Ve všech oblastech je důležitý učitel. Apoštol Pavel varuje v II Tim 4,3 před špatnými učiteli: „Přijde totiž doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.“
Opak vlivu špatných učitelů najdeme u Izidora Vondrušky v Životopisech svatých. Ukážeme si to na sv. Cyrilu, věrozvěstu: „Nejvíce byl nadšen spisy sv. Řehoře Naziánského. Nakreslil na stěnu kříž, napsal tam modlitbu ke sv. Řehoři a připsal: „Ó Řehoři! Člověče tělem, anděle duší! Přijmi mne za učedníka svého.“
Sv. Řehoř Naziánský je významný reprezentant zdravé tradice a patří společně se sv. Basilem, sv. Atanášem a sv. Janem Zlatoústým mezi čtveřici nejvýznamnější Otců Východu. V Cařihradě roku 379 navštívil sv. Řehoře také jeden ze čtyř velkých Otců Západu sv. Jeroným. Sv. Řehoř Naziánský měl svaté rodiče sv. Řehoře (uváděného s dodatkem „starší“) a sv. Nonu. Měl svaté sourozence sv. Caesaria a sv. Gorgonii. V Alexadrii poznal sv. Řehoř sv. Atanáše. Se sv. Basilem bydlel a píše jaké měli společné zájmy: „My oba jsme znali pouze dvě ulice, jednu, kterou se chodilo do školy a druhou, kterou se chodilo do chrámu. Cesty do divadla, na závodiště, do míst zábavy jsme neznali.“ Svého otce, který složil vyznání víry, v němž byl skrytý blud ariánský přivedl k nápravě a složení pravověrného vyznání. Mladší bratr sv. Řehoře Caesarius byl osobní císařský lékař a císaři Juliánovi Odpadlíkovi odmítl sloužit. V situaci, kdy v Cařihradu byla jen hrstka pravověrných křesťanů se stal sv. Řehoř jako stařec biskupem císařského města. Zachoval svědectví o sporech ve věcech víry: „Ulice, tržiště, síně penězoměnců (banky) a všechny veřejné místnosti cařihradské jsou plny lidí, kteří se přou ve věcech víry. Tážeš-li se, po kolika obolosech se prodává ta neb ona věc, kupec ti bude hovořit o tom, je-li Syn zplozen čili nic. Kupuješ-li maso, řezník řekne: „Otec je větší Syna“. Zeptáš-li se u pekaře, je-li chléb už upečen, odpoví ti: „Syn Boží z ničeho je stvořen.“

Sv. Řehoř lidi důrazně napomínali, aby méně hloubali o víře, ale více podle ní žili a nevedl k víře pouze teoretické. Je mu dáván titul „Teolog“ a byl reprezentant teologie přenášené do života. Příkladem je tajemství Nejsvětější Trojice. Svoji závěť zakončuje ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a byla podepsána sedmi biskupy a notářem. V tajemství Nejsvětější Trojice se ukazuje jeho teologie jako vysoce mystická a navýsost praktická. V PG 36 máme: „Především mi uchovejte tento vzácný poklad, pro který žiji a bojuji, s nímž chci umřít, který mi dává schopnost snášet všechna zla a pohrdat všemi rozkošemi: tím pokladem myslím vyznání víry v Otce i Syna i Ducha Svatého. Dnes vám je svěřuji. V síle tohoto vyznání vás nyní ponořím do vody a z ní vás vyzvednu. Dávám vám je za společníka a ochránce pro celý život. Dávám vám jediné Božství a jedinou moc, existující jako jedno ve třech a obsahující tyto tři rozlišeným způsobem. Božství bez rozdílu v podstatě či přirozenosti, bez vyššího stupně, který by povyšoval, či nižšího stupně, který by snižoval…Je to nekonečná soupodstatnost tří nekonečných. Každý nazíraný sám o sobě je celý Bůh…a tři osoby společně jsou Bůh. Sotva jsem začal uvažovat o jednotě, a už jsem ponořen do záře Trojice… Sotva jsem začal myslet na Trojici, a už mě zase uchvacuje jednota.“
V PG 37: „Mezi velkými vlnami života, zmítán bouřlivými větry sem a tam…jen jedna věc je mi drahá, jediné moje bohatství, posila, která dává zapomenout na únavu, světlo Svaté Trojice.“ Poemi dogmatici 31: „Sláva Otci i Synu, králi vesmíru, Sláva Duchu, hodnému chvály a zcela svatému. Trojice je jediný Bůh, který vše stvořil a naplnil: nebe nebeskými bytostmi a zem pozemskými. Moře i řeky naplnil vodními tvory, všechno oživil svým Duchem, aby každé stvoření chválilo moudrého Stvořitele, jedinou příčinu života a trvání. Více než jakékoliv stvoření kéž ho vždycky oslavuje rozumný tvor jako velikého krále a dobrého Otce.“ ,
Osvojení dobré teologie u sv. Řehoře vedlo sv. Cyril, věrozvěsta, že císaři na výzvu jít hájit Nejsvětější Trojici k vyznavačům islámu řekl: „Pro mne není v tomto světě nic důležitějšího, než pro nejsvětější Trojici žít a umřít.“

Chvalozpěvem na Nejsvětější Trojici zakončuje sv. Cyril Proglas – předmluvu evangelia: „Jemu náleží všeliká sláva, čest a chvála, Božímu Synu vždycky s Otcem i Duchem Svatým. Amen.“
Sv. Jan od Kříže v díle Živý plamen lásky III. napsal: „Pozorně hledět, do jakých rukou se svěřuje, protože jaký bude učitel, takový bude učedník, a jaký bude otec, takový bude syn.“
Sv. Cyril si zvolil za učitele muže žijícího o 5. století dříve, a proto je správné mít v 21. století za učitele toho, kdo žil řadu století před námi, třeba v 16. století. Tvrzení: „Pro nás lidi moderní doby po II. vatikánském koncilu v 21. století není možné se učit od lidí po koncilu tridentském v 16. století“, je podobně nesmyslné jako kdyby sv. Cyril věrozvěst učil naše předky: „Pro nás lidi po II. koncilu nicejském r. 787 není možné se učit od lidí po I. koncilu nicejském r. 325.” Pro sv. Cyrila platila posvátná tradice a nestačilo mu pouhé Písmo, které přeložil a znal.
Opak úcty k tradici je blud modernismu odsouzený papežem Piem X. v encyklice Pascendi Dominici gregis, kde napsal: „Naši učitelé neměli k dispozici tytéž pomůcky jako modernisté. Neměli za vůdkyni a učitelku filozofii, která by začínala popíráním Boha a neprohlašovali sami sebe za kritérium pravdy.“