Mluví se o krizi finanční, politické, rodinné a jiné. Zapomíná se na to, že hlavní krize je duchovní a mravní neboli krize srdce. Bible nám dává odpověď, jak z krize lidského srdce vznikají všechny další krize. Ukazuje nám, jak krize vzniká v lidském srdci a co krizi srdce a tím i ostatní krize řeší.

Nejvíce je řeč o srdci v bibli užívána jako o středisku duchovního života, úkonů rozumu a vůle. Vůli a rozum má i Bůh, a proto bible mluví také o srdci Božím lidským (antropomorfickým) způsobem. Již první stránky bible popisují krizi srdce Gn 6,5-7: „I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlá vůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka a trápil se ve svém srdci. Řekl: „Člověka, kterého jsem utvořil smetu z povrchu země.“ To, že výtvory lidského srdce jsou od mládí zlé opakuje i Gn 8,21.

Srdce poznává, Přísloví 14,10: „Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit.“ Říci o člověku, že má dobré srdce znamená, že je dobrý a naopak slova „ten má zlé srdce“ znamená, že jde o zlého člověka. Ovšem může být velký rozdíl mezi hodnocením lidským a Božím: I Sam 16,7: „Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ I Král 15,3: „Chodil (Abijám) ve všech hříších svého otce, jichž se před ním dopouštěl, a jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce jeho otce Davida.“ O faraonovi (Ex 7,13-14), čteme, že má zatvrzelé srdce.

Srdce poznáváme ze slov, Mt 12,34: „Čím srdce přetéká, toho jsou ústa plná.“ To jaký je člověk a jaké má srdce závisí od toho, co a jak miluje. Mluví-li se o krizi pravdy, tak to znamená, že je málo lidí milujících pravdu (filosofů). Mluví-li se o krizi Církve, tak to znamená, že je málo lidí milujících Církev. Mluví-li se o krizi národní, tak to znamená, že málo lidí miluje svůj národ.

Starý zákon žádá Dt 6,5-6: „Budeš milovat Hospodina svého Boha, celým svým srdce a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.“ Na toto poukazuje Ježíš Kristus společně s milováním bližního při odpovědi na otázku: „Které přikázání je první ze všech?“ v Mk 12,28-34. Odpadnutí od tohoto úkolu má nesmírné důsledky jak oznamuje žalm 95: „Čtyřicet let mi bylo protivné ono pokolení, řekl jsem: Je to lid, který bloudí v srdci, nepoznali mé cesty. Proto jsem přísahal ve svém hněvu: Nepřijdou na místo mého klidu.“ K těmto slovům Starého zákona dodává list Židům 3,12 a varuje: „Dejte pozor, bratři, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící, takže by odpadl od živého Boha.“

Rozbor nepravostí srdce dává Pán Ježíš Mk 7,21: „Z nitra totiž, že srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

Bdít nad svým srdcem je nejdůležitější, Přísloví 4,23: „Především hlídej a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.“ Toto konala Panna Marii, o níž píše sv. Lukáš v evangeliu: „Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.“ Zvláště v dnešní a nedávné době tvrdí lidé, jak chtějí všechno vylepšit, ale srdce mají zkaženější než jejich předkové. Tato zkaženost srdce se projevuje zvláště v převrácené sexualitě, zejména v žité homosexualitě. Jde o Boží dopuštění, jak píše list Římanům 1,26: „Proto je nechal Bůh klesnout do nečistoty, jak toužilo jejich srdce, takže si hanobili vlastní tělo.“ Opakem této duchovní a mravní prohry je útěšný příslib Panny Marie z Fatimy: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí!“ Bohužel dosud nebylo vykonáno zasvěcení tak, jak o ně Panna Maria žádala.

List Jakubův vybízí 4,8: „Umyjte své ruce, hříšníci, a očisťte své srdce lidé dvojací.“ Na tuto dvojakost a neupřímnou povrchnost poukazuje již prorok Izaiáš 29,13: „Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě.“ Tato slova připomíná i Pán Ježíš v Mt 15,8. Při přijetí svátosti křtu anebo dobré svaté zpovědi, konané s touhou podle žalmu 51,12: „Stvoř mi čisté srdce Bože, obnov ve mně ducha vytrvalosti“ se získává nové srdce. Píše o tom prorok Ezechiel 11,19-21: „A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem. Ale cestu těch, jejichž srdce se drží ohyzdných a ohavných model, uvalím na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“

Kniha Sirachovec píše v 3,26-29: “Mnohé také svedla domýšlivost jejich, a marností zaujala mysl jejich. Srdce tvrdé zle se míti bude na konec, neboť kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm. [Srdce, jež kráčí po dvou cestách, nebude míti štěstí, a člověka srdce zlého stihne na nich úraz.] Srdce tvrdé zatěžuje sebe bolestmi, a hříšník hromadí hřích na hřích.”

Apokalypsa 3,21-22 oznamuje soud podle toho jaké má kdo srdce: „Poskytl jsem jí (Jezabel) čas, aby se dala na pokání, ale nechce se obrátit a nechat smilnění. Hle, potrestám ji těžkou nemocí a ty, kteří s ní cizoloží, velikým soužením, nebudou-li dělat pokání za to, co s ní páchali a její děti zahubím. Tak poznají všechny církevní obce, že já zkoumám ledví i srdce, a že odplatím každému z vás podle vašich skutků.“

Převrácenost řádu napravuje tato modlitba postcommunia tradiční liturgie druhé neděle adventní: “Nasyceni stravou duchovní potravy, pokorně tě, Pane, prosíme, abys nás účastenstvím na tomto tajemství učil pohrdat věcmi pozemskými a milovat nebeské. Skrze…”

Oživení úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu s programem: “Ježíši tichý, srdce pokorného přetvoř naše srdce podle Srdce svého!”, je cesta z krize srdcí. Sv. Markétě Alacoque se zjevil Pán Ježíš se srdcem ovinutým trním a s křížem. Vyzval ji: „Největší lásku mi prokážeš, budeš-li moje Srdce ctít a úctu k němu v Církvi mé rozšiřovat. Srdce moje miluje lidi láskou nekonečnou, ale přemnozí splácejí mně nevděkem a pohanou.“ Sv. Markéta umírala s prosbou: „Můj Bože milosrdenství“ a ačkoli žila ve srovnání s druhými lidmi vzorně, a proto je svatou, tak před svou smrtí a přijetím svátosti nemocných bědovala: „Jaká by to byla útěcha, kdybych hořela láskou k Bohu! Ale já jsem nikdy nedovedla Boha dokonale milovat.“