Křesťanská politika se dělá slovem a životem a bezpečným vzorem jsou svatí.

Na počátku abecedy a písmena „A“ nalezneme Anglii a sv. Alfreda (+ 901). Byl to anglický král, o němž píše Izidor Vondruška v Životopisech svatých, jak zvelebil válkou zpustošenou zemi, vyhubil loupežnictví na souši i na moři a zajistil takovou bezpečnost v zemi, že se zlatých náramků rozvěšených na zkoušku u cest nikdo nedotkl. Sv. Alfred si rozdělil den na tři části: jednu obětoval Bohu, druhou úřední činnosti a třetí spánku a zábavě. Jsou i další svatí panovníci ze země na počátku abecedy, Anglie:

Sv. Edmund, začal vládnout v patnácti letech tak, že netrpěl pochlebování a o potřebách lidu se snažil přesvědčit na vlastní oči. Byl otcem chudých. Padl do zajetí a prohlásil, že křesťanská víra je mu milejší než život. Po zmrskání byl sťat v roce 870.

Sv. Edgar (+ 975), byl nazýván druhým Šalomounem a moudře vládl. Podobně jako Šalomounovi mu jeho moudrost nestačila na čistý vztah k ženám. Za zneužití panny konal pokání a založil také kající klášter.

Sv. Eduard, si jako heslo a životní úkol zvolil: „Čest a sláva Boží, spása poddaných“. Probodl jej 18.3. 978 služebník jeho macechy, která chtěla mít králem svého syna. Jiný svatý Eduard (+ 1066) budoval právní řád tak, že saské a dánské zákony opravil podle křesťanských zásad a vydal je pod názvem: „Zákoník Eduarda Vyznavače“. Dbal na to, aby se každému poddanému dostalo spravedlnosti a ochrany od úřadů. Chudým lidem dával tak štědře podporu, že velmožové z obavy, aby král netrpěl nedostatkem se rozhodli mu přispívat dobrovolnou daní. Král s poděkováním toto odmítl. Vynikal úctou k Panně Marii a Janu Křtiteli.

Starokřesťanský mučedník Mena z Alexandrie se u soudu hájil: “Jen zločincům hrozí se tresty. To, že jsem křesťan, není zločin. Sloužil jsem císaři každého času věrně.”

Křesťanský politik se pozná i podle závěti, kterou dává. Umirajicí sv. Ludvík synu a nástupci svému Filipovi III. : „Milý synu, nejprve poroučím ti, aby jsi Boha celým srdcem svým miloval a raději jakákoliv muka snášel, než aby jsi se smrtelného hříchu dopustil. Sešle-li Bůh na tebe protivenstvi, přijímej je ochotně, a mysli si, že’s tobo zasloužil. Popřeje-li ti Bůh štěstí, děkuj mu za to, a nedopusť, aby tě pýcha ke zlému svedla. Bylo by nevděkem, kdybys obracel proti Bohu darů jeho. Choď často ke zpovědi a zvol si vždy moudrého a zkušeného zpovědníka, jenž by uměl tě poučit o tom, čeho se varovat máš, a jenž by spolu odvážil se pokárat hříchy tvoje a vytknout, čeho se ti nedostává. Buď rád přítomen službám Božím se vši pozornosti a zbožností. Modli se ústy i srdcem a poslouchej horlivě slovo Boží. K chudým a nešťastným lidem buď milosrdný a pomáhej jim, seč jsi. Dobrých obyčejů země své uchovej a jen zlozvyky vymitej. Hleď při sobě mít opatrné a bohabojné rádce, kteří nechodí po žádostech srdcí svých a varuj se společnosti zlých. Miluj vše dobré, a nenáviď zlé. Netrp, aby před tebou někdo Bohu a svatým se rouhal, pomlouval a na cti utrhal. Drž se přísně sprave­dlnosti a neuchyluj se od ní ani vpravo ani vlevo. Podporuj pravdu a bu%d ochráncem chudých. Hled pilně k tomu, aby v zemi tvé mohl každý práva a pokoje používat. Zvlášť ale měj duchovenstvo v úctě a netrp, aby se mu odnímalo, co předkové tvoji mu dali. Stolice Římské važ si a papeže poslouchej jