Starořecký filosof Platon (+ 347 před Kristem) byl žák Sokrata, který učil dialogem. V Platonově díle pojatém jako dialog jde o rozlišování pravdivých názorů od nesprávných mínění. Platonova Akademie se stala vzorem pro vědecké bádání. Podle Platona můžeme i my klást nežijícímu Sokratovi různé otázky. Volím otázky o dialogu: “Sokrate, co soudíš o dialogu?” Sokrates: „Je o mně znám výrok: „Vím, že nic nevím“ a jsem považován za filosofa, milovníka moudrosti. Z toho je, že můj dialog usiloval o pokorné hledání pravdy.“

„Ty Sokrate nějakými dialogy pohrdáš?“ Sokrates: „Myslíš si, že se pravdu naučíš u lhářů? A myslíš si, že takové lidi nelze potkat? A hledáš-li dobro, myslíš, že se mu naučíš u zlých? A toužíš-li po kráse půjdeš po cestě ošklivosti?“ Takže myslíš Sokrate, že u dialogu je nutné rozlišovat? Sokrates: „Myslíš, že ten kdo špatně rozlišuje správně mluví a jedná?“ Chápu Sokrate, že jsou dialogy, do nichž mohu vkládat naději a dialogy, které vedou jen ke zklamáním.

Filosofie má sloužit teologii, a tak i dobrému dialogu o náboženství. Takto užil sv. Tomáš Akvinský filosofii Platonova žáka Aristotela. Užití závěru lidské moudrosti je v prvním listu Korinťanům, I Kor 15,23. Zde cituje apoštol Pavel pohanského řeckého dramatika Menandra (+ 291 před Kristem): „Špatné rozhovory kazí dobré mravy“.

To, jak špatné rozhovory kazí dobré mravy máme již na prvních stánkách bible: Geneze 3,1-11: „Had byl lstivější, než všechna polní zvířata, která byl Hospodin Bůh učinil. Ten řekl ženě: Proč vám zakázal Bůh jísti se všech rajských stromů? Žena mu odpověděla: Z ovoce stromů, které jsou v ráji, jísti smíme; z ovoce stromu však, který jest uprostřed ráje, zakázal nám Bůh jísti, ano i dotýkati se ho, abychom snad nezemřeli. Tu pravil had ženě: Nikoliv! Nikterak nezemřete! Ví totiž Bůh, že toho dne, kterého z něho požijete, otevřou se oči vaše a budete jako bohové, poznávajíce dobré i zlé. Tu zdálo se ženě, že je strom ten na chuť velmi dobrý, oku krásný a zraku lahodný; vzala tedy z jeho ovoce a jedla; dala též svému muži, a ten jedl také. I otevřely se oběma oči. Poznavše, že jsou nazí, sešili fíkové listy a urobili si zástěry. Když pak zaslechli kroky Hospodina Boha, procházejícího se za podvečerního vánku v ráji, skryl se Adam i žena jeho před tváří Hospodina Boha v rajském stromoví. Tu zavolal Hospodin Bůh Adama a řekl mu: Kde jsi? On odpověděl: Když jsem uslyšel kroky tvé v ráji, bál jsem se, že jsem nahý; proto jsem se skryl. Řekl mu (Bůh): Kdo ti oznámil, že jsi nahý? Nejedl jsi se stromu, s něhož jísti jsem ti zakázal?“

Rozhovor prvních lidí s ďáblem dopadl velmi smutně. Kdo učí zpochybňovat Boží zákazy jako cestu k netušenému štěstí, ten se dočká podobných konců jako první lidé. Teologie ze špatného rozhovoru prvních lidí s ďáblem a neposlušnosti Boha čerpá pravdy o prvotním a dědičném hříchu.

Špatné rozhovory kazí dobré mravy a dobré rozhovory budují dobré mravy. Dobrý rozhovor je na počátku Nového zákona a první kapitole Lukášova evangelia, Lk 1,26-38: „V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Maria se toho oslovení polekala a rozvažovala, co ten pozdrav má znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria. Došla jsi milosti u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazýván Syn Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem na věky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Já žádného muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch Svatý na tebe sestoupí, moc Nejvyššího tě zastíní. Proto se také dítě, které se narodí, bude jmenovat svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna, je už v šestém měsíci, a ta byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.“

Tímto dobrý rozhovorem s poselstvím dobrého archanděl Gabriela od dobrého Boha jsou věci skrze dobrou Marii vedeny k dobrému Bohu. Výsledkem je nikoli odmítnutí Božího příkazu a tím i toho, kdo příkaz dal, ale ochotné ANO Panny Marie Bohu a uposlechnutí Boží nabídky.

Rozhovory dvou žen ze dvou zákonů jsou modelem protichůdných dialogů pokud jde o výsledek. Jednou je to dialog záhuby. Jednou je to dialog spásy.

Pán Ježíš vedl různé vstřícné dialogy (např. s Nikodémem Jan 3. kap., se samařskou ženou, Jan 4. kap.). Některé dialogy odmítl, např. Mk 8 kap. s farizei chtějícími se přít a žádat co nemají. Na počátku své veřejné činnosti Ježíš Kristus vede dialog se satanem, který rafinovaně zneužívá dokonce Písmo svaté. Ježíšova odpověď, Mt 4,10: „Odstup satane, Pánu svému Bohu se budeš klanět a jen jemu sloužit,“ je ukončením dialogu, který je veden cílevědomě špatným směrem. Ježíš Kristus ukazuje i hodnotu mlčení při otázce Piláta, Mk 15,4: „Nic neodpovídáš? Hleď, co všechno na tebe žalují!“

V paměti křesťanství lze objevit četné podoby úspěšných i nezdařených dialogů Církve se světem, věřících s nevěřícími, věřících mezi sebou a věřících s Bohem. Špatné rozhovory vedou k morálnímu úpadku, a proto je třeba vést dialog o nutnosti pokání za špatné dialogy a následně mravy. Dobré mravy buduje dobrý dialog s Bohem neboli dobrá modlitba jehož vzorem je Panna Maria a svatí, kteří jsou vzorem rovněž pro lidské dialogy.