Sv. Jan Vianney je dáván jako vzor kněžské služby. Ve svých kázáních připomíná svatokrádežné přijímání svátostí takto: „Nedostatek ctnosti lásky k bližnímu táhne za sebou znevažování svátostí a vede duše do záhuby“. „Často poslední svátosti a duchovní pomoc jsou k ničemu hříšníkům, kteří už za života pili nepravost jako vodu a bez přestání pohrdali Božími milostmi“.

„Všimněte si, že se žádostivostí těla se boří všechna přikázání a člověk se stane vinný ve všech hlavních hříších. Nemusím zacházet do všech podrobností – sami to vidíte na vlastní oči. Dodám jen, že žádný jiný hřích nebývá zdrojem tolika svatokrádeží. Mnozí lidé to podceňují; jiní, i když to dobře vědí, co to pro ně znamená, nechtějí se zpovídat ze svatokrádeží, nerozlučných dcer nemravnosti“.

„K zachování čistoty je třeba důstojně přistupovat ke svátostem. Kdo často a zbožně čerpá z těchto Spasitelových zdrojů, ten s lehkostí upevňuje krásné ctnosti. Dobře o tom ví pekelný duch, a proto se snaží odvést nás od zpovědi a svatého přijímání. Anebo se nás snaží zlákat ke svatokrádežnému přijímání těchto svátostí“.

„Menším bolem je pro Spasitele zlo spáchané židy či pohany, než nehodné přijímání Nejsvětějších svátostí nedbalými křesťany“.

„Po svatokrádežném přijímání přichází obvykle zatvrzelost srdce a nešťastná smrt. Někteří řeknou, že by bylo lepší nejít ke stolu Páně, než se vystavovat tak velkému nebezpečí. Drazí bratři, nechci vás odvádět od svatého příjímání. Chtěl bych vám jen otevřít oči a dát vám alespoň slabé pochopení toho, jak strašným hříchem je svatokrádež, abyste se jí vystříhali a vždycky přijímali Pána Ježíše s čistým a nevinným srdcem“

M. Schaller v římském misálku v části o svaté zpovědi poučuje: „Platně sv. zpověď koná, kdo na sebe žaluje a nezamlčí vědomě žádného těžkého hříchu. Zpověď, při které se schválně nebo z velké nedbalosti nevyjeví těžký hřích, je svatokrádežná a hříšník svolává na sebe ještě nové těžké tresty Boží.“

Po špatné svaté zpovědi zůstává člověk ve hříchu a v těžkém hříchu přijatá svátost je svatokrádeží. Důvod proč se rozpadají svátostná manželství je jistě i v tom, že svátost manželství byla přijata svatokrádežně. Podobně při kněžkých proviněních se můžeme vracet ke svěcení a uvažovat, zda nebylo přijato svatokrádežně. Jedna paní mi svěřila případ, jak v době, kdy kněz od těch, co měl oddávat vyžadoval potvrzení o vykonané svaté zpovědi. Muž, co uzavíral manželství poslal místo sebe ke svaté zpovědi čeledína a ten mu přinesl potvrzení, aby mohl mít sňatek. Vidíme, jak místo toho, aby člověk udělal co má, vymýšlí svou chytrostí co nemá.

Doktor Eucharistie sv. Jan Zlatoústý takto varuje před svatokrádežným přijetím Eucharistie:

„Nemalý trest vám hrozí – připomíná Církev kněžím – jestliže vědomě dovolíte hříšníkovi účast na této hostině: budete vyzváni, abyste složili účet z krve Kristovy. Ať je to vojevůdce nebo vysoký soudce nebo korunovaný kníže, zakaž mu přístup, blíží-li se nehodně: neboť ty máš vyšší autoritu než je jeho. Neboť toto tajemství vyžaduje, aby se vyloučila nejen loupež, nýbrž i sebe lehčí úchylka, protože to je tajemství pokoje“.

„I když se někdo blíží ke svatému přijímání z nevědomosti, neboj se mu v tom zabránit. Boj se Boha, nikoliv lidí. Když se totiž bojíš člověka, bude tebou pohrdat; když se však naopak bojíš Boha, bude si tě člověk vážit. Byl bych ochoten raději zemřít než podat nejvyšší úcty hodnou Krev a Tělo Páně nehodné osobě či nepřiměřeným způsobem“ (homilie k Janovu evangeliu).

„Pojďme s vědomím hříšníků na setkání s Králem nebes. A polibme při přijetí tuto svatou a neposkvrněnou Hostii se vší oddaností a rozehřejme svého ducha a svou duši, když na něho patříme, aby naše spojení s ním nám nebylo k soudu a k odsouzení, nýbrž abychom se stali svatými a vzdělávali našeho bližního“ (homilie k Narození 7).

„I já pozvedám svůj hlas, prosím, naléhám a zapřísahám se, abychom nepřistupovali k tomuto posvátnému stolu s poskvrněným a zkaženým svědomím. Takové přistupování se totiž nikdy nebude moci nazývat přijímáním, i kdybychom se tisíckrát dotkli Pánova těla, nýbrž odsouzením, trýzní a hromaděním trestů“

Arcibiskup René Fernandez Apaza udělil imprimatur knihám Cataliny Rivas: „Četli jsme knihy Cataliny Rivas a jsme si jisti, že jejich jediným smyslem je vést nás po cestě autentické spirituality, jejímž pramenem je evangelium Ježíše Krista…Proto schvaluji jejich tisk a šíření a doporučuji je jako texty pro rozjímání a duchovní orientaci…“ V „Umučení“ část „Ježíš odsouzen k smrti“ je o svatokrádežích: „Katanů, kteří ničí Mé Tělo, není deset nebo dvacet. Velmi mnoho rukou zraňuje Mé Tělo; přijímají Svaté přijímání do rukou – rouhavé dílo Satana!“

Každý kdo slouží mši svatou (i papež) se má modlit: „Pane Ježíši Kriste, ať přijímání Tvého Těla, jež se já nehodný odvažuji přijmout není mi k odsouzení a zatracení.“

Fatima pamatuje na smír za svatokrádeže: „Nejsvětější Trojice, Otče, Synu, Duchu Svatý, v hluboké úctě se ti klaním a obětuji Ti drahocenné Tělo a Krev, duši a božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho ve všech svatostáncích přítomného Pána Ježíše Krista na smír za potupy, svatokrádeže a lhostejnosti, jimiž je urážen a prosím Tě pro nekonečné zásluhy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného Srdce Mariina za obrácení ubohých hříšníků.“ V článku Světla 52011 A. Sarrach v článku “Fatimské děti” píše: „S touto modlitbou měl problémy velký teolog Karl Rahner. Když byla Lucie upozorněna na připomínky tohoto učence, odpověděla trefně: „Anděl nestudoval teologii.“

Kdyby K. Rahner a jiní místo odmítání modliteb tohoto druhu je propagovali, tak by teologie nesla jiné ovoce a v dnešním Německu by podle odhadů nebylo okolo 50% přijetí Eucharistie svatokrádežných. Je to logické, protože např. žena uživající umělou antikoncepci příjímá v těžkém hříchu a tudíž svatokrádežně.

Od svatokrádežného přijímání svátostí vysvoboď nás Pane!