Patron pochybujících, apoštol Tomáš, měl podle misálu papežů Pia V. a Jana XXIII. svátek 21. prosince. S misálem Pavla VI. se zimní svátek stal letním s datem 3. července.
Sv. Tomáš Akvinský ve svém díle řeší různé pochybnosti ve věcech víry a mravů a snaží se respektovat autoritu zdravého rozumu, Písma svatého, katolické Tradice a Učitelského úřadu Církve. Misál Pavla VI. přesunul jeho svátek ze dne smrti – narozenin pro nebe – 7. března, kde byl v misálu Pia V. a Jana XXIII., na 28. leden. Od misálů Pia V. a Jana XXIII. se změnami dat svátků a různého druhu se liší misál Pavla VI.; název je vždy „Missale romanum“.
Misálek je pomůcka zvláště pro laiky. Je znám česko-latinský misálek přeložený P. Marianem Schallerem s názvem „Římský misál“. Vydání Zvon 1995 „římský misál“ překládá „český misál“. Kdyby si šel naprosto neznalý člověk půjčit knihu o katolické bohoslužbě, nevěděl by, zda je vhodnější „český misál“ nebo „římský misál“ a mohl by si myslet, že „misál římský“ je pro římsko-katolíky a „misál český“ pro česko-katolíky. V USA nemají americký misál a podobně jiné národy. Misál Pia V., Jana XXIII i Pavla VI. má shodné latinské znění u modliteb na závěr obětování (kněz): „Orate fratres ut meum ac vestrum sacrifícium acceptábile fiat apud Deum Patrem omnipotentem“, ale vzniká velká rozdílnost při překladu.

Ukažme si tento rozdíl v překladu označeném dále „A“ podle „římského misálu“ (Schaller)“ a „B“ „českého misálu“(Zvon), psáno v kurzívou.
„A“ Římský misál (Schaller) překládá: „Modlete se bratři, aby moje i vaše oběť příjemnou se stala u Boha, Otce všemohoucího.“
„B“ Český misál uvádí dvě varianty, které ukazují, jak volně překládá. První varianta: „Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve“. Druhá varianta: „Modlete se, bratři a sestry, aby se má i vaše oběť zalíbila Bohu, Otci všemohoucímu.“ Častěji volí kněží kratší varianty modliteb, a tak je zapomenuta modlitba vyjadřující, že kněz se svátostným svěcením přináší Bohu oběť jiným způsobem než přítomný laik. Toto chybějící rozlišení svátostného a křestního kněžství u této modlitby má i svou viditelnou podobu v odstranění mřížky v presbytáři, u níž se podává svátost oltářní. Při dobré znalosti rozlišení „má i vaše oběť“ podle římského misálu se na slova: „Kněz je člověk jako každý jiný“ nutně odpovídá: „A přesto je díky svěcení schopen vykonat sám to, co nedokáže vykonat společenství lidí bez svěcení i kdyby jich byly tisíce, ba jakékoli množství.“ Varianta „českého misálu“ budí zdání, že všichni přináší stejným způsobem oběť a nabízí otázku: „Proč by měl vadit nedostatek kněží, když stejný způsobem přináší oběť laik?“
Odpovědí na tuto kněžkou výzvu je v latině: „Suscipiat Dominus sacrificium de manibus tuis ad laudem et gloriam nóminis sui, ad utilitátem quoque nostram, totiusque Ecclesiae suae sancte“.
„A“ Římský misál (Schaller) věrně překládá: „Nechť přijme Pán oběť z rukou tvých k chvále a slávě jména svého, jakož i k užitku našemu a veškeré Církve své svaté.“
„B“ český misál překládá.: „Ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa“. I člověk neznalý řečí vidí, že délka překladu je podstatně kratší, což se stěží toleruje u románu pro zábavu.

Jaké rozdíly je ještě vidět? „Český misál“ má církev, „římský misál“ Církev. Velké nebo malé písmeno znamená něco jiného. Kdyby psal někdo malá písmena u jmen a příjmení snižoval by ty, kterých se to týká. Velké písmeno u Církve vede k úctě, malé úctu snižuje. Podobně „český misál“ oproti „římskému“ má u Ducha Svatého malé písmeno u „svatý. Úctu k Církvi snižuje i vynechání slova „svatá“ v českém misálu. „Český misál“ ubírá Bohu v uvedené modlitbě chválu, což je jeden ze základních rozměrů bohoslužby. Místo o užitku Církve se mluví o spáse světa a tím navozuje zmatení, kdy žít podle Církve a světa vyjde nastejno. „Český misál“ upřednostňující spásu světa před užitkem Církve by mohl kněz, co opustí kněžskou službu použít k odpovědi na výčitku: „Tys opustil to, co je užitku Církve“ a říci: „Ale neopustil jsem spásu světa, za který se církev v kostele modlí.“
Je známa zásada „Zákon modlitby je zákon víry“ a nutně platí, že změny modlitby vyjadřují změnu víry. I nepatrná odchylka od kurzu při delším trvání znamená velké vzdálenosti a nepatrná významová odchylka v překladu může vést k podobnému. „Český misál“ nezná výraz „pravověrnost“, místo „i s duchem tvým“ užívá „i s tebou“; úcta Panny Marie je snížena tak , že ji místo „především“ „také“ uctíváme; místo satana, bytosti, která je osobou se užívá „duch zla“, výraz, který může být chápán různě, i neosobně; nad kalichem vyslovuje „český misál“ slova o prolití krve „za všechny“ , římský misál „za mnohé“ a jednou vynechává „má vina“ v úkonu kajícnosti. Další věci článek neuvádí, protože si nenárokuje být vyčerpávajícím pojednáním.

Kardinál Alfons Maria Stickler SDB mající zkušenosti zejména z německy mluvící oblasti v Aigen 26.8. 1997 řekl: „Nepřijde zatěžko poznat, že v dogmatickém obsahu latinského kultovního jazyka jsou obsaženy mnohé pastorální pravdy, které jsou nesprávným překladem vědomě, nebo nevědomě zakryty.“
Dobrý překlad sv. Cyrila a Metoděje chválí Bohumil Zlámal v Příručce českých církevních dějin I. na str. 75: „Obě staroslověnské legendy tvrdí, že Cyril vynašel a sestavil slovanské písmo teprve po příchodu na Moravu a teprve tam začal překládat. Avšak staroslověnský překlad evangelií je tak pečlivý a dokonalý, že předpokládá delší čas a práci.“ Tento příklad překladu nebyl následován v době po II. Vatikánském koncilu a to, že špatné překlady jsou i v jiných zemích, není omluvou, ale ostudou.