Pro mnoho dnešních lidí láska znamená totéž co pohlavní styk. Proto je třeba umožnit co nejdříve pohlavní život. Proto jsou třeba rozvody nebo pohlavní život osob stejného pohlaví. Proto je celibát považován za nesprávný. Sekta „Rodina lásky“ tvrdí, že žije biblickou výzvu: „milujte se“. Její členové jsou aktivní v sexuálním životě a prostitutky jsou ti nejvzornější členové. Za lásku se schovávají věci, které jsou sobectvím a skutečná láska spíš chybí než je.

Člověk je v nebezpečí, že uslyší: „Ale vás znám: nemáte v sobě Boží lásku“ (Jan 5,42).

Jaké jsou vlastnosti lásky k Bohu podle Písma svatého? Již Starý zákon zná: „Budeš milovat Pána Boha svého z celého srdce svého, celou svou duší a celou svou silou“ (Dt 6,5). Tento příkaz Deuteronomia potvrzuje v Novém zákoně Ježíš Kristus: „Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého” (Mt 22,37). K tomu Pán Ježíš dodává příkaz o lásce k bližnímu, jak je v Starém zákoně, Lv 19,18: “budeš milovat svého bližního”.

K pravé lásce patří nenávist zla: „Kdo milujete Pána, nenáviďte zlo” (žalm 96,10). Stejně žádá apoštol Jan: „Nemilujte svět, ani co je v něm, kdo miluje svět, v tom není ani lásky k Otci“ (I Jan 2,15).

Vlastností lásky je dodržování Božího zákona: „Kdo milují Pána, zachovávají cesty jeho…plní zákon jeho” (Sir 2,16). Totéž v listu II Jan 6: „Láska záleží v tom, že žijeme pole jeho přikázání. A přikázání, jak jste slyšeli od začátku, je toto: Žijte v lásce“. Vlastností dokonalé lásky k Bohu je, že jej má cenit nade vše: „Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna a dceru více nežli mne, není mne hoden.“ (Mt 10,37).

Láska rozdělená není pravá: „Nikdo nemůže sloužit Bohu a mamonu.“ (Mt 6,24).

Při různé dobré činnosti je důležitý úmysl lásky: „Kdybych všechen svůj majetek rozdal na nasycení chudých a kdybych své tělo vydal na spálení, lásku však neměl, nic mi to neprospěje.“ (I Kor 13,3).

Lidská láska je odpovědí na Boží lásku: „Poznali jsme a uvěřili v lásku, kterou nás Bůh miluje.“ „My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás“. (I Jan 4,16 a 19).

Láska k Bohu se pozná na lásce k bližnímu: „Řekne-li někdo. Miluji Boha – a nenávidí svého bratra, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí?“ (I Jan 4,20).

Láska dokáže mít užitek ze všeho: „Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“ (Řím 8,28).

Podle oběti se pozná láska a její důvěra: „Jsem si jist, že ani smrt…a vůbec nic stvořeného nemůže nás odvrátit od Boží lásky v Kristu Ježíši našem Pánu“ (Řím 8,38-39).

Láska musí být vytrvalá: „Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce“ (Jan 15,9).

Láska přináší odpuštění: „Odpouští se jí mnoho hříchů, protože mnoho milovala; komu se málo odpouští, ten také méně miluje“ (Lk 7,47). Podobně o odpuštění píše sv. Petr, I Pt 4,8: „Především se mějte navzájem vroucně rádi, protože láska přikrývá množství hříchů.“

Špatná láska je vlažná: „Mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku“ (Zj 2,4).

Příklad k následování je Pán Ježíš: „Zjevil jsem jim tvé jméno, aby láska, kterou mne miluješ byla v nich a já v nich“ (Jan 17,26).

Vlastnosti lásky líčí apoštol Pavel v I Kor 13,4-8: „Láska je shovívavá, dobrotivá, nezávidí, nechlubí se, nehledá svého prospěchu, neroztrpčuje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, doufá, všechno přetrpí, nikdy nepomíjí.“

Láska souhlasí s trestem pro ty, kdo nemilují: „Kdo nemiluje Pána, buď proklet“ (I Kor 16,22).

Pravá láska bezpečně vede k důvěrnému vztahu s Bohem: „Miluji ty, kdo mne milují a kdo mne za úsvitu hledají naleznou mne“ (Přísloví 8,17).

Z lásky svatých mají užitek následující generace: „Prokazuji milosrdenství až do tisícího pokolení těm, kteří mne milují a má přikázání zachovávají“ (Ex 20,6).

Láska zbavuje špatného strachu: „Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání“. (I Jan 4,18)

Láska přináší věčný život: „Milujete jej…budete proto požívat nevýslovné a slavné radosti, až dosáhnete cíle své víry, spásy své duše“ (I Pt 1,8-9). Jak 2,5: „Bůh…slíbil království těm kdo ho milují.“ I Jan 4,17: „V tom záleží vyvrcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsem i my zde na světě.“

O lásku prosíme Boha v modlitbě. „Otče náš“ a každou prosbu této modlitby můžeme chápat ve vztahu k lásce. Co jiného má nastat slovy prosby „Posvěť se jméno tvé“ než správný řád lásky? O lásku prosíme Ducha Svatého: „Zapal v nás plamen své lásky“. O lásku prosíme Ježíše Krista: „Nejsvětější Srdce Ježíšovo, planoucí výhni lásky, smiluj se nad námi.“ O lásku prosíme Pannu Marii a svaté: orodujte za nás, aby naše láska byla svatá!