Jakou rodinu chtěl II. Vatikánský koncil (II. VK)? Možná a správná odpověď: „Je to rodina podle Písma svatého a posvátné Tradice.“ Tato odpověď je podle konstituce článku 21 Dei Verbum II. VK : „Církev…vždy měla Písmo svaté spolu s Posvátnou Tradicí za nejvyšší pravidlo víry…“ Pravidlo pro víru oznámené v textech II. VK bylo platné před II. VK, na něm i po něm a je to Písmo svaté a posvátná Tradice. Věci jsou často jinak než by se čekalo. Jedním z důvodů je falšování Písma svatého, což máme v II Kor 4,2: „V jednání nepoužíváme nečestných uskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. My hlásáme pravdu zcela otevřeně, a tak si získáváme přízeň všech těch lidí, kteří nás posuzují podle zásad svědomí před Bohem.“

Tato místa Písma sv. II Kor 4,2 mají tuto obměnu na tradici: „V jednání nepoužíváme nečestných uskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme tradici. My hlásáme pravdu zcela otevřeně, a tak si získáváme přízeň všech těch lidí, kteří nás posuzují podle zásad svědomí před Bohem.“

Jsou pokoncilní výroky o rodině v souladu s Písmem svatým a posvátnou Tradicí? Další otázka je, zda jsou v souladu s II. VK. To vyžaduje znalosti výroků dokumentů II. VK o rodině. Patří mezi ně:

Konstituce Lumen gentium čl. 11: „Křesťanští manželé naznačují svátostí manželství tajemství jednoty a plodné lásky mezi Kristem a Církví a mají na tom tajemství podíl (srov. Ef 5,32). Svátost jim dává sílu, aby si navzájem pomáhali k svatosti manželským životem i přiváděním dětí na svět a jejich výchovou. Tak mají v Božím lidu vlastní dar, který odpovídá jejich způsobu života a stavu. (7)((71 Kor 7,7: „Každý má od Boha svůj vlastní dar (idion charisma): jeden pro to, druhý pro ono.“ Srov. sv. Augustin, De dono persev. 14, 37: PL 45, 1015n: „Nejen zdrženlivost je Boží dar, ale i cudnost manželů.“)) Z jejich manželství vzchází rodina, v ní se rodí noví občané lidské společnosti a milostí Ducha Svatého se při křtu stávají Božími dětmi, aby Boží lid v běhu času neustále trval. V této „rodinné církvi“ mají být rodiče slovem i příkladem prvními hlasateli víry pro své děti a v každém z nich mají podporovat jeho vlastní povolání, zvlášť pozorně však duchovní povolání.“

V Lg 34: „Protože nejvyšší a věčný velekněz Ježíš Kristus chce pokračovat ve svém svědectví a ve své službě i prostřednictvím laiků, oživuje je svým Duchem a neustále je povzbuzuje ke každému dobrému a dokonalému dílu. Těm totiž, které spojuje těsně se svým životem a posláním, uděluje také podíl na svém kněžském úřadu, aby vykonávali duchovní bohoslužbu k oslavě Boha a ke spáse lidí. Z tohoto důvodu laici zasvěcení Kristu a posvěcení Duchem Svatým jsou podivuhodně povoláni a vybaveni, aby se v nich rodily vždy hojnější plody Ducha. Všechny jejich skutky, modlitby a apoštolská činnost, manželský a rodinný život, každodenní práce, odpočinek duševní i tělesný, jsou-li konány v Duchu, ba i těžkosti života, jsou-li snášeny trpělivě, stávají se duchovními oběťmi Bohu milými skrze Ježíše Krista (srov. 1 Petr 2,5); jsou zbožně přinášeny Otci zároveň s obětí těla Páně při slavení eucharistie. Takto i laici zasvěcují Bohu svět, když všude jednají svatě jako ctitelé Boha.“

Lg čl. 35: „Jako svátosti Nového zákona, ze kterých čerpá svůj pokrm život i apoštolát věřících, předobrazují nové nebe a novou zemi (srov. Zj 21,1), tak se laici stávají zdatnými hlasateli víry v to, co nevidíme (srov. Žid 11,1), jestliže neváhají s životem z víry spojovat vyznání víry. Toto šíření evangelia, totiž Kristovo poselství hlásané i svědectvím života i slovem, dostává zvláštní ráz a zvláštní účinnost, protože se uskutečňuje v běžných světských podmínkách.

Pro tento úkol je velmi cenný životní stav, který je posvěcen zvláštní svátostí, totiž manželský a rodinný život. Tam se koná praktický nácvik laického apoštolátu a tam je i jeho znamenitá škola, když křesťanské náboženství prostupuje všechny projevy života a den ze dne je více přetvořuje. Tam mají manželé své vlastní povolání v tom, že jsou sobě navzájem i dětem svědky Kristovy víry a lásky. Křesťanská rodina hlásá mocným hlasem jednak nynější ctnosti Božího království, jednak naději na blažený život. Tak svým příkladem a svědectvím usvědčuje svět z hříchu a poskytuje světlo těm, kteří hledají pravdu.“

Konstituce Gaudium te spes čl. 47: „Šťastný život člověka i lidské a křesťanské společnosti těsně souvisí s dobrým stavem manželského a rodinného společenství. Křesťané spolu se všemi, kteří si váží tohoto společenství, upřímně vítají různé formy pomoci, kterými se dnes podporuje a v životě pěstuje toto společenství lásky a jimiž se pomáhá manželům a rodičům v jejich vznešeném úkolu. Doufají, že to přinese ještě lepší výsledky, a snaží se k tomu přispět. Důstojnost této instituce však není všude stejně zřejmá, protože ji zatemňuje mnohoženství, mor rozvodovosti, takzvaná volná láska a jiné deformace. Dále se manželská láska často znesvěcuje sobectvím, rozkošnictvím a nedovolenými zásahy proti plození. Mimoto dost závažně narušují rodinu dnešní hospodářské, společensko-psychologické a občanské poměry.“

Respektování a nefalšování těchto textů dokumentů II. VK může napravit bludy a hříchy. II. VK žádá (DV 10 a 21, SC 4), aby názory neodporovaly Písmu svatému a posvátné Tradici.