Jeden kněz při příchodu do farnosti paní kostelnici oznámil, že nebude sloužit mši sv. čelem k lidu. Paní kostelnice vyhrkla: „To se na nás nebudete dívat?“ Co na to říci? Jistě i to, že se tak zapomíná na Boží oslavu.
Pán Ježíš v Janově evangeliu, 5,41-44 říká: „Slávu od lidí nepřijímám. Ale vás znám: nemáte v sobě Boží lásku. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Přijde-li jiný ve vlastním jménu, toho přijmete. Jak vy můžete uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale nehledáte slávu jen od samého Boha?“ V Jan 15,8 máme: „Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“ Jako učedníci se osvědčili, Boha oslavili a mnoho ovoce přinesli svatí, zvláště Panna Maria.

V roce rodiny je žádoucí připomínat svaté rodiny. Rodin, kde všichni jsou svatí není mnoho. Znáte nějakou velmi početnou rodinu svatých osob? Ve starokřesťanské době najdeme rodinu se 14 svatými. I. Vondruška píše: „Sv. Bonifác (Dobroděj) a Thekla byl manželé v Hadrumetu (na severním pobřeží v Africe), byli horliví křesťané; měli 12 synů. Za pronásledování byli mučeni, ale umřeli přirozenou smrtí. Svátek jejich 30. srpna.“ O těchto 12 synech profesor F. Cinek v knize Mše svatá, díl IV., část II. píše k 1. září a památce 12 bratří: „Těla těchto sv. bratří mučedníků dal vévoda Arichis z Benevetu přenést z různých míst Lukanie do svého hlavního města kolem r. 760. Podle Hieronymiána zemřeli první čtyři (Felix, Arontius, Sabian a Honorát) mučednickou smrtí 26. srpna, další tři (Septimus, Januarius a Felix) 28. srpna, ostatní (Vitalis, Sator, Repositus) 29. srpna a poslední (Felix a Donatus) 1. září. Podle nápisu nad jejich hrobem v Benevetu slula jejich matka Tekla.“

Pro zakladatele jezuitského řádu sv. Ignáce byla oslava Boha vůdčí myšlenkou. Vyjadřuje ji heslo: „Omnia ad maiorem Dei gloriam (zkratka O.A.M.D.G.) - Všechno k větší slávě Boží.“
Sv. František píše v závěru Řehole jak oslavit Boha: „A my všichni Menší bratři, neužiteční služebníci, pokorně a naléhavě prosíme všechny, kdo chtějí ve svaté katolické a apoštolské Církvi sloužit Bohu, našemu Pánu, a duchovní všech stupňů, kněze, jáhny, podjáhny, akolyty, exorcisty, lektory, ostiáře a všechny duchovní, všechny řeholníky a řeholnice, všechny děti, chlapce a dívky, chudé a nuzné, krále a knížata, řemeslníky, rolníky, služebníky a pány, všechny panny, svobodné i manžele, laiky, muže i ženy, všechny nedospělé, dospívající, mládež i starce, zdravé i nemocné, všechny maličké i velké a všechny rody, národy, kmeny a jazyky, všechna pokolení a všechny lidi na celém světě, kteří tu jsou a ještě budou: Vytrvejme všichni společně v pravé víře a v pokání, neboť jinak nemůže nikdo být spasen.
Milujme všichni z celého srdce, celou duší, celou myslí (Dt 6,4; Mt 22,37), vší silou a mocí, všemi silami ducha a těla, vší náklonností a žádostí, z hlubin srdce, všemi svými touhami a celou svou vůlí Pána Boha, který nám všem dal celé své tělo, celou duši a život a stále nám je dává. On nás stvořil a vykoupil a jen on nás svým milosrdenstvím spasí; on nám ubohým a bídným, ošklivým, nestálým, nevděčným a zlým lidem prokázal všechno dobré a ještě prokáže.
Nic jiného tedy nežádejme, nic jiného si nepřejme, v ničem jiném nenacházejme zalíbení a potěšení než ve svém Stvořiteli, Vykupiteli a Spasiteli, jediném pravém Bohu, který je plností dobra, všechno dobro, celé dobro, pravé a nejvyšší dobro, který jediný je dobrý (Lk l8,l9), milostivý a dobrotivý, laskavý a milý, který jediný je svatý, spravedlivý, pravdivý a věrný, který jediný je dobrotivý, bez hříchu a čistý, od něhož, skrze něhož a v němž je celé odpuštění, všechna milost, celá sláva pro všechny kající, všechny spravedlivé a všechny blažené, kteří se radují v nebi. Ať tedy nám v tom nic nepřekáží, nic nás od toho neodděluje, nic nám nebrání: všude, na každém místě, v každou hodinu a v každou dobu, denně a ustavičně věřme v něho upřímně a pokorně, uchovávejme ho v srdci a milujme ho, ctěme jej a klaňme se mu, služme mu, chvalme ho a dobrořečme mu, slavme a vyvyšujme ho, velebme a děkujme jemu, nejvyššímu a nejvznešenějšímu, věčnému Bohu, Trojímu a Jedinému, Otci, Synu a Duchu Svatému, Stvořiteli všech věcí, Vykupiteli všech, kteří v něho věří, doufají a milují ho, který je bez počátku a konce, neproměnný, neviditelný, nevypověditelný, nevýslovný, nepojatelný, nepostižitelný, požehnaný, chvalitebný, slavný a vyvýšený, vznešený, veliký, milý, laskavý, příjemný a nade vše vytoužený na věky věků.
Ve jménu Páně prosím všechny bratry, aby se naučili nazpaměť obsah a smysl toho, co je k spáse naší duše napsáno v tomto řádu života, a aby si to často připomínali. A stále prosím Boha, aby on, všemohoucí a Trojjediný, žehnal všem, kteří to učí druhé, sami se tomu učí, přijímají to za své, připomínají si to a podle toho jednají, kdykoliv si opakují a uskutečňují, co tu je napsáno k naší spáse. A zapřísahám všechny a líbám jejich nohy, aby tento řád života ze srdce milovali, zachovávali a dodržovali.
A na místě Boha všemohoucího, ze zmocnění pana papeže a pod poslušností přísně nařizuji a přikazuji já, bratr František, aby nikdo neubíral něco z toho, co je napsáno v tomto způsobu života, ani k němu nic nepřidával a aby bratři neměli jinou řeholi. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.“