proto Písmo svaté říká: „Srdce lidské se kloní od mladosti ke zlému.“

Některé tyto náklonnosti jsou méně nebezpečné, například zvědavost, povídavost, parádivost. Jiné jsou nebezpečné mnohem více. Jsou to jedovaté kořeny, ze kterých mohou vyrůst i těžké hříchy, různé vášně a náruživosti. Hlavní zlé náklonnosti jsou: Pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv a lenost. Těmto sedmi hlavním zlým náklonnostem říkáme také „sedmero hlavních hříchů“.

Tyto zlé náklonnosti v sobě cítit, není ještě hříchem, poněvadž jsou následkem dědičného hříchu v každém člověku. Někdo cítí tyto zlé náklonnosti v sobě více, jiný méně. Teprve ten se dopustí hříchu, kdo se nechá svést některou z těchto zlých náklonností a přestoupí přikázání Boží nebo církevní. Když se jedná o věc důležitou, dopouští se hříchu těžkého, jedná-li se o věc méně důležitou, dopouští se hříchu lehkého.

Pýcha se začíná jevit, když je někdo neposlušný, když baží po cti a chvále, když rád o sobě mluví, na sobě si zakládá a jinými pohrdá.

Lakomství se projevuje, když někdo přílišně spoří a skoupě vydává na potřebné věci, nerad půjčuje a dává.

Smilstvem se proviňuje ten, kdo není stydlivý v myšlenkách a pohledech, slovech anebo skutcích.

Závistivý nepřeje druhému pochvalu, úspěch, dar. Říká se, že na něho žárlí.

Nestřídmost projevuje, kdo je mlsný, v jídle nedočkavý nebo hltavý. Ví, že lihoviny jsou jed a přece po nich baží.

Hněvivost projevuje, kdo je netrpělivý a nedůtklivý, kdo hned vyhrožuje a nadává.

Lenost prokazuje, kdo ráno nechce vstávat na první zavolání, kdo se oddává zahálce, kdo své povinnosti koná ledabyle.

Znáš sebe?– Nikdo není bez některé ze zlých náklonností. Pozoruj sám sebe a najdeš u sebe jistě některou z nich. Vzpomínej, z čeho se nejčastěji zpovídáš. Tak poznáš svou hlavní chybu. A hned se snaž ji přemáhat. Až zvládneš jednu, bojuj proti další. „Zapři sám sebe“ říká i tobě Pán Ježíš. To znamená: Odpírej svým zlým náklonnostem, přemáhej sám sebe. V tomto duchovním boji ti bude zvlášť vydatně pomáhat denní zpytování svědomí, častá svatá zpověď, denní rozjímání a náboženská četba.“

Hlavních sedm hříchů uvádí starověcí autoři jako sv. Jan Kasián a sv. Řehoř Veliký (Moralia in Job XXXI.)

Ke každému ze sedmi hlavních hříchů jsou příklady v bibli. Alespoň jeden jako příklad ke každému:

Apoštol Jan píše ve svém prvním listě 2,16: „Vždyť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a pýcha světa není z Otce, ale ze světa.“

Evangelista Lukáš 12,15: „Bedlivě se chraňte všeliké lakoty! Neboť i kdyby měl někdo nadbytek, nezáleží jeho život v jeho majetku.“

Apoštol Pavel I Kor 6,18: „Prchejte před smilstvem! Každý (jiný) hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo; kdo však smilní, prohřešuje se proti svému tělu.“

Ve velepísni na lásku v I Kor 13,4 máme, že láska nezávidí.

Evangelista Lukáš v kapitole o druhém příchodu Krista 21,34: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání.“

Hlavní hříchy jsou mezi skutky těla v Gal 5,19-21: „ K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.

Přísloví 6,6 je k lenochům: „Zajdi si k mravenci, lenivý člověče, pozoruj cesty jeho a zmoudři.“

Podle hlavních hříchů konat zpytování svědomí a s lítostí vyznání ve svátosti pokání vede k dobrému.

Na Bílou sobotu je po prvním čtení tato modlitba římské liturgie: “Bože, jenž jsi zázračně stvořil člověka a ještě zázračněji vykoupil, dej nám, prosíme, svodům hříchu rozumnou myslí odolávat, abychom si zasloužili dospět do radostí věčných. Skrze…”