Modlitba je nejdůležitější přípravou na svaté příjímání. Není ovšem jedinou přípravou na svaté příjímání. Katechismus kardinála Tomáška píše o přípravě po tělesné stránce: postu a důstojném oblečení. Dále čteme: Příprava duše. – Svaté přijímání působí tím více milostí, čím častěji kdo přijímá, čím je lépe připraven a čím je při něm zbožnější. Kdyby se někdo vědomě opovážil přistoupit ke svatému přijímání s těžkým hříchem (bez milosti posvěcující), dopustil by se tím dalšího těžkého hříchů – svatokrádeže. Takový „odsouzení sobě jí a pije, poněvadž nerozeznává těla Páně.“ (I Kor. 11, 29).“

Nejlépe na svaté příjímání svým životem a modlitbou byla připravena Panna Maria.

Modlitby jsou bližší a vzdálenější. Mezi vzdálenější modlitby patří celkový modlitební život a střelné modlitby. Střelné modlitby během dne zaměřené přímo ke svatému přijímání, např.: „Můj anděli strážný, Panno Maria, křestní patrone N., biřmovací patrone N., světče dnešního dne N. a další N. orodujte za mne u Otce, Syna a Ducha Svatého, abych k prospěchu své duše přijal Tělo Páně.“

Vzdálenější modlitbou může být modlitba růžence přede mší svatou. Modlitby během mše svaté jsou sv. přijímání bližší. V těsné blízkosti máme: „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.“ I laik se může modlit soukromně podobně jako kněz v římskokatolickém ritu: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, tys naplnil Otcovu vůli a v Duchu Svatém jsi dal svou smrtí život celému světu. Skrze své tělo a svou krev vysvoboď i mě ze všech mých nepravostí a zbav mě všeho zlého; ať vždycky miluji tvá přikázání a nikdy se od tebe neodloučím.“

„Pro tvou lásku tě prosím, Pane Ježíši Kriste, ať přijímání tvého těla a tvé krve není mým odsouzením, ale mou ochranou a lékem pro duši i tělo.“

V liturgii sv. Jana Zlatústého se kněz modlí: “Věřím, Pane, a vyznávám, že ty jsi vskutku Kristus, Syn Boha živého, který přišel na svět, aby spasil hříšníky, a já jsem první z nich. Přijmi mě dnes, Synu Boží, k účasti na své tajemné večeři, vždyť nechci toto tajemství vydat tvým nepřátelům, ani tě pozdravit jidášským políbením, ale jako lotr se ti vyznávám: Pamatuj na mne, Pane, ve svém království. Pamatuj na mne, svrchovaný Pane, ve svém království. Pamatuj na mne, Svatý, ve svém království. Kéž přijetí tvých svatých svátostí, Pane, ať není mi k soudu ani odsouzení, ale k uzdravení duše a těla. Bože, buď milostiv mně hříšnému. Bože, očisti mě od hříchů a smiluj se nade mnou. Nesčetné jsou hříchy mé, Pane, odpusť mi.”

Modlitby svatých náš rozum poučují a srdce rozněcují. Od sv. Jana Zlatoústého, doktora Eucharistie je zvoleno nejvíce modliteb: “Pane, Bože můj, vím, že nejsem hoden ani uschopněn, abys vešel pod střechu chrámu duše mé, neboť všechen pustý a zhroucený jsem, a nemáš ve mně místa slušného, kam bys hlavu sklonil. Avšak jako z výsosti ses pro nás ponížil, sestup i nyní k mému ponížení. A jako jsi ráčil položit se v jeskyni do jeslí, určených pro nerozumná stvoření, tak rač vstoupit i v jesle mé nerozumné duše a v poskvrněné tělo mé. A jako jsi neopovrhl vejít do domu Šimona malomocného a večeřet s hříšníky, tak rač vstoupit i do domu mé ponížené duše, malomocné a hříšné. A jako jsi neodehnal smilnou ženu a hříšnici, podobnou mně, když přišla a dotkla se tebe, tak projev milosrdenství i nade mnou hříšným, jenž přicházím, abych se tebe dotknul. Jako se ti neošklivily poskvrněné a nečisté rty oné hříšnice, jimiž líbala nohy tvé, tak ať se ti neoškliví ani moje rty, poskvrněnější a nečistší, než byly rty její, ani moje mrzká a nečistá ústa a ještě nečistší hanebný jazyk.”

