Bez vody není život. Tuto pravdu si lépe uvědomíme při cestě do míst, kde je vody nedostatek. V kolébce křesťanství na území dnešního Izraele tomu tak je. Před lety v Libanonu postavili na hlavním vodním zdroji řece Jordánu přehradu za účelem čerpání většího množství vody. Izrael odpověděl hrozbou války, pokud se podstatně sníží průtok Jordánu.

Průtok Jordánu je tak malý, že Mrtvé moře se z této příčiny vypařuje. Zemědělci v Izraeli dostávají dávky vody, a proto nemohou dosáhnout ještě větší úrody. Voda je na Středním východě cennější než ropa. Výpovědi bible o vodě jsou mnohem lépe srozumitelné na poušti, kde voda není a pobyt na poušti je pro člověka z naší země velmi odlišnou zkušeností. U nás bývá v současnosti vody nadbytek a ohrožuje lidi záplavami. Je to ovšem i tak, že kvalitní pitná voda se prodává. Staví se čističky, aby v řekách protékala voda čistá a zdravá. Jsou u nás řeky, jejichž voda je nevhodná ke koupání.

Voda jako prostředek nového života a očisty se užívá ve svátosti křtu. Tak jako se dnes budují čističky pro vodu v přírodě, tak je potřebná i svátost pokání (svatá zpověď, svátost smíření) a návrat ke křtu, aby křest udělený vodou křtu dával křesťanský život. O této křestní vodě a životě zakladatel křesťanství Ježíš Kristus řekl, Jan 4,14: „Voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem tryskajícím do života věčného.“

Tak jako je v naší zemi dost vody nekvalitní, tak je dost nekvalitních křesťanů a pohanů, co místo sebe křtí knihy, CD, budovy, tramvaje, zvířata a všechno možné. Dnes voda dělá to, co se lidem nelíbí a lidé dělají s křestní vodou to, co se Bohu nelíbí. Tak jako lidé platí za kvalitní pitnou vodu, tak je třeba platit svojí obětí za důslednou věrnost vodě křtu plněním křestního slibu.

Pan kardinál Tomášek často místo kvantitu (počty) připomínal kvalitu: „Nezáleží kolik nás je, ale jací jsme.“ Kvalita křtu přináší důvěrný život s Bohem, stav milosti posvěcující a svatost života.