Scylla a Charybda jsou dvě obludy starověké mytologie, které číhají každá z jedné strany Mesinského průplavu mezi Itálií a Sicílií. Unikne-li plavec jedné, padne za oběť druhé. Proplout mezi Scyllou a Charybdou znamená vyváznout z nebezpečného ohrožení ze dvou stran. Proplout mezi Joviniánem a Pelagiem je podobně obtížné jako proplutí mezi Scyllou a Charybdou.

Asketický mnich Pelagius učil, že člověk díky svému svobodnému rozhodování může zůstat bez hříchu a dosáhnout svého cíle. Popíral dědičný hřích a jeho největším odpůrcem byl svatý Augustin, jenž obhajoval nutnost a potřebu Boží milosti. Tento názor sv. Augustina je obsažen v jedné ze šesti základních pravd víry: “Milosti Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba“.

Jovinián byl člověk popírající potřebu askeze a sebeovládání. Hlásal „plnou víru“, v níž se oddával nezřízenému požitkářství. Jeho odpůrcem se stal sv. Jeroným a zesměšnil ho svým sarkasmem: „Příznivci tvými jsou běloučcí a vymydlení břichopásci, nebo abych užil výsměšného způsobu sokratického, všechny svině a psi, a ježto jsi milovníkem masa, též supi, orli, jestřábi a sovy…Přijímají-li mnozí mínění tvé, činí tak z poživačnosti. Neschvalují tak tvých slov jako spíše hovějí tvým neřestem.“

Proti Pelagiovu: „stačí lidské úsilí a skutky“ zdůraznil sv. Augustin potřebu milosti. Proti Joviniánově stačí „plně věřit“ zdůraznil Jeroným potřebu skutků askeze. Pelagius a Jovinián se vzájemně vylučují a zároveň doplňují. Proč zdůraznit lidské úsilí tak, že není potřeba víra a milost? Proč zdůraznit potřebu víry a milosti tak, že nejsou potřeba lidské skutky? Řešení je proplout mezi Joviniánem a Pelagiem a vidět prvky jejich učení, které jsou správné a potřebují doplnění ve vyšší syntéze, která je dána přijetím kritiky sv. Augustina a Jeronýma!

Má význam zabývat se tímto sporem z 5. století? Má to význam větší než si řada lidí myslí. Joviniánova „plná víra“ a „pouhá víra“ Martina Luthera jsou si podobné jako vejce vejci. A dnešní jejich následovník se ptá: Proč nestačí víra mohamedánská či budhismus? A proč nestačí víra, že „něco je“? Proč neplatí víra jako víra, hlavně, že se věří?

Svatý Augustin a Jeroným nechválili každou víru, víra jejich byla pravověrná a touto pravověrností je nutné věci řešit i dnes! Pokud byl Joviniánův součastník Pelagius zaměřen na činy, tak toto zaměření na činy najdeme i v době „pouhé víry“ Martina Luthera. I dnešní doba potřebu pouze činů demonstruje např. ve sportu a jiných oblastech se svými výkony. Není racionalismus a osvícenství protiklad pouhé víry? A není celý vědecko-technický pokrok pelagiánskou snahou o cíl bez Boží milosti, modlitby a bohoslužby? Kolik poslanců současných parlamentů Evropy, včetně Evropského, je pelagiány: lidmi přesvědčenými o tom, že stačí pouhé lidské úsilí?

Proplout mezi Pelagiem a Joviniánem znamená dosáhnout vyšší syntézy v pravověrném učení Kristovu o Boží milosti, podle něhož se praktikuje askeze!