Česká sekce vatikánského rozhlasu na svých internetových stránkách uvádí 7.8. 2014: „Kongregace pro bohoslužbu a svátosti se vyslovila k otázce pozdravení pokoje v liturgii římského ritu. Listem schváleným papežem Františkem 7. června t.r. tak byla ukončena diskuse o možnosti zařadit toto pozdravení věřících během mše na jiné místo liturgického slavení eucharistie než je tomu doposud. Otázka byla nanesena na biskupské synodě o eucharistii v roce 2005 a posynodální exhortace Sacramentum caritatis (22.2. 2007, 49. pozn. 150) Benedikta XVI. pověřuje kongregaci jejím objasněním. Svatý stolec po poradě s biskupskými konferencemi nyní rozhodl ponechat v římském ritu vše při starém.“ Toto při „starém“ je v často v rozporu s NOM misálem a dřívější liturgií:

Český misál schválený v roce 1983 má u pozdravení pokoje toto: „Kněz obrácen k lidu rozepne a znovu sepne ruce, přitom říká: Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi. Lid odpovídá: I s tebou. Potom může jáhen nebo kněz vyzvat věřící následujícími nebo podobnými slovy, aby se navzájem pozdravili pozdravením pokoje a ujistili vzájemnou láskou: Pozdravte se pozdravením pokoje. A všichni se navzájem pozdraví způsobem, který je v místě obvyklý – např. podáním ruky se slovy Pokoj s tebou. Kněz dá pozdravení pokoje jáhnovi nebo přisluhujícímu.“
Slova „kněz obrácen k lidu“ by nemusela být psána, kdyby kněz již stál čelem k lidu. Formulace tudíž předpokládá, že kněz slouží čelem k východu či jak se pohrdlivě často říká „zády k lidu.“ Slova „může“ dávají možnost ne povinnost pozdravení pokoje. Potřásání rukou s vynechání slov „Pokoj s tebou“ odporuje směrnicím misálu r. 1983 a je zvykem užívaným mimo kostel. Předpis porušuje rovněž opouštění presbytáře celebrantem. Požadavek ponechat věci v římském ritu při starém platí u umístění pozdravu pokoje.
Při NOM liturgii je pořad věcí a způsob odlišný od liturgie misálu Pia V. a Jana XXIII. Tam je po modlitbě „Otče náš““ jiné rozvedení prosby o zbavení zlého. Jmenuje se zlo minulé, přítomné a budoucí a vzývá P. Maria, apoštolé Petr, Pavel, Ondřej a svatí a kněz při této modlitbě dělá patenou znamení kříže a líbá ji. Modlitba nemá myšlenku NOM na s nadějí očekávaný příchod a zakončení lidu: „Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.

Schallerův misálek píše o pokračování odlišném od NOM po závěru modlitby o zbavení zla: „Za těchto slov rozlomil kněz hostii, jako lámal Kristus chléb. Toto lámání, jako předtím proměňování pod různými způsobami, značí mystickou obětní smrt Kristovu. Malý zlomek hostie pouští kněz do proměněného vína, což připomíná opět spojení Těla a Krve Kristovy při Vzkříšení. Spasitel se tehdy zjevil Apoštolům s pozdravem pokoje. To činí i teď: „ Pokoj + Páně budiž + vždycky s + vámi. R: I s duchem tvým. Toto smíšení a posvěcení Těla a Krve Pána našeho Ježíše Krista budiž nám přijímajícím k životu věčnému.” Přání pokoje je spojeno s Ježíšem Kristem přítomným ve svátosti. Následuje Beránku Boží, které v NOM je po pozdravení pokoje. Zde (tradičně) na prosbu o pokoj z Beránku Boží navazuje modlitba, která následuje v NOM jako druhá po modlitbě Páně se změnou „hříchy mé“ místo „hříchy naše.“ Po ní kněz políbí oltář se slovy: Pokoj tobě. I s duchem tvým. Toto pozdravení pokoje je vázáno na oltář s ostatky.

Biskup Kupka v knize O mši svaté věnuje pozdravení pokoje 6 stran. Potřásání rukou nezmiňuje když píše o různém způsobu udílení pokoje během dějin a různém umístění v liturgiích a omezení jeho projevů. Cituje sv. Cyrila Jeruzálemského a sv. Jan Zlatoústého. Čteme, že v římské liturgii je potvrzením konsekračního úkonu. Má charakter svátostiny. Jsou za ně odpustky v době Jana Husa. Nad otázkou „jak“ převažuje otázka proč pokoj udělovat: „Pokoj, o nějž jsme již v embolismu prosili, jehož nám kněz slovy: „Pokoj Páně budiž vždycky s vámi“ přál, jehož nám potom opět na Beránku vyprošoval, o nějž znova v této modlitbě prosí, jest pokoj nadpřirozený, ovoce Kristovy smrti na kříži, jejž působí Duch Sv. v srdcích našich a jenž záleží v přátelství s Bohem a milost Boží tedy předpokládá, jejímž nejvzácnějším plodem jest.“
„A v té míře, v jaké se lidé těší pokoji vnitřnímu, těší se i pokoji zevnějšímu. Neboť člověk, jenž sám jest nespokojen, nedá pokoje ani jiným.“
„Na tomto místě mše sv. běží především o políbení pokoje, tj. políbení, jež nám přináší pokoj Kristův a pokoj s bratřími. Již sv. apoštolové napomínají věřící, aby se pozdravovali, jsouce skrze milost Boží bratřími mezi sebou, políbením svatým (I Petr 5,14). Odtud tedy pochází obyčej prvních křesťanů, dávati si při oběti eucharistické navzájem políbení pokoje, před nímž předcházelo slavné přání: Pax Domini sit semper vobiscum.“
„Název „pax“ má políbení pokoje již u Tertuliana a Innocence a po nich u všech liturgických spisovatelů středověkých, a to bezpochyby z dvojího důvodu, poněvadž totiž políbením pokoje vzájemná láska a pokoj mezi bratřími jednak se naznačuje, jednak i uskutečňuje, a pak poněvadž políbení pokoje nám zprostředkuje pokoj Kristův, tj. milost Krista Pána na oltáři přítomného, jež nás činí schopny, abychom smířeni mezi sebou i s ním přistoupili hodně ke sv. přijímání. Proto celebratnt jakožto viditelný zástupce Pána Ježíše Krista, nejprve políbí oltář, na němž tělo Páně a s ním poklad všech milostí leží, a z těchto pak kléru i lidu milost pokoje uděluje.“

Nezapomeň, že pokoj získaný dobrou svátostí na odpuštění hříchů je základ pro gesto liturgické!