Sv. Jan Zlatoústý: “Budiž mi žhavý uhlík přesvatého Těla tvého a ctihodné Krve tvé k posvěcení, osvícení a uzdravení mé ponížené duše i těla mého, k ulehčení tíhy mnohých hříchů mých, k zachování před všelikým ďábelským působením, k zanechání a zabránění špatných a zlých návyků, k umrtvení vášní, k dodržování tvých přikázání, k účinku tvé Božské milosti a abych se ujal tvého království. Neboť přicházím k tobě ne jako člověk, který tebou pohrdá, Kriste Bože, ale jako ten, který se toho osmělil pro nevýslovnou dobrotu tvou. Přicházím, abych nezůstal na hony vzdálen od společenství s tebou a nestal se tak kořistí duchovního vlka. Proto modlím se k tobě jako jedinému Svatému: Vládce, posvěť duši mou i tělo mé, mysl i srdce, ledví i útroby a celého mne obnov. Zasaď bázeň před tebou do údů mých a učiň, aby posvěcení tvé nikdy ode mne neodstoupilo. Buď mi pomocníkem a zastáncem, veď v pokoji život můj a učiň mne hodným stát po pravici tvé se svatými tvými: na přímluvy a prosby přečisté Matky tvé, nehmotných služebníků tvých, přečistých nebeských mocností i všech svatých, kteří od věků tobě věrně sloužili. Amen.”

Sv. Jan Zlatoústý: “Věřím, Pane, a vyznávám, že ty jsi vpravdě Kristus, Syn Boha živého, jenž jsi přišel na svět spasit hříšníky, z nichž první jsem já. Věřím také, že toto je samo přečisté Tělo tvé a toto je drahocenná Krev tvá a modlím se proto k tobě: Smiluj se nade mnou a odpusť mně hříchy mé úmyslné i neúmyslné, jichž slovem, skutkem, vědomě i nevědomě jsem se dopustil, a učiň mne hodným bez odsouzení přijmout přečisté tvé svátosti na odpuštění hříchů a k životu věčnému. Amen.”

Sv. Jan Zlatoústý: “Bože, ulehči, odpusť, promiň mi přestoupení má, vše, čím jsem se prohřešil proti tobě, ať už slovem či skutkem nebo v myšlenkách, úmyslně či neúmyslně, vědomě nebo nevědomě, všechno mi odpusť jako dobrý a lidi milující. Na přímluvy přečisté Matky tvé, rozumných andělských služebníků tvých, i svatých nebeských mocností a všech svatých od věků před tebou chodících, Pane. Dovol, abych bez odsouzení přijal svaté a přečisté Tělo tvé i uctívanou Krev na uzdravení duše i těla a k očištění od svých zlých myšlenek. Neboť tvé je království i moc i sláva, s Otcem i Svatým Duchem, nyní i vždycky, a na věky věků. Amen.”

Sv. Jan Zlatoústý: “Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu duše mé, avšak ty jako lidi milující přeješ si přebývat ve mně, proto osměluji se přistoupit. Vládce, přikaž mi, abych otevřel dveře, které ty sám jsi stvořil, a vejdi do mne s lidumilností sobě vlastní. Kéž vstoupíš a osvítíš zatemněné myšlení mé. Věřím, že tak učiníš, vždyť jsi smilnou ženu neodehnal, když přišla za tebou. Ani kajícího celníka jsi neodmítl, ani lotra, který rozpoznal tvé království, jsi nevyhnal, ani toho, kdo tě pronásledoval, jsi neopustil, když se kál. To vše se stalo. Ano, všechny, kteří k tobě přišli s pokáním, jsi zařadil do sboru přátel svých, neboť jediný jsi požehnaný, vždycky, nyní i na nekonečné věky. Amen.”

