Požadavek větší spravedlnosti je dán slovy Matoušova evangelia 5,20: „Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost vykladatelů Písma a farizeů, nepřijdete do nebeského království.“ Tato větší spravedlnost je vysvětlována na příkazech, které jsou dány ve Starém zákoně. V starozákonní knize Deuteronomium 16,20 je: „Budeš usilovat o spravedlnost a jen o spravedlnost, abys zůstal na živu a obsadil zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“

V Novém zákoně je v blahoslavenstvích spravedlnost připomenuta 2x: Mt 5,6: „Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ Mt 5,10: „Blahoslavení, kteří trpí příkoří pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ Není spravedlnost jako spravedlnost. O spravedlnosti Božího království je v Mt 6,33: „Hledejte tedy nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto všechno vám bude dáno navíc.“
Spravedlnost nalezneme při četbě bible často v různém smyslu. Jde o spravedlnost Boží a lidskou, obecnou anebo spojenou s jinou vlastností. V žalmu 111,4 je: „Září (Bůh) v temnu jak světlo spravedlivým, je milostivý, slitovný, spravedlivý.“
Písmo svaté píše o spravedlivých osobách. Lk 1,5-6: „Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z Abiášovy kněžské třídy, jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně.“ Tito spravedliví rodiče měli spravedlivého syna Jana Křtitele a tak byla celá rodina z osob spravedlivých. Mk 6,20: „Herodes se bál Jana, věda, že je to muž spravedlivý a svatý.“ Jan Křtitel uděloval křest pokání. Pokáním se napravuje nespravedlnost.
Svatou a spravedlivou je Rodina nazaretská. Patří mezi vyjímky z žalmu 143,2: “Nikdo z živých není před tebou (Bohem) spravedlivý.” Žije slova preface mše sv.: „Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, abychom ti vždy a všude vzdávali díky, Hospodine svatý.“ Svatý Josef je za spravedlivého označen v Mt 1,19: „Josef pak, její muž, jsa spravedlivý.“ Panna Maria je známa více jako matka milosrdenství než žena spravedlivá. Litanie loretánské spravedlnost Matky Boží hlásají slovy: „Zrcadlo spravedlnosti.“ Pán Ježíš spravedlnost hlásal a byl jejím věrohodným nositelem. Byl nespravedlivě odsouzen veleradou, která měla být garantem spravedlnosti.

Zrádce Jidáš přinesl velekněžím peníze za svůj nespravedlivý čin a řekl Mt 27,3: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev.“ O spravedlnosti Pána Ježíše svědčí pohané jeho doby. Pilátova manželka Mt 27,19: „Nic neměj s tímto spravedlivým; neboť jsem dnes ve snách kvůli němu mnoho vytrpěla.“ Pohanský setník pod křížem, Lk 23,47: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“ Lotr po pravici nežádá zrušení trestu smrti a dostává ujištění odlišné od lotra po levici Lk 23,39-43: „Jeden z těch zločinců, kteří s ním viseli, se mu rouhal: „Jsi-li ty Mesiáš, pomoz sobě i nám!“ Ale druhý ho káral takto: „Ani ty se Boha nebojíš, ač trpíš stejný trest? My zajisté (trpíme) spravedlivě, neboť dostáváme to, co náleží za naše činy. Ale tento nic zlého neučinil.“ I řekl Ježíšovi: „Pane, rozpomeň se na mne, až přijdeš do svého království!“ Ježíš mu řekl: „Vpravdě pravím tobě: Dnes budeš se mnou v ráji!“
Apoštol Pavel píše v Řím 1,17 o Ježíši Kristu: „Neboť v něm se zjevuje ospravedlnění skrze Boha z víry k víře, jak je psáno: „Spravedlivý žije z víry.“ Spravedlivý žije z víry je ve SZ u proroka Habakuka 2,4.
Velký církevní učitel Sv. Augustin, Proti Juliánovi napsal: „Daleko má někdo od pravé ctnosti není-li spravedlivý, daleko má od pravé spravedlnosti, nežije-li z víry.“ Bůh je vzor spravedlnosti, tak učí jedna ze základních pravd víry: „Bůh je nejvýš spravedlivý.” Proto dobré odměňuje a zlé trestá. Toto mají následovat lidé. V knize O Boží obci píše sv. Augustin, kam vede nezájem o spravedlnost: „Odstraníme-li spravedlnost, co jsou státy, ne-li loupežení ve velkém.“

Andělský učitel sv. Tomáš Akvinský využívá dílo řecké filosofie, zvláště Aristotela. Takto definuje spravedlnost v Summě teologické II-II,58: „Spravedlnost je ustavičná a stálá vůle, udělit každému jeho právo.“ Píše o spravedlnosti podílné a směnné, což se týká platů, cen a daní. Summa teologická II-II, 40 spravedlnost aplikuje na válku: „Ke spravedlivé válce se vyžaduje trojí: A to nejprve autorita vládce, z jehož rozkazu se vede válka…Za druhé se vyžaduje spravedlivá příčina…Za třetí se vyžaduje, aby úmysl válčících byl správný, jímž se totiž zamýšlí buď aby se prospělo dobru nebo aby se uniklo zlu.“ Tato kriteria na spravedlivou válku byla splněna u křížových válek ve středověku. Válka proti Iráku v roce 2003 nebyla válkou spravedlivou. Podobné války vedou moderní lidé často. Je přísloví, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě…
Sv. Pius V. zastával mnoho let úřad inkvizitora. Jedním z výnosů, jak napomohl spravedlnosti bylo, že proti křivým obžalobám obnovil trest “poena talionis”, tj. aby křivé udavače stihl trest, jaký je za přečin, z něhož udávali.

II. Vatikánský koncil v konstituci Lumen gentium čl. 36 užívá prefaci ze svátku Krista Krále ve větě: „Pán totiž touží též prostřednictvím věřících laiků šířit své království, „království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje.“
Apokalypsa 19,1-3 dopředu oznamuje spravedlivou porážku těch, kdo nedbali práva a spravedlnosti: „Potom jsem uslyšel jakoby mocný hlas velikého zástupu v nebi mluviti: „Aleluja! Vítězství, sláva a moc patří našemu Bohu! Vždyť pravé a spravedlivé jsou jeho soudy, poněvadž vykonal soud nad tou velikou nevěstkou, která zkazila zemi svým smilným životem. Pomstil krev svých služebníků, lpící na jejich rukou.“ A opět řekli: „Aleluja! A dým z ní vystupuje na věky věků.“ Spravedlnost patří mezi kardinální ctnosti a opak nespravedlnosti patří mezi zásadní provinění.