Kardinální ctnosti nejsou určené pouze kardinálům, protože název je odvozen od latinského slova cardo, tj. „dveřní čep”, „stěžej” či „osa”. Jde o věc nutnou a pro kardinální ctnosti se proto užívá též název základní ctnosti. Sv. Ambrož k Blahoslavení chudí duchem učil: „Víme, že jsou čtyři základní ctnosti, totiž mírnost, spravedlnost, opatrnost a statečnost.“

Katechismus kardinála Tomáška píše takto: „Základní ctnosti jsou: Opatrnost, spravedlnost, statečnost a umírněnost.

Opatrný (moudrý) pamatuje na smysl svého pozemského života a na věčný cíl. Proto používá vhodných prostředků, aby toho cíle také dosáhl. V jednotlivých případech rozvažuje, co má dělat, aby jednal bohumile.

Spravedlivý dává a nechává každému, co mu náleží. Spravedlivý byl Tobiáš, neboť dbal svědomitě toho, aby neměl cizí majetek.

Statečný se nedá zastrašit při konání dobrého žádnými překážkami a raději se všeho zřekne a vše vytrpí, než aby se dopustil hříchu. Stateční byli všichni mučedníci.

Umírněný je ten, kdo ochotně všechny hříšné žádosti v sobě potlačuje a věcí dovolených užívá vždy s mírou.”

Žít dobře umí ten, kdo žije kardinální ctnosti. Sv. Augustin, PL 32 učí: „Mírností se mu prokazuje bezvýhradná láska, kterou nemůže zviklat žádné neštěstí, v čemž se projevuje statečnost, láska, která poslouchá jen Boha, to je spravedlnost, která bdí, aby prohlédla každou věc v obavě, že by ji mohla překvapit lstivost a lež, to je prozíravost.“

Sv. Řehoř V., Moralia XXII : „Není pravá opatrnost, která není spravedlivá, mírná a statečná ani dokonalá mírnost, jež není statečná, spravedlivá a opatrná, ani celá statečnost, která není opatrná, mírná a spravedlivá, ani pravá spravedlnost, která není opatrná, statečná a mírná…jedna ctnost bez jiných není anebo je nedokonalá.“

Sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,61,2: „Musí se říci, že počet něčeho lze brát buď podle prvků tvarových nebo podle podmětů: a obojím způsobem se shledají čtyři základní ctnosti. Neboť tvarovým prvkem ctnosti, o kterém nyní mluvíme je dobro rozumu. A to lze pozorovat dvojmo. Jedním způsobem, pokud náleží v samém pozorování rozumu. A tak bude jedna hlavní ctnost, jež sluje opatrnost. Jiným způsobem, pokud se v něčem stanoví řád rozumu. A to je buď v činnostech, a tak je spravedlnost nebo ve vášních a tak jsou nutné dvě ctnosti. Neboť je nutné stanovit řád rozumu ve vášních pro jejich odporování rozumu. A to může být dvojmo. Jedním způsobem, pokud vášeň pudí k něčemu protivnému rozumu: a tak je třeba, aby vášeň byla stlačena, a od toho je pojmenována mírnost. Jiným způsobem pokud vášeň (jako nebezpečí nebo námah) oddaluje od toho, co rozum velí, a tak je nutné, aby člověk byl upevněn v tom, co je rozumu, aby neustupoval a od toho je pojmenována statečnost.“

Z bible víme, že velice moudrý král Šalamoun a mimořádně statečný král David nedokázali mírnit sexuální touhy a stali se nespravedlivými k Bohu porušením jeho zákona. Podobná selhání v kardinálních ctnostech jsou u smrtelných lidí častá a stálé praktikování všech kardinálních ctností je naopak řídké.

V litaniích je prosba: „Nejsvětější Srdce Ježíšovo, hlubino všech ctností, smiluj se nad námi.“ V Ježíši Kristu jsou všechny kardinální ctnosti dokonale uskutečněny a upřímným následováním Krista se člověk stává úměrně svému ztotožnění dokonalým. Proto o svatých např. svatém Petru a prvním papeži platí, že byl ve výkonu svého úřadu moudrým, statečným, spravedlivým a mírným. Kardinálními ctnostmi oplýval i sbor apoštolů a první křesťané.

O Panně Marii je v litaniích, že je „Panna nejmoudřejší“ a lze dodat další kardinální ctnosti: „Panna nejmírnější“, „Panna nejstatečnější“, „Panna nejspravedlivější.“

Liturgie, bohoslužby, mše svaté se mají účastnit lidé praktikující kardinální ctnostmi a odcházející ve jménu Páně žít kardinální ctnosti.