Titul „Doktor Eucharistie“ má cařihradský patriarcha sv. Jan Zlatoústý. Jaké měl názory? Připomínal chování prvních křesťanů v kostele: „Když se chystali vstoupit do chrámu, políbili pokorně práh u dveří a zachovávali při mši svaté takové ticho, jako by nikoho v kostele nebylo.“ O opaku tohoto vzorného chování řekl: „Ti, kdo při mši tlachají anebo se smějí, zasluhují, aby v kostele byli usmrceni bleskem.“

O proměňování, PG 49 „Nezpůsobí to člověk, že se obětní dary stanou Kristovým tělem a krví, nýbrž sám Kristus, který byl za nás ukřižován. Kněz, jako Kristův zástupce, pronáší slova, ale jejich moc a milost jsou Boží. Toto je moje tělo, říká kněz a toto slovo proměňuje dary.“

Katecheze 3: „Tenkrát Mojžíš vztáhl ruce k nebi, a snesl se chléb andělů, mana. Náš druhý Mojžíš také vztahuje ruce k nebi, a přináší pokrm věčný. Mojžíš udeřil do skály, a vyvedl proud vod. Kristus se sotva dotkne stolu, jako by však udeřil do stolu duchovního, a dává vytrysknout proudům Ducha.“

Homilie na I Kor: „Již zde dělá toto tajemství ze země nebe. Otevírá brány nebe, a nejen nebe, nýbrž nebesa nebes. Pohleď a budeš moci spatřit pravdu o tom, co bylo řečeno. Jako v královském paláci nepředstavují to nejvzácnější stěny ani zlatý strop, nýbrž tělo krále, který sedí na trůně, tak platí totéž o Králi, který sídlí v nebi. Nuže toto Tělo můžeš vidět nyní na zemi.“

O působení Ducha Svatého, liturgie Jana Zlatoústého: „Vzýváme tě, prosíme Tě a naléháme: pošli Svatého Ducha na nás a na všechny a na tyto dary.“

Liturgie sv. Jana Z.: „Nikdo spoutaný tělesností a vášněmi není hoden k tobě přistoupit a přiblížit se ti a ani ti sloužit, králi slávy, neboť i nebeským mocnostem je tvá služba veliká a nepředstavitelná.“

V liturgii sv. Jana Zlatoústého se několikrát vybízí po bohoslužbě slova k odchodu katechumenů.

Pius XII. v encyklice Mediator Dei č. 132 cituje sv. Jana Z. k I listu Kor: „Když (Tělo Kristovo) vidíš před sebou, řekni si: Pro toto tělo už nejsem hlínou a popelem, už nejsem otrokem, ale jsem svobodný: proto doufám, že dostanu nebe a dobra, která jsou tam uložená, nesmrtelný život, úděl andělů, důvěrný styk s Kristem; toto tělo probodené hřeby, rozdrásané bičíky, nestalo se obětí smrti…toto je to tělo, které bylo zbroceno krví, kopím probodeno, tělo, z něhož vytryskly na svět dva spásonosné prameny: jeden krve a druhý vody…Toto tělo nám dal, abychom je uchovávali a požívali; je to důsledek nezměrné lásky.“

O požadavku blíženské lásky, PG 61: „Tys pil krev Páně a nepoznáváš svého bratra. Zneuctíváš právě tento stůl tím, že si myslíš, že není hoden podílet se na tvém pokrmu ten, který byl uznán hodným účastnit se tohoto stolu. Bůh tě zbavil všech tvých hříchů a pozval tě na tuto hostinu. A ty ses ani potom nestal milosrdnějším.“

Nutnost přijít na bohoslužbu do kostela: „Nemůžeš se modlit doma jako v kostele, kde je Boží lid shromážděn, kde se volání vznáší k Bohu jedním srdcem. Tam je něco víc, jednota smýšlení, souzvuk duší, svazek lásky, modlitby kněží.“

O špatném chování v kostele,homilie na I Kor: “Je zde v kostele obrovský hluk a zmatek! Naše shromáždění se v ničem neliší od hospody, tak hlasitý je smích a tak veliké je rušení, úplně jako v lázních a na tržištích, kde všichni křičí a způsobují rozruch.”

O oblékání na mši sv.: „Jdeš snad jako nevěsta ke svatbě? Či jdeš proto do kostela, abys lidem ukázala své krásy a své nádhery? Jdeš-li však do kostela Boha za odpuštění prosit: proč asi jsi se tak nádherně vystrojila? Oblek tvůj není přece pro kající hříšnici: Pro svou nádheru nejen že odpuštění hříchů neobdržíš, ale ty hříchy své rozmnožuješ, a nového hněvu Božího si zasluhuješ!“

Nutnost pamatovat na potřebné: „Chceš uctít Kristovo tělo? Nezanedbávej je, když se nachází nahé. Nevzdávej mu čest zde v chrámu hedvábnými látkami, abys pak o ně nedbal venku, kde trpí zimou a nahotou. Ten, který řekl: „Toto je moje tělo“, je týž, který řekl: „Viděli jste mne hladového a nasytili jste mne“ a „Cokoli jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste to učinili.“

„Nestalo se, aby někdo byl obviněn z toho, že neprokazoval pocty, ale tomu, kdo nedbá skutků lásky, hrozí zatracení, neuhasitelný oheň a trest ve společnosti zlých duchů. Vždyť Bohu není třeba zlatých rouch, nýbrž zlatých duší.“

Péčování o kostely: „Vybavte Církev, jako by byla vaší dcerou. Pro císaře učinili byste mnoho, pro Církev a pro Boha nechcete nic obětovat?“

Jan Z. podobně jako sv. Jan Křtitel volal k pokání. Káral nemravnost města, kde byl císařský dvůr. To vedlo k tomu, že byl dvakrát odsouzen do vyhnanství. Šel v síle Eucharistie, o níž řekl v homilii 61 „Jako lvi sršící oheň, tak odcházíme od tohoto stolu, hroznými učiněni pro ďábla.“ Slovo Eucharistie se překládá „díkůvzdání“ a se slovy „Bohu buď díky za všechno“ - eucharisticky a po přijetí Eucharistie v 60 letech zemřel v roce 407.

Je vzorem slov II. Vatikánského koncilu z Lumen gentium čl. 11: „Účastí na eucharistické oběti, která je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života, podávají Bohu božský obětní dar a s ním i sebe samy.“