Sv. Jan Zlatoústý: “Pane, Ježíši Kriste, Bože můj, daruj mi ulehčení a odpusť mi, očisti mne a promiň mně, hříšnému, nepotřebnému a nehodnému služebníku svému, přestoupení má proti tobě i hříšné pády, vše, co jsem spáchal od mladí až do tohoto dne a hodiny, ať vědomě či nevědomě, buď slovy či skutky nebo v myšlenkách a uvažování i záměrech, všemi smysly svými. A na přímluvy té, která tě bez účasti muže porodila, přečisté a vždycky Panny Marie, Matky tvé, jediné nezahanbitelné naděje a zastánkyně a záchrany naší, učiň mne hodným neodsouzené účasti na přečistých, nesmrtelných, oživujících a strašných tvých svátostech. Ať je tomu na odpuštění hříchů a k životu věčnému, k posvěcení a osvícení, posílení, vyléčení, pro zdraví duše i těla, k vyhlazení a naprostému zničení zlých myšlenek a špatných mých záměrů, i úkladů a nočních přeludů i snění, temných a zlých duchů. Neboť tvé je království i moc i sláva a čest i úcta, s Otcem i Svatým Duchem tvým, nyní i vždycky, a na věky věků. Amen.”

Sv. Basil Veliký: “Vím, Pane, že nehodně přijímám přečisté tvé Tělo a čestnou Krev tvou. Provinil jsem se a odsouzení sobě jím a piji, nerozpoznávaje Tělo a Krev tvoji, Krista Boha mého. Pro slitovnost tvou se osměluji přistoupit k tobě, který jsi pravil: „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, ve mně přebývá a já v něm.“ Buď tedy milosrdným, Pane, a neusvědčuj mne hříšného, ale nakládej se mnou podle své milosti. Ať jsou mi tyto svátosti k uzdravení a očištění, k osvícení a ochraně, ke spasení a posvěcení duše i těla, na odpuzení veškerých přeludů a zlých skutků i k odehnání činnosti ďábelské, duchovně v mých údech působící. Ať působí bázeň před tebou a lásku k tobě, nápravu života a upevnění v dobru, pěstování ctností a růst k dokonalosti, plnění přikázání a společenství s Duchem Svatým. Ať jsou k zaopatření na cestu do života věčného a k dobrému zodpovídání se na strašném soudu tvém a ne k soudu nebo k odsouzení.”

Jiná modlitba sv. Basila: “Pane Ježíši Kriste, Bože náš, prameni života a nesmrtelnosti, Tvůrce všeho stvoření viditelného i neviditelného, Otce bez počátku stejně věčný a stejně bez počátku Synu, jenž jsi se z převeliké dobroty za posledních dnů v tělo lidské oděl, nechal se ukřižovat a pohřbít za nás nevděčné a zkažené, a krví svou obnovil jsi přirozenost naši hříchem rozloženou. Přijmi, nesmrtelný Králi, pokání mne hříšného, nakloň ucho své ke mně a vyslyš slova má. Zhřešil jsem totiž, Pane, zhřešil jsem proti nebi i před tebou, a nejsem hoden pozdvihnouti očí svých k výšinám slávy tvé, vždyť rozhněval jsem dobrotu tvou, přestoupil tvá přikázání a neuposlechl tvých příkazů. Avšak ty, Pane bez msty, dlouho shovívavý a velice milostivý, neodevzdal jsi mně záhubě s nepravostmi mými, stále očekávaje mého obrácení. Neboť jsi řekl, milovníku lidí, skrze proroka svého: Nechci smrti hříšníka, ale aby se obrátil a živ byl. Ano, Vládce, ty nechceš zahubiti stvoření rukou svých, ani nemáš zalíbení ve zkáze lidské, ale chceš, aby všichni spaseni byli a k poznání pravdy dospěli. Proto i já, ačkoliv nejsem hoden nebe i země, ano i tohoto dočasného života, protože jsem se zcela podrobil hříchu, otročil rozkoším tělesným a tvůj obraz poskvrnil, přece jako dílo a stvořením tvé nezoufám nad spasením svým, ale spoléhám na tvé nekonečné milosrdenství.
Já bídný, přicházím za tebou. Přijmi tedy i mne, lidumilný Pane, jako tenkrát smilnou ženu, jako lotra, jako celníka a jako syna marnotratného, a sejmi ze mne těžké břímě hříchů mých. Ty, jenž jsi na sebe vzal hřích světa a nemoci lidské hojíš, namáhající se a obtížené k sobě voláš, odpočinutí jim dáváš, a jenž jsi nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky k pokání. Očisť mne od všeliké poskvrny tělesné i duševní a nauč mne konat posvěcení v bázni tvé, abych s čistým svědomím přijal tvé svátosti a sjednotil se se svatým Tělem tvým i Krví a měl tebe ve mně živoucího a přebývajícího s Otcem i Svatým Duchem tvým. Ó, Pane Ježíši Kriste, Bože můj, ať není mi k soudu účast na přečistých a oživujících svátostech ani ať nejsem nemocen duší a tělem od nehodného jejich přijímání. Dej mi, abych až do posledního dechu svého bez odsouzení přijímal tvé svátosti: ke společenství s Duchem Svatým, na cestu k životu věčnému a k dobrému zodpovídání se na strašném soudu tvém, abych tak i já se všemi vyvolenými tvými stal účastníkem nehynoucího blaha tvého, jež jsi připravil těm, kdo tebe, Pane, milují a jimiž jsi oslavován na věky. Amen.”

