O věrnosti je na mnoha místech v bibli. Věrnost v žalmech je možné ukázat na těchto místech: V žalmu 33 je: „Hospodinův úmysl trvá navěky, myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.“ Vidíme, že Bůh je věrný sám sobě, svým myšlenkám, názorům, postojům a nikdy je nemění.
Ve stejném žalmu 33 je: „On totiž řekl a stalo se, on poručil a vše povstalo.“ Bůh je tím, u něhož za jeho myšlenkou následují skutky tak, že se uskuteční každá jeho myšlenka a není to tak, že by něco jiného myslel a něco jiného řekl a něco jiného dělal. U Boha je jednota myšlení, slov a činů. Bůh není v rozporu sám se sebou ani se svými slovy a skutky. Tato jednota je jednotou všech vlastností a je nesprávné některou postavit nebo oddělit od druhé.
V žalmu 36 je: „Hospodine tvé milosrdenství sahá až do nebes, tvoje věrnost až k oblakům“. Takto máme odpověď na otázku: Co je větší milosrdenství nebo věrnost? Jde o chybně položenou otázku, jedno není bez druhého a není větší nebo menší než druhé. V žalmu 57 je podobná výpověď o Boží milosti a věrnosti: „…tvá milost je veliká až k nebi, tvá věrnost až do oblak.“
Žalm 25 spojuje lásku s věrností: „Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení.“

V žalmu 43 je: „Sešli své světlo a svou věrnost, ty ať mne vedou a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů. Pak přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, který mě naplňuje radostí.“ Tato slova se modlí kněz v tradiční římské liturgii. Neubylo by kněžských pohoršení, kdyby se tento žalm modlil a žil?
V žalmu 85 je: „Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj.“ Žalmy se nemodlí jako pouhá vzpomínka na minulost a je důležitý jejich výklad. Tento žalm se naplnil, když se narodil Spasitel z Panny věrné, Panny Marie, u níž se máme učit věrnosti jak Bohu, tak sobě i lidem. To, že tyto věci budou mít smysl až do konce světa oznamuje žalm 100: „…Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení jeho věrnost.“ Žalm 117 oznamuje: „Hospodinova věrnost trvá navěky.“
V žalmu 89 máme „Mocný jsi Hospodine a tvá věrnost tě obklopuje.“ Je zde i příslib: „má věrnost a láska ho budou předcházet.“ a slib „svoji věrnost neporuším“. To, že o této věrnosti se nemá pochybovat učí žalm 145: „Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech.“
V žalmu 132 Bůh přísahá, že bude věrný: „Přísahal Hospodin Davidovi s věrností, kterou neporuší.“ Je řada míst v žalmech kde je možné nelézt věrnost Boha, byť se o ní přímo nepíše: žalm 138: „Hospodine tvá dobrota trvá navěky“. Jak jinak než věrností může tato dobrota trvat? Člověk je podle bible obraz Boží, a tak se v něm má projevovat něco z vlastností Boha. Má mít pevné zásady a být věrný správným myšlenkám, a protože vidí, jak je to nesnadné prosí uvedeným žalmem ze mše: „sešli své světlo a svou věrnost.“

Prosíme Ducha Svatého, aby naplnil srdce svých věrných svým světlem a schopností věrnosti. Z této myšlenkové stálosti mají vycházet slova. Jde o slova, co věrně vyjadřují smýšlení. Rovněž skutky mají být shodné s myšlenkami a slovy. Žalm 17: „popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů“ poukazuje na pravdivost slov.
V žalmu 101 slibuje člověk Bohu skutky v souladu s vírou: „Svým zrakem budu hledat věrné v zemi, aby přebývali se mnou.“ Tomu kdo popírá svoji modlitbu životem říká žalm 50: „Ale hříšníkovi Bůh praví: Proč odříkáváš má přikázání a bereš do úst mou smlouvu, ty který nenávidíš kázeň a má slova házíš za sebe“ Můžeme si je rozvést: Proč odříkáváš Desatero a neplníš je? Proč neplníš manželský slib, že zachováš lásku, úctu a věrnost a budeš své děti vychovávat podle Božího zákona? Proč při křtu slibuješ, že splníš povinnost vychovat ze svého dítěte křesťana a neplníš to? Proč říkáš, že věříš v Církev a nedbáš na učení Církve?
Žalm 73 oznamuje jak dopadnou ti, kdo budou nevěrní Bohu: „Vždyť kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, zahubíš všechny kdo jsou ti nevěrní.“ Žalm 1 učí: „cesta bezbožných skončí záhubou.“ Jestliže žalm 145 oznamuje: „Věrný je Hospodin ve všech svých slibech“, tak něco jiného je slíbeno věrným a něco jiného nevěrným. Pokud někdo zemře ve své nevěrnosti a je v nepřátelství s Bohem, tak ho nezachrání to, že z modlitby za zemřelé je v novém vydání kancionálu věrnost vypuštěna ani žádné naše modlení a mše svaté.