Názor na Teilharda de Chardin se různí, a proto je správné poukázat na daná fakta. Přirozený lidský zájem o nové věci je jedním z důvodů zájmu o T. Chardina (+ 1955). Jeho kredit je značný díky tomu, že v terénu jako badatel při vykopávkách předčil nápadně své kolegy. V jeho psaném díle se pak mísí tyto objevy vědy s jeho vizemi vývoje lidstva a vesmíru, které bohužel neoznačuje jako pracovní hypotézy. Při básnicky laděném díle je pak čtenář vtažen do myšlenkových pochodů a závěrů, které jsou dvojznačné a zčásti bludné.

V době socialismu byla díla tohoto jezuitského kněze v Československu k sehnání a tudíž přijatelná oproti dokumentům katolické Církve z Říma jako encykliky. Chardin podává netradiční odpověď na tradiční otázky: Proč zemřel Kristus na kříži? Odpověď Chardina je v rozporu s věroukou: “Kříž se stává symbolem evoluce, symbolem pokroku a tvůrčí energie.”

Základní myšlenka T. Chardina je „pokřtění“ evoluce a píše k tomu toto: „Kristus se stává plamenem lidského snažení. On se projevuje jako podoba víry, která je moderním potřebám nejvíce přizpůsobena – náboženství pokroku, náboženství pozemského pokroku, ano odvažuji se říci: náboženství evoluce.“

„Věříš v evoluci?“ – tak jdi za Chardinem a on tě pokřtí. Tato snaha všechno pokřtít má dnes výraz i v tom, jak se křtí knihy, lodě, nové CD apodobně. Církevní tradice zvažuje podmínky křtu jen u lidí a velí k opatrnosti pokřtít každého. I pokud říká, že věří v Boha. O Darwinovi je známo, že byl „věřící“. To, že jeho víra nestačí na křest ukazuje odpověď Darwina na otázku, co si myslí o Kristu. Darwin odpověděl: „Čtyřicet let se zabývám studiem červů. Na studium Krista jsem zatím neměl čas.“ Podobné je možné vypozorovat u evolučních teologů a jejich žáků: „Pro studium červů a přemýšlení nad miliony let vesmíru nemám na Krista čas.“ Odmítnout křest lidí takového životního zaměření je povinnost.

V jednom dopise Chardina čteme: „Jak mám ve zvyku říkat, syntéza křesťanského Boha (Boha shora) a marxistického boha (boha zpředu) jediným bohem, jemuž se můžeme od této chvíle klanět v duchu a v pravdě.“ Je evoluční Ježíš Kristus tím, o němž se vyznává ve „Věřím v Boha“, že přijde soudit živé i mrtvé? Tato slova o syntéze marxismu a křesťanství je duchovní guláš podobný New Age. Jde o přání něčeho, co nemůže být solidně vysvětleno a obhájeno.

T. Chardin byl člen řádu jezuitů a jejich zakladatel sv. Ignác z L. píše v “Pravidla církevního smýšlení č. 15” : „Nesmíme mluvit ze zvyku mnoho o předurčení, nýbrž, jestliže se nějak a někdy o něm promluví, mluv se tak, aby prostý lid neupadl do nějakého bludu, jak někdy upadá a říká: „Zda mám být spasen či zatracen je již určeno a (ani) pro mé dobré nebo zlé skutky to již nemůže být jinak a přitom malátnějí a oddávají se nedbalosti ve skutcích, které napomáhají ke spáse a duchovnímu prospěchu jejich duší.“

V době sv. Ignáce byla živá myšlenka předurčení a je-li v naší době živá myšlenka evoluce, lze na ni užít obměnu slov sv. Ignáce: „Nesmíme mluvit ze zvyku mnoho o evoluci, nýbrž, jestliže se nějak a někdy o evoluci promluví, mluv se tak, aby prostý lid neupadl do nějakého bludu, jak někdy upadá a říká: „Zda mám být spasen či zatracen je neseno evolucí a (ani) pro mé dobré nebo zlé skutky to již nemůže být jinak a přitom malátnějí a oddávají se nedbalosti ve skutcích, které napomáhají ke spáse a duchovnímu prospěchu jejich duší.“

Kniha „Trojský kůň ve městě Božím“ od Dietricha von Hildebranda byla doporučena 8.12. 1970 oficiálním vatikánským deníkem. Autor tam píše o svém setkání s T. Chardinem: „Když pak v našem rozhovoru došlo na sv. Augustina, zvolal prudce: „Nezmiňujte se o tomto nešťastném člověku, zkazil všechno tím, že zavedl nadpřirozeno…tato kritika sv. Augustina – největšího to ze všech církevních Otců – prozrazovala Teilhardův nedostatečný smysl pro intelektuální a duchovní velikost.“ Svatý Augustin je nazýván „doktor milosti“ a mezi šest základních pravd víry patří: „Milosti Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba.“

T. Chardin řekl: „Svět bude patřit tomu, kdo mu dá naději.“ O jakou naději jde? Jde o naději postavené na Boží milosti? John Courtney Murray, americký teologický radikál, jeden z tzv. „periti“ (poradců) II. Vatikánského koncilu a význačný spoluautor koncilové deklarace o náboženské svobodě „Dignitatis Humanae“ se ještě před koncilem netajil svým členstvím v zednářské lóži a v tisku napadal Řím a papeže za jejich protizednářský postoj. Nadšeně hlásal „spolupráci katolíků a zednářů“ a vyzýval kněze i laiky ke vstupu do lóží. Dosvědčuje Teilhardovo členství v zednářské lóži. To je důvod nikoli k radosti a naději (Gaudium et spes), jak se nazývá jedna konstituce II. Vatikánského koncilu, ale ke smutku a úzkosti, jak konstituce Gaudium et spes pokračuje.

Obavy ze zednářů vyjádřil papež Lev XIII. v encyklice Humanum genus. V části „Naturalismus v zednářské praxi“ píše: „Je pak jádrem učení naturalistů, jak již samotné jméno dostatečně naznačuje, že lidská přirozenost a lidský rozum mají být učitelem a svrchovaným pánem ve všech věcech. Podle toho se buď pramálo starají o své povinnosti vůči Bohu, nebo je podvracejí neurčitými a bludnými názory. Úplně potírají Boží zjevení, neuznávají žádné náboženské dogma, žádnou pravdu, kterou by neobsáhla lidská chápavost, žádného učitele, jemuž by se slušelo věřit pro vážnost jeho úřadu. Poněvadž je pak jedinečným a jen katolické Církvi vyhrazeným úkolem plně obsáhnout a neporušeně uchovat učení od Boha přijaté i vážnost Učitelského úřadu s ostatními nadpřirozenými prostředky k spáse, proto se proti ní obrací největší hněv a nápor protivníků.“

Důležitost modlitby, obrácení a pokání ze spisů P.T. Chardina nevyčteme, protože naturalisté a evolucionisté toto nepotřebují. A toto je třeba chránit jako oko v hlavě. Panno Maria, přemožitelko všech bludů, oroduj za nás!