Při udělování amnestie hlavou státu jsou lidé často rozhořčeni, že je udělována nespravedlivě. Zdravé otevřenosti vůči světu po II. Vatikánském koncilu by odpovídala argumentace, že ani Bůh nebude udělovat amnestii každému. Bůh může zavrhnout každého člověka svou spravedlností. Mohu to být já, můžeš to být ty. Může to být prezident nejmocnější země světa. Může to být kněz, biskup i papež. Může to být každý. Tato tragická možnost je pojetí odpovídající zdravému rozumu, Písmu svatému a tradici. Spojení spravedlnosti a milosrdenství vyjadřuje žalm 98,8: „Hospodine, Bože náš, ty jsi je vyslýchal, Bohem odpouštějícím jsi byl jim, ačkoli také mstitelem všech jejich činů.“

Proč se místo o přísné Boží spravedlnosti šíří názory, jak se na všech nakonec projeví jen Boží milosrdenství a peklo bude prázdné? Příkladem úvahy tímto směrem je článek v Katolickém týdeníku číslo ⁴⁸⁄₂₀₁₃ Milana Badala „Mám strach, že nebudou spasen.“ Závěr článku je: „Advent je vhodnou připomínkou toho, že až Kristus přijde na tento svět podruhé, nepřijde jako nemilosrdný a nelítostný soudce, nýbrž jako ten, kdo se stal jedním z nás, kdo je naším bratrem.“ Tento závěrečný odstavec článku má zvýrazněný text: „Kristus nepřijde jako nemilosrdný a nelítostný soudce, nýbrž jako ten, kdo se stal jedním z nás, kdo je naším bratrem.“

Toto přesvědčení je podobné přesvědčení Origena a učení o obnově všeho tak, že se i ďábel vrátí do Boží náruče. Místo kde je o obnově všeho je Apokalypsa, Zjevení sv. Jana 21,5: „A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle, obnovuji všechno!“ Pak dodal: „Napiš: Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá.“ Tato výpověď má ovšem dodatek ve verších 21.6-8: „ Také mi řekl: „Stalo se! Já jsem alfa i omega, začátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živě vody zadarmo. To bude úděl vítěze; a já budu jeho Bůh a on bude můj syn. Ale zbabělí, odpadlíci, zvrhlí, vrazi, nečistí, čaroději, modláři a všichni lháři dostanou svůj díl v onom močálu, kde hoří oheň a síra - to je ona druhá smrt.“

Obnova, kterou vyčetl z bible její velký znalec Origenes byla odsouzena Církví. Sv. Augustin píše v knize O městě Božím XXI: „Byl blud Origenův, že démoni jednou milosrdenstvím Božím budou vysvobozeni z trestů.“

Sv. Polycarp, + 155, v listu Filipanům uvádí učení apoštolské doby: „On přichází jako soudce živých i mrtvých, jehož krev bude Bůh požadovat od těch, kteří v něho neuvěřili.“

Papež sv. Řehoř Veliký žádá v díle Pastýř II : „Neboť každý, kdo přijímá kněžskou službu, přijímá povolání hlasatele, který má předem ohlašovat, že za ním přichází strašný soudce.“

Sv. Tomáš A., Doplněk Summa teologická 71 u modlitby za zemřelé hlásá: „Bezpečnější je jednoduše říci, že přímluvy zavrženým neprospívají, ani Církev se nezamýšlí za ně modlit.“

Dies irae Tomáše Celana lidem v tradiční liturgii při pohřbu a při mši za zemřelé 2. listopadu do pokoncilních změn připomínala: „Hněvu den až přijde tmavý, celý vesmír v popel stráví, se Sibylou jak David praví. Jaká hrůza tu nastane, v oblacích až Soudce stane a nic skryto nezůstane! Hlas pronikne rovů hroudu, vzbudí všechny, když spí v troudu: „Vstaňte, mrtví, pojďte k soudu.“ Smrt i vesmír hrůzou zblednou, až vše tvory vstávat shlédnou, jak se k soudu Páně zvednou. Kniha bude otevřena, v níž je vina obsažena a z níž bude pomsta čtena. Když pak Soudce na soud sedne, vše, co tajné, zřejmě shlédne, na všechno se pomsta zvedne. Čím se budu omlouvati, kdepak přímluvce hledati, když i ctnostným je se báti? Králi hrozné velebnosti, jenž jsi pro mne klesal v mdlobě, neodsuď mne v oné době!“

V Deníčku apoštolky Božího milosrdenství sv. Faustyny je pod č. 1702, co nastane pokud není upřímný vztah k Bohu: „Dopustím, aby kláštery a kostely byly zničeny.“

Svatí se báli toho, že by mohli skončit v pekle, ale netrpěli peklofóbií projevující se neschopností mluvit o pekle hříšníkům.

Katechismus kardinála Tomáška uvádí hříchy proti Duchu Svatému a jako první je: „Hřešit úmyslně na milosrdenství Boží (např. lidé před potopou).“

Řádnou cestou k odpuštění skrze Boží milosrdenství je svátost pokání a možnost odepření rozhřešení znamená, že ani ten, kdo k ní přistoupí špatně před Bohem neuspěje.

Kdo nehřeší na Boží milosrdenství? Můžeme dát odpověď touto modlitbou tradiční liturgie Popeleční středy: „Všemohoucí, věčný Bože, odpusť kajícím, slituj se nad pokorně prosícími. Rač seslati svatého Anděla svého z nebe, aby + požehnal a + posvětil tento popel, by byl lékem spásným všem, kteří jméno tvé svaté pokorně vzývají a sebe samy pro vědomí hříchů svých obviňují, nepravosti své před tváří božské milostivosti tvé oplakávají, anebo přejasné dobrotivosti tvé se pokorně doprošují. Propůjč na vzývání nejsvětějšího jména svého, aby se všem, kdož jím (popelem) posypáni budou, vysvobození z hříchů jejich, zdraví těla a ochrany duše dostalo. Skrze Krista, Pána našeho.“