Modlitba sv. Jana Damašského: “Ač stojím už před vraty chrámovými, přece jsem se stále nezbavil hrozných myšlenek. Ty, Kriste Bože, který jsi celníka ospravedlnil, nad ženou kananejskou se smiloval a lotru bránu ráje otevřel, otevři nitro lidumilnosti své a přijmi i mne, přicházejícího a dotýkajícího se tebe, jako nevěstku či ženu s krvotokem – obě se pouze dotkly lemu roucha tvého, a snadno tak obdržely dar uzdravení. Jedna i druhá objaly přečistou nohu tvou, a dostalo se jim rozhřešení hříchů. Já bídný pak osměluji se celé tvé Tělo přijmout, kéž mne nesežehne. Přijmi mne jako ony ženy, a osvěť moje duševní city a spal má hříšná provinění na přímluvy té, která tě bez účasti muže porodila, i nebeských mocností, neboť požehnaný jsi na věky věků. Amen.”

Modlitba sv. Simeona Nového Theologa: “Kriste můj, přijmi modlení z poskvrněných úst a hanebného srdce, od jazyka nečistého, z duše pošpiněné. Nepohrdej ani mými slovy ani způsoby ani mými pokleslými mravy. Dej mi odvahu vyslovit, co bych si přál, Kriste můj, nad to však ještě nauč mne, co mi náleží činit a hovořit. Zhřešil jsem více než ona smilná žena, která zvěděvši, kde přebýváš, koupila olej a s důvěrou přišla pomazat nohy tvoje, Boha, Vládce mého, Krista. Když jsi neodehnal ji, která se ze srdce přiblížila k tobě, vtělenému Slovu Božímu, neoškliv si ani mne a vztáhni ke mně nohu svou, abych ji podržel, políbil a proudem slzí svých ji, jako vzácným olejem, s odvahou pomazal. Dej, aby mne mé slzy omyly, očisti mne jimi, Kriste, Slovo Otcovo. Promiň prohřešení má a jejich odpuštění mi uděl. Věda o množství zla mého, víš také, jak jsem krvácel, a rány mé vidíš. Avšak znaje i víru moji, vidíš též odhodlání mé a vzdechy moje slyšíš. Před tebou, Bože a Stvořiteli můj, není utajena ani kapka slzy, ani sebemenší krůpěj. Vysvoboditeli můj, Tvoje oči zří i to, co jsem neučinil i to, co se ještě nestalo, zapsáno máš v knize své. Popatř na ponížení mé, pohleď, jaká je námaha má, a veškeré hříchy mi odpusť, Bože všech. Nechť s čistým srdcem, rozechvělou myslí a duší zkroušenou přijmu neposkvrněné a přesvaté svátosti tvé, jimiž oživuje a zbožšťuje se každý, kdo je s čistým srdcem jí a pije. Vždyť ty jsi pravil, Vládce můj: „Každý, kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, ve mně přebývá a já v něm.“
Pravdivé je každé slovo Vládce a Boha mého, přijmu tedy účastenství na svatých bohotvorných dobrodiních, abych již nebyl samoten, leč s tebou, Kriste můj, Světlem trojslunečným osvěcujícím svět. Kéž tedy nezůstanu osamělý, bez tebe, Životodárce, Dechu života mého, Radosti má, Spáso světa. Proto jsem tedy za tebou přišel, jak mne vidíš, se slzami a duší zkroušenou. Prosím, abych obdržel vysvobození od mých prohřešení a neodsouzenou účast na životodárných a neporušených tvých svátostech. Nechť zůstáváš, jak jsi řekl, se mnou, trojnásobně ubohým, aby ďábelský lhář nenalezl mne bez tvé milosti, aby nepolapil mne lstivě a svým klamem neodvlekl mne od bohotvorných tvých slov. Proto skláním se před tebou a vroucně volám: Jako jsi marnotratného nevěrného syna přijal a podobně i nevěstku, když za tebou přišla, Slitovníče, tak přijmi i mne, nevěrného a poskvrněného. S duší zkormoucenou nyní přicházím k tobě, Spasiteli.
