Pro dobré myšlení je charakteristická láska k pravdě a působení Ducha Svatého. Proč jsme svědky, že věci dopadají hůře než jak byly plánovány, předkládány, oznamovány a slibovány? Čím si vysvětlit, že křestní nebo manželské sliby dopadají často tak žalostně? Jako omluvu můžeme slyšet slova: „On, ona, oni to dobře mysleli!“. Co to znamená dobře myslet? Dobře myslet znamená užívat své myšlení, rozum, inteligenci k tomu, aby poznala pravý stav věcí, pravdu.

Ne každý a vždy a ve všem dobře myslí, a proto se setkáme s výtkami. „Proč nemyslíš?“ Jde o výtku ukazující, že je špatné nemyslet.

„Proč si vymýšlíš?“ je výtkou tomu, kdo zneužívá své myšlení ke lhaní a klamání. „Proč jsi to nedomyslel?“ je výtkou tam, kde se nemyslí důsledně. Neobviňujeme myšlení, ale člověka. Za to, že se někdo pořeže nožem člověka rovněž neobviňujeme nůž, ale člověka.

Jak hodnotit omluvu chirurga, tvrdícího, že to dobře myslel, ale zákrok nevyšel? Nebo řemeslníka tvrdícího, že to dobře myslel, ale dílo se mu nepovedlo? Co říci řidiči tvrdícímu, že to dobře myslel, a tudíž za nehodu nemůže? Pokud člověk něco zaviní a špatně udělá, ať se neomlouvá tím, že to dobře myslel. A druhým ať neodpouští pro údajně dobré myšlení, ale dobrou vůli k nápravě. Omluva se děje slovy, že to člověk nechtěl a lituje toho. Když šlápnu někomu na nohu, omlouvám se slovy: „Promiňte, já jsem nechtěl.“ Slova promiňte, já jsem to dobře myslel, jsou omluvou prapodivnou, protože špatnou.

Pokud za Hitlera a nacismu nebo Lenina a komunismu dopadly věci tak jak dopadly, tak určitě ne proto, že to dobře mysleli. Kdyby dobře mysleli, tak vše promysleli a na nic nezapomněli. Miliónům obětí předcházelo smýšlení, které tyto činy naplánovalo. Každý, kdo věci domýšlí, poznává, že od myšlenek začínají lidská slova a skutky. Časté oslovení „vole“ má myšlenkové pozadí i následné jednání odpovídající dobytku. Naprázdno vyslovované Ježíš, Maria je obrácenou mincí vykrádaných kostelů a nezájmu o duchovní život.

Když lidé věci nepromyslí a nedomyslí, jistě dobře nemyslí. Nezaslouží si omluvy, že to dobře mysleli nebo myslí. Evangelium je školou dobrého myšlení v každé době. Co je s ním v souladu lze označit za věci dobře myšlené.

„Dělej co chceš“ je zásada, které předchází „mysli si co chceš“ a „mluv co chceš“. Dělej co chceš najdeme u velkého světce, který patří mezi čtyři západní Otce Církve – sv. Augustina. Aby nenastalo hrubé nepochopení nebo zkreslení je správné číst komentář k Janovu listu, kde tato slova najdeme: „Měj se však na pozoru, protože se může přihodit mnoho věcí, které navenek vypadají dobře, ale jejich kořenem není láska; vždyť i trní má svůj květ. Jiné věci zas vypadají, že jsou skutečně drsné a ostré, a přece je diktuje láska pro naši nápravu. Máš jedno krátké přikázání: „Miluj a pak si můžeš dělat, co chceš. I kdybys mlčel, máš mlčet z lásky; i kdybys křičel, máš křičet z lásky; i kdybys napravoval, máš napravovat z lásky; ať všechno má uvnitř kořen v lásce, a pak může z tohoto kořene vyrůst jedině dobro.“

Sv. Augustin se zásadou „Dělej do chceš“ spojuje lásku. A jak tuto lásku chápe? V knize o Boží obci píše o lásce k sobě, která vede až k pohrdání Bohem a o lásce k Bohu vedoucí až k pohrdání sebou. V díle „O křesťanské nauce“ napsal: „Hříšník však nemá být milován proto, že je hříšníkem, každý člověk má být milován proto, že je člověkem. Má být milován kvůli Bohu, ale Bůh kvůli sobě. Všechny je třeba stejně milovat. Protože ale nemůžeš prospívat všem, je třeba pečovat hlavně o ty, kteří jsou s tebou jako osudově spojeni místem, dobou nebo i jinak. Přesto však bys měl chtít, aby s tebou všichni milovali Boha, a všechno, jak ty pomáháš jim nebo jak oni pomáhají tobě, by se mělo vztahovat k tomuto jedinému smyslu a cíli.“

V jednom ze svých dopisů radí: „Vytvoř si stupně v této lásce a stoupej po nich, každodenně postupuj výš. Ať je živena modlitbou i dobrými skutky při pomoci toho, který ji přikázal a daroval, a ať roste, dokud nebude dokonalá. Tak zdokonalí i tebe. V této lásce se všichni naši svatí otcové i patriarchové, proroci i apoštolové zalíbili Bohu. V této lásce bojovali opravdoví mučedníci až do krve s ďáblem, a právě proto, že v nich neochladla a neochabla, zvítězili. V této lásce všichni dobří věřící kráčejí dennodenně vpřed a přitom touží dojít ne království smrtelníků, ale království nebeského; ne dědictví časného, ale věčného; ne nějakých hodnot tohoto světa, ale patření na Boha.“

Pouze u Krista Pána, Panny Maria a svatých je svoboda užita jen k dobru a výzvy: „Mysli si co chceš“, „Mluv co chceš“, „Dělej co chceš“ vedou jen ke kladným výsledkům a neboří Boží přikázání. Běžní smrtelníci a hříšníci myšlenkou, slovem a skutkem hřeší, protože nemají lásku k pravdě a nepříznivě pro ně dopadá pravda o lásce k Bohu a bližnímu. Mají co napravovat pokáním.