Při četbě „Jeruzalémské bible“ (vydané r. 2009) již v první knize Geneze ve 14. kapitole o boji devíti králů a osvobození zajatého Lota Abrahamem najdeme v poznámkách: „A je historicky nemožné, že by Alam kdykoli vládl nad městy na jih od Mrtvého moře…Vyprávění chtělo napojit Abraháma na „velké“ dějiny a dodat jeho postavě aureoli vojenské slávy.“ Jaký charakter má potom setkání s Melchizedechem, které po bitvě ve 14 kap. Gn následuje? Je-li bitva výmysl, pak děkování Melchizedecha nemá smysl anebo snižuje jeho hodnotu.

Uvedená vysvětlivka neplní požadavek konstituce Dei verbum II. Vatikánského koncilu č. 12: „…pečlivě přihlížet k obsahu a jednotě celého Písma a přitom mít na zřeteli živou tradici celé Církve a analogii víry“, protože další místa bible představují Melchizedecha jinak, než ukazuje výše uvedená výkladová poznámka. Kniha Ester (4,17) má ve čtení modlitby Církve (29. týden, středa) znění, které není v jeruzalémské bibli: „Z knih svých předků jsem slyšela číst Pane, že jsi Abrahámovi a jeho třem stům osmnácti mužům dal zvítězit nad devíti králi.“ Žalm 110 má slova: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova“. Ten, kdo opouští kněžství by mohl říci, že tato slova nemohou chtít trvalou platnost a závazek, ale vysvětlení podle poznámek ke Gn 14 kap. Jeruzalémské bible! Vývody, které činí apoštol Pavel ve třech kapitolách (5-7) listu Židům předpokládají, že události 14 kap. Gn jsou pevnou historickou realitou a ne smyšlenkou.

Dei verbum č. 23 vybízí ke studiu východních a západních otců a liturgie. Modlitba římského kánonu se odvolává na Melchizedecha: „přijmi tuto oběť … jako oběť svého kněze Melchizedecha …“ Výše uvedená poznámka „vědecké“ jeruzalémské bible toto modlení znehodnocuje a je v rozporu se zásadou lex orandi – lex credendi, zákon modlitby je zákonem víry. Tuto negativní osobní zkušenost uděláme při četbě jedné kapitoly ze Starého zákona po 14 dnech četby.

Nejstarší sakramentář římské církve Leonianium má toto modlení: “Obětujeme ustavičně oběť tvé chvály, kterou v předobraze Abel ustanovil, na níž beránek podle zákona obětovaný ukazoval, již v předobraze slavil Abraham a konal Melchizedech, ale tyto předobrazy pravý Beránek a věčný velekněz, jenž se dnes narodil – Kristus – vyplnil.”

Tridentský koncil v dekretu o vydávání a užívání svatých Písem učí: “Pro potlačení opovážlivců Synod rozhoduje, aby ve věcech víry a mravů patřících ke stavbě křesťanské nauky nikdo nenakládal se svatým Písmem podle vlastního chápání proti tomu smyslu, kterého se držela a drží svatá matka Církev, jíž patří soud o pravém smyslu a výkladu Písem, ani se neodvažoval vykládat Písmo svaté proti jednomyslnému konsensu církevních otců vedený pouze svým vlastním důvtipem, i kdyby takové výklady neměl v úmyslu nikdy zveřejnit. Ti, kdo se proti tomu proviní, budou svými ordináři označeni a potrestáni zákonnými tresty.”