Vím, že nikdo jiný nezhřešil proti tobě tak jako já, nikdo nepáchal to, čeho já jsem se dopustil. Naproti tomu však vím, že žádné množství hříchů ani velikost provinění nemůže být větší než nesmírná trpělivost Boha mého a jeho krajní lidumilnost. Milostí svého soucitu nad upřímnými kajícníky je očišťuješ, prosvětluješ a účastníky světla je činíš a společníky tvého Božství z nich přejícně děláš, jako s pravými přáteli svými s nimi často beseduješ, což je podivuhodné pro anděly i pro uvažování lidské. To mi dává smělost, to mi dává křídla k letu, Kriste můj. Osmělen tvým bohatým dobrodiním, jež nám uděluješ, raduji se i chvěji zároveň, přijímám oheň já, který jsem tráva, ó, podivuhodný zázrak: jsem orosen, takže nejsem sežehnut, jsem jako onen dávný keř hořící a neshořívající. Děkovnými myšlenkami i děkujícím srdcem, vděčnými svými údy duše i těla klaním se tobě, velebím tě a chválu vzdávám tobě, Bože můj, neboť požehnaný jsi nyní i na věky.”

Sv. Simeon Metafrast: “Hle, přistupuji k Božskému Přijímání. Stvořiteli, nechť nejsem sežehnut spojením s tebou, vždyť jsi oheň pálící nehodné. Očisti mne tedy od všeliké skvrny.”

Misálek (Schaller), vzbuzení víry: “Věřím v tebe, pravý, ve třech osobách jediný Bože, Otče, Synu a Duše Svatý, jenž jsi všecko stvořil, všecko zachováváš a spravuješ, jenž dobré odměňuješ a zlé tresceš. Věřím, že Syn Boží se vtělil, aby nás vykoupil a že Duch Svatý svou milostí nás posvěcuje. Věřím, že duše naše je nesmrtelná, milost pak Boží nám ke spáse nevyhnutelně potřebná. Věřím a vyznávám všecko, čemu Ježíš Kristus učil, co svatí Apoštolové kázali a čemu římskokatolická Církev velí věřiti. Tomu všemu věřím, protože jsi, Bože, věčná a neskonalá pravda a moudrost, kteréž nelze, aby oklamala, ani aby byla oklamána. Bože, rozmnož víru mou!”
Vzbuzení naděje: “Doufám Bože, a důvěřuji pevně, že mi pro zásluhy Ježíše Krista ráčíš dáti věčnou spásu, kterou jsi přislíbil všem, kdož tvá přikázání zachovávají. Proto doufám od tebe, že mi odpustíš hříchy mé a dáš všechny potřebné milosti, abych si zasloužil věčnou blaženost. Toto všechno doufám od tebe, poněvadž jsi všemohoucí, nejvýš dobrotivý, milosrdný a věrný, a proto splniti můžeš a chceš, co jsi slíbil. V této naději chci žíti a umříti. Bože, posilni naději mou!”
Vzbuzení Lásky: “Bože a Pane můj! Miluji tě z celého srdce svého a ze vší síly své, protože jsi tak neskonale slavný, dobrý a dokonalý. Ty, věčný Otče, stvořil jsi všecko a také mne. Ty, Pane Ježíši, jsi mne na kříži vykoupil, ty, Duše Svatý, mne posvěcuješ. Zdaž je možná láska větší, než jest láska tvá! Trojjediný Bože, dej mi, abych tě nade všecko miloval, poněvadž jsi mne od věčnosti miloval a jsi nade všechno lásky hoden. A miluji-li tebe, kterak bych mohl nemilovat toho, jehož milovati mi kážeš? Jest to bližní můj. Každého člověka, přítele i nepřítele, chci milovati jako sebe samého pro tebe a v tobě, ukřižovaný Ježíši můj! V této svaté lásce k tobě a bližnímu dej mi žíti i umříti, i všecko raději trpěti, než jediným hříchem zarmoutit tvé srdce láskou planoucí. Bože, rozněcuj ve mně tuto lásku k tobě vždy víc a více a dej, abych v této lásce s tebou spojen setrval na věky. Amen.”

