Apoštol Pavel se v listu Galaťanům, 2,19-21, vyznává: „Vždyť skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí.“ Při četbě listů apoštola Pavla zjistíme, že se často jako ke středu svého hlásání vrací ke Kristově oběti na kříži. Toto je také základ autentické teologie, kterou nalezneme u osvědčených autorů.

Co by asi řekli na množství odstraněných, zrezivělých a poničených křížů, s nimiž je spojena i poničená víra v lidských srdcích?

Sv. Ambrož, k žalmu 48 píše: „Vždyť který člověk by se mohl odvážit vykupovat sebe sama vlastní krví, když Kristus prolil svou krev na vykoupení všech? Může se něčí krev srovnávat s krví Kristovou? Nebo který člověk je tak mocný, že by za sebe mohl dát větší smírnou oběť, než když se obětoval Kristus, který sám svou krví smířil svět s Bohem? Může být nějaký větší obětní dar nebo nějaká vznešenější oběť? Kdo může být lepším obhájcem než ten, který se stal přímluvcem všech a dal svůj život jako výkupné za nás?“

Biskup Jan Sedlák k překladu Následování Krista od Tomáše Kempenského napsal v úvodu: „Po Písmu svatém není knihy tolik rozšířené a oblíbené, jako je Zlatá knížka tj. Čtvero knih o následování Krista. Přeložena je do všech téměř jazyků a vyšla v nesčetných vydáních, mnohdy i velice nádherných. Také v jazyce českém byla vydána již ve století XV. a od té doby často a často.“

K obětnímu smýšlení vybízí kniha třetí Následování Krista v 37 kapitole takto: „Dej všechno za všechno, nic si pro sebe nevybírej, nic nechtěj zpět, stůj při mně upřímně a nezvratně – a budeš mne mít. V srdci budeš zcela svoboden a temnoty tě nezahubí.“ Čtvrtá kniha je věnována Nejsvětější svátosti oltářní a má 18 kapitol. V kapitole 2 se píše: „Pokaždé, ať již mši sv. sloužíš nebo při ní jsi přítomen, ať se ti to tajemství zdá něčím tak velikým, něčím tak novým a slastiplným, jakoby Kristus toho dne po prvé v lůno Panny sestoupil a člověkem se stal anebo na dřevě kříže trpěl a pro spásu lidstva právě umíral.“

V kapitole 7: „Bolestně lituj, že jsi ještě tak tělesný a mysl tvá že je světská…z těchto a jiných ještě chyb, které máš se vyznej zkroušeně a s pocitem ošklivosti nad svou slabostí a oplač je a pak učiň pevné předsevzetí život polepšit a v dobrém prospívat. Pak obětuje sám sebe bez jakékoli výhrady ochotně a dobrovolně na oltáři svého srdce ke cti mého jména, obětuj se v ustavičnou oběť zápalnou, s tělem a duší, odevzdej se mi zcela s plnou důvěrou, abys byl hoden svatou oběť konat a svátost mého těla ke své spáse přijímat. Není důstojnější oběti a nelze lépe zadostičinit, aby hříchy byly odpuštěny, než když obětuješ mé tělo a spolu také obětuješ i sám sebe upřímně a zúplna při mši svaté a svatém přijímání.“

V kapitole 8 (Kristus se obětoval na kříži, obětuj se také ty!): „Ze všech skutků tvých ten ať je nejpřednější, abys dobrovolně odevzdal sám sebe do rukou Božích, chceš-li dojít svobody a milosti. Blaze tomu, kdo se Pánu odevzdává v oběť, kdykoli mši sv. slouží nebo k svatému přijímání přistupuje. Mši svatou nesluž ani příliš zdlouhavě ani spěšně, nýbrž zachovej obyčejný postup tak, jak naši předkové stanovili. Raději dbej, aby bližní z toho měli prospěch, než aby ses řídil vlastní zbožností nebo hověl své náklonnosti.“

V kapitole 9 s názvem „Obětujme Bohu sebe i všechno co máme, a modleme se za všechny!“ máme příklad obětního smýšlení v této modlitbě: „Pane, tvé je všechno na nebi i na zemi, od broučka v trávě až k orlu v oblacích, od zrnka písku až k serafínu na nebi. Tys všeho nejvyšší Pán, tebe vše velebí a chválu tvou hlásá. I já se odevzdávám dnes tobě v oběť dobrovolnou a chci zůstat tvým navěky. Proto celým srdcem svým obětuji tobě, Pane, dnes sám sebe a zaslibuji se ti na věky za služebníka a v oběť věčné chvály. Přijmi mne s touto svatou obětí drahocenného Těla svého, kterou ti dnes obětuji před anděly, neviditelně přítomnými, aby byla ke spáse jak mně, tak veškerému lidu tvému. Pane, na smírný oltář tvůj kladu všechny své hříchy a provinění, jichž jsem se kdy dopustil před tebou a svatými anděly tvými až do této chvíle. Zažehni je všechny a spal je ohněm své lásky, smaž z duše všechny skvrny, očisť mé svědomí od všeliké viny a navrať mi milost, které jsem hříchem pozbyl. Také obětuji tobě všechno, co dobrého maličko mám, abys ty sám vše v Krvi své posvětil a stále zdokonaloval; abys také mne, neužitečného služebníka svého jednou k blaženému konci přivedl. Obětuji ti též všechny záležitosti svých rodičů, přátel i všech svých drahých, jako i těch, kteří mně nebo jiným dobrodiní prokázali pro lásku tvou; rovněž i těch, kteří mne o modlitbu žádali, buďto že v těle svém ještě zde na zemi jsou nebo se z tohoto světa již na věčnost odebrali; aby se všem dostalo pomocné milosti tvé, blažené útěchy tvé, ochrany proti nebezpečí, osvobození od trestů, a aby zbaveni všeho zlého radostně a nadšeně ti díky vzdávali. Obětuji tobě též své prosby a smírné oběti obzvláště za ty, kteří mi v něčem ublížili, mne zarmoutili nebo potupili, škodu nebo zármutek mi způsobili, i za ty, které jsem sám kdy zarmoutil, znepokojil, jimž jsem ublížil nebo je pohoršil slovy nebo skutky, vědomě či nevědomě, abys nám všem vespolek odpustil naše viny i vzájemné urážky. Odstraň, Pane, ze srdcí našich všechno zlé podezřívání, zášť, hněv i různice, a cokoli může zranit lásku a zeslabit bratrskou shodu. Smiluj se, Pane, smiluj se nad námi, kteří tě prosíme o smilování, dej milost těm, kdo ji potřebují, a učiň, ať jsme tak živi, abychom si zasloužili tvé milosti a došli do života věčného.“

Katechismus kardinála Tomáška v kapitole o umučení Páně uvádí sv. Augustina: „Pozoruj Pána Ježíše na kříži: Hlavu má skloněnou, aby tě políbil, ruce rozpjaty, aby tě objal, srdce otevřeno, aby tě ukryl a chránil.“