„Zakazuje se zakazovat“ – toto byl jeden z požadavků na transparentu při studentských protestech v roce 1968 na Západě. Pokud vyznavač jakéhokoli zakazování usedne za volant v autoškole a je mu dán příkaz zabrzdit, tak neposlechne a stane se autonehoda. A tragédie platí všeobecně. U potravin nebo vzduchu pro tělo člověk vítá požadavek přísných zákonů pro jejich nezávadnost. Při porušování zákazů souhlasí s trestáním, které povede k nápravě. U nesmrtelné duše je požadavek zákazů bludů a hříchů ještě důležitější.
Je plně v souladu s evangeliem. Církev v Desateru má většinu sedmi příkazů, co něco zakazují: brát Boží jméno nadarmo, vraždy, smilstvo (2x), krádeže (2x), lhaní. Od Boha převzatým zákonem Církev těmito zákazy brzdí lidskou špatnost. Má se za to stydět? Nikoli! Zákazy Bůh sleduje skrze Církev pokrok duchovní a mravní. Pochopitelně nejde jen o zákazy a jde i o to, aby nebyl zakazován projev pravověrné víry.
První stránky bible v knize Geneze nám popisují, jak první lidé zákaz od Boha chápou jako újmu a zjistí svůj neblahý stav po jeho překročení. Toto se často opakuje. Sv. Jan Křtitel byl Ježíšem Kristem označen za více než proroka (Mt 11,9) a nebyl prorok lživý. Káral vládce Heroda: „Není ti dovoleno, abys měl manželku svého bratra! (Mk 6 kap.).“ Byl vnímán jako nepřítel a přišel dokonce o život. S nevolí se může setkat ten, kdo řekne: „Není ti dovoleno“. Není ti dovoleno brát Boží jméno nadarmo. Boží jméno bereš nadarmo, když při sňatku v kostele slibuješ, že přijmeš děti jako od Boha a budeš je vychovávat podle Božího zákona a neřekneš jim: „Není ti dovoleno.“ Není ti dovoleno v Boha nevěřit. Není ti dovoleno znesvěcovat neděli. Není ti dovoleno pohrdat rodiči. Není ti dovoleno žít pohlavní život mimo svátostné manželství. Není ti dovolen jakýkoli pohlavní život ve svátostném manželství. Není ti dovoleno zabíjet, třeba umělým potratem. Není ti dovoleno krást a lhát.
Neochota a neschopnost říci: „Není ti dovoleno“ vede k naplnění slov z evangelia Mt 24,11: „povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.“
Obviňování, že Církev brzdí pokrok lidé často zneužijí k prosazení nesmyslného požadavku uvolnit morálku a učení víry. Zákaz jakéhokoli zákazu pro myšlení, mluvení a konání ve jménu svobody má negativní důsledky. Před tím varují papežská prohlášení:
Pius VII., + 1814 v Post tam diuturnas: „Tím, že se vyhlašuje nijak nerozlišená svoboda všech forem uctívání Boha, se pravda zaměňuje s omylem a Svatá a Neposkvrněná nevěsta Kristova se klade na stejnou úroveň jako heretické sekty a dokonce i jako židovská perfidnost (zrada).“
Řehoř XVI., + 1846 ve své první encyklice Mirari vos z roku 1832 říká „ne“ svobodnému zednářství a jeho pojetí svobody: „Z tohoto nečistého zřídla náboženské lhostejnosti plyne ono převrácené a bludné učení, ne-li pominutí všech smyslů, že totiž každému se má dovolit a vydobýt svoboda svědomí. Tomuto zhoubnému bludu klestí cestu ona úplná a neomezená svoboda v myšlení, která se ke zkáze Církve a státu dosti šíří. Dokonce se i někteří osmělují hlásat s náramnou nestydatostí, že by odtud vyplýval i prospěch pro náboženství. “Je-li ale horšího vraždění duše než svoboda v bludu?” řekl by sv. Augustin (Ep. 166). Jestliže se povolí otěže udržující lidstvo na stezkách pravdy, poněvadž i bez toho lidé chvátají a chýlí se ke zlému “hle, tu již spatřujeme otevřenou studnici propasti” (Zjev. 9,3), z níž viděl sv. Jan vycházet dým zatemňující slunce a z toho dýmu vycházející kobylky na celou zemi.“
Mirari vos učí, že není dovoleno rušit celibát a manželství: „Zvláště pak chceme podnítit Vaši stálost ve víře ohledně onoho přehanebného spiknutí proti bezženství kněžského stavu, které, jak je Vám známo, se denně rozmáhá, když se spojili ve snažení s některými zhoubnými filozofy naší doby i někteří členové duchovního stavu, kteří zapomenouce na svou hodnost a úřad a povolujíce rozkošnému lákání zašli v opovážlivosti tak daleko, že na některých místech se veřejně a opětovně odvážili předkládat knížatům své žádosti o zrušení tohoto přesvatého ustanovení. Nechceme Vás však zdržovat dlouhou řečí ohledně tohoto jejich hanebného usilování, nýbrž důvěřujíce raději ve Vaši víru, nařizujeme, abyste podle předpisů svatých kanonických pravidel se snažili ze vší své síly v celosti tento důležitý zákon zachovávat, chránit a hájit před střelami odevšad naň dorážejícími.
Dále pak počestné sňatky křesťanských osob, které apoštol Pavel nazývá velikou svátostí v Kristu a v Církvi (Žid. 13,4), vyžadují naši společnou péči, aby o svátosti stavu manželského a o jeho nerozlučitelnosti se nic křivého nevěřilo anebo snad i neuvádělo. Již Náš předchůdce blažené paměti Pius VIII. důtklivě Vám tuto věc vložil do srdce ve svém listu k Vám; nicméně nepřátelé nepolevili ve svém počínání. Patří se tedy, aby byl lid náležitě vyučován, že řádně uzavřené manželství nemůže být rozloučeno, a že Bůh osobám spojeným manželským svazkem ukládá v tomto životě stálé společenství, které nelze rozloučit jinak než smrtí. Máme-li na mysli, že manželství je připočteno ke svátostem, a proto náleží do církevní správy, nechť mají před očima zákony ustanovené Církví a vztahující se k němu, a jsou jim svědomitě poslušni, protože na jejich plnění pak záleží síla a stálost řádného udržování manželských sňatků. Sledujte, aby žádným způsobem a v ničem se nepovolovalo něco, co by odporovalo svatým kanonickým ustanovením a bylo proti usnesení církevním, dobře zvažte, že k nešťastným koncům přichází taková manželství, která se uzavírají buď proti církevním nařízením nebo bez předcházejícího usmíření s Bohem (tj. svatokrádežně) anebo pouze z tělesné rozkoše, když totiž ani na samu svátost, ani na její tajemství a jeho význam, snoubenci nehledí.“
Lev XIII., + 1903 v Libertas praestantissimum chce brzdit napodobování ďábla: „Po vzoru Lucifera, který vyřkl rouhavá slova ´Nebudu sloužit´, usilují mnozí pod jménem svobody o absolutní bezuzdost.“
Zvrácené myšlení napravuje tato modlitba postcommunia 24. neděle po Duchu Svatém: “Popřej nám, prosíme, Pane, aby léčivou mocí těchto svátostí, jež jsme přijali, bylo vyléčeno, cokoli je neřestného v naší mysli. Skrze…”