Vzbuzení dokonalé lítosti podle Vyznání sv. Augustina: “Bože, můj, jelikož jsi svrchovaně dokonalý, neskonale dobrý, proto tě miluji nad všecko; a poněvadž tě miluji, proto lituji srdečně všech svých hříchů a mám je v největší nelibosti, neboť jsem jimi tebe, neskonalou Dobrotu, urazil a rozhněval. Odpusť mi; pomocí tvé milosti nechci již nikdy tebe, Bože lásky nejhodnější, hříchem rozhněvati.
Tebe chci, ó spravedlnosti a nevinnosti, tak krásná a vzešená čistým očím, ó zřídlo nenasytné sytosti! V tobě jest úplný mír a nerušený život! Kdo po tvých cestách kráčí, vejde v radost Pána svého, nebude se báti a bude se míti nejlépe v Dobru nejlepším. Odvrátil jsem se od tebe, Bože můj, a zbloudil jsem; vzdálil jsem se příliš od tebe, můj Základe, a stal jsem se zemí plnou bídy. Vzývám tebe, Bože můj, mé milosrdenství, jež jsi mne stvořil a nezapomněl na mne, když jsem já zapomněl na tebe! Zvu tě do své duše, abys roznítě v ní touhu sám po sobě, připravil ji ku přijetí sebe. Neopouštěj mne nyní, když tě vzývám, který jsi mne svou dobrotivostí předešel, než jsem tebe vzýval, a opětovně různými způsoby nabádal, abych z dálky tě slyše, se obrátil a odpověděl k tvému volání. Neboť ty jsi, Pane, shladil veškeré mé napravosti, abys nepotrestal rukou, jež se proti tobě zdvihly, a předešel jsi veškeré mé dobré skutky, neboť ty jsi byl přede mnou.”

Východní Otcové: “Jenž v Marii se stal smrtelným, abychom nezemřeli, na oltáři se stává pokrmem, abychom nezemdleli. V Marii spásou ztracených, v Církvi je chlebem hladovým. Přistup duše, k Marii, a viz Moudrost Otce trůnícího na klíně Matky: na voze andělském (Ez 1) jsi hleděla na jeho slávu, v Marii rozjímej o jeho lásce. Přistup duše k oltáři, a viz Boha svého skrytého pod svátostnou rouškou, jemuž cherubíni s úctou se klanějí, s ním ty jako s přítelem mluvíš. Maria v lůně svém utkala Synu Božímu tělesný závoj, jímž zahalil velebnost božství, aby smrtelné oči ho mohly uzřít: na oltáři Duch Svatý ho halí do způsob chleba, aby smrtelný člověk ho mohl požívat. Ty, který pracuješ a obtížen jsi, přistup k Marii, přistup k oltáři: toho, jenž přebývá ve světle nepřístupném, z rukou Marie a z rukou kněžských teď přijmi, abys došel útěchy v trampotách života.”