Co bylo příčinou první světové války? List Jakubův dává odpověď o důvodu každé války, 4,1-4: „Odkud (vznikají) mezi vámi boje a rozbroje? Ne-li od vašich zlých žádostí, které bojují ve vašich údech? Dychtíte (po něčem), a nemáte (to); zabíjíte a závidíte, a nemůžete (toho) dosáhnouti, přete se a bojujete (o něco), a nemáte (to), poněvadž se nemodlíte. Modlíte se, a nedostáváte, poněvadž se modlíte špatně. Chcete totiž toho využíti pro své špatné. Vy (duše) nevěrné, nevíte, že spřátelit se s tímto světem znamená znepřátelit se s Bohem?“ Žádná válka by nemohla vzniknout, pokud by lidé žili jako světci bez hříchu.
Proto je nejsvětější Panna Maria nazývána Královnou míru. Program lidí svatých ukazuje papež sv. Petr v I Petr 4,7-11: „Konec všeho je blízký. Proto buďte opatrní a bděte na modlitbách! Především mějte vytrvalou lásku jeden k druhému, neboť láska odčiňuje množství hříchů. Buďte pohostinští jedni k druhým bez reptání! Posluhujte si navzájem každý podle milosti, kterou dostal, jako dobří správcové rozličné milosti Boží! Mluví-li kdo, (mluv) jako slova Boží; vykonává-li někdo úřad, (vykonávej jej) jako z moci, kterou Bůh uděluje, aby ve všem byl oslaven Bůh skrze Ježíše Krista. Jemu patří sláva a moc na věky věků! Amen.“ K těmto slovům dodává Schalerův misálek: Kdyby lidská společnost plnila tyto křesťanské příkazy, nebylo by válek a nesvárů.
Papež sv. Lev Veliký v Sermo 95: „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.“ Toto blahoslavenství nechválí moji milí, shodu s kýmkoliv či jakoukoli svornost, nýbrž jen takovou, o níž apoštol říká: Mějte pokoj s Bohem, nebo o níž říká prorok: Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon, nic zlého je nemůže potkat.“

Sv. Pius X. zemřel 20. srpna 1914, krátce po vypuknutí I. světové války. V roce 1903 nastínil v encyklice E Supremi apostolatus 4.10. 1903 svůj program: „Neboť komu není známo, že spolužití lidí, je v současnosti více než v minulých dobách sužováno přetěžkou a nejhlouběji zakořeněnou nemocí, která je den ode dne horší a je úplně rozkládá a smrtelně napadá? Vy víte, ctihodní bratři, o jakou nemoc se jedná: o odpad a odvrat od Boha. Opravdu, nic není nebezpečnější než toto, podle slov proroka: „Neboť viz, ti, kdož se vzdalují od Tebe, zahynou.” (Žalm 72, 27). Uznali jsme, že musíme proti tak velkému zlu pracovat mocí svěřené papežské důstojnosti. Neboť jsme měli za to, že Nám je určen příkaz Boží: „Ejhle, ustanovuji dnes tebe nad národy a nad říšemi, abys vytrhával a strhával, abys ničil a bořil, abys stavěl a štípil” (Jer. 1,10).
Dále píše: „…když nyní Božský majestát přikazuje pozvednout Naši ubohost k této plnosti moci, napřímili jsme svého ducha v Tom, který nás posiluje. Důvěřující v Boží sílu, přikládáme ruku k dílu a prohlašujeme, že hlavním předmětem papežské činnosti má být pro Nás toto jediné: “Instaurare omnia in Christo - Vše obnovit v Kristu” (Efes. 1,10). Sv. Pius také píše o možnosti války: „Čí duše, ctihodní bratři, není stravována bezradností a smutkem, když vidí převážnou část lidí, zatímco jsou, nikoli nezaslouženě, oslavovány pokroky civilizace, jak bojují mezi sebou urputně a s takovou divokou zahořklostí, že panuje boj téměř všech proti všem. Touha po míru se dotýká vpravdě všech srdcí a není nikoho, kdo by vášnivě po něm nevolal. Avšak: Jestliže je opovrhováno Bohem, je nesmyslné hledat mír. Kde je totiž Bůh vzdálen, tam je dán výhost spravedlnosti; a po odstranění spravedlnosti se marně honíme za nadějí na mír!“ Sv. Pius X. odsoudil modernismus, protože věděl, že povede k mravnímu úpadku Církve a světa.

Na jeho konání navázal Benedikt XV. a vydal 1. listopadu 1914 encykliku Ad beatissimi Apostolorum v níž napsal: „Nikdy se neřečnilo tolik o lidském bratrství jako dnes; ba tvrdí se dokonce (bez ohledu na slova Písma svatého a na působení Kristovo a jeho Církve), že tato horlivost bratrství prý je převzácnou vymožeností moderní civilizace. Pravda však jest, že nikdy se tak nebratrsky nejednalo, jako za dnů našich.“
Po první světové válce se lidé moc nepoučili a nevolili cestu pokání. Vznikla II. světová válka spojená s osobou Hitlera, který za I. první světové války odmítl dovolenku a zůstal v zákopech. Dietrich von Hildebrnadt v knize Trojský kůň v městě Božím píše: „Jeden italský profesor mi vyprávěl o rozhovoru, který měl s Hitlerem. Když se profesor ptal, co namítá proti komunismu, odpověděl: „Co chci proti němu namítnout, je to, že ti lidé jsou ateisté.“ Potom začal křičet: „Není nic horšího než národ, který přestal věřit v Boha!“ Když se tento profesor zeptal Hitlera, zda tímto „Bohem“ myslí osobního Boha, odpověděl: „Na tuto otázku bych raději neodpověděl.“ Je vidět, jak nesmyslné by bylo tvrdit, že Hitler věřil v Boha a tudíž II. světovou válku rozpoutal věřící.
Max Picard napsal knihu „Hitler v nás“. V této knize je otázka, proč se Hitler stal tak známý a získal tak velkou podporu. Jako odpověď mu jsou ukázány noviny: na první straně skoro nahá tanečnice, na druhé cvičí prapor vojáků s kulometem a pod tím je vyobrazen vědec v laboratoři. Na třetí straně byl vývoj jízdního kola od poloviny 19. století, vedle nějaká čínská báseň, na další straně gymnastická cvičení dělníků z továrny ve volném čase, pod tím uzlové písmo indiánů a naproti poslanec na letním bytě. Max Picard vysvětluje: „Takhle přijímá dnešní člověk svět kolem sebe. Ve změti bez jakékoli souvislosti, to ukazuje, že i v jeho nitru je neustálá změť…Nikdo už nezkoumá, co vlastně přichází…do této nesouvislé změti se vejde všechno i každý – i Adolf Hitler: on je totiž taky v lidském nitru, aniž by si kdokoli všiml, jak se tam dostal.“
Člověk s takovým vnímáním nehodnotí věci podle svatosti a hříchu a není ochoten jít ke svaté zpovědi anebo je neschopen ji správně konat. Může si mylně libovat v jakém žije míru a nevidí, že tento mír je plný konfliktů. Konfliktů v rodině, v práci, ve škole, při zábavě, v celé společnosti i mezi křesťany. Naříká, že ve válce hynou děti a obhajuje jejich zabíjení při umělých potratech. Nevidí, že příčinou je hřích a řešením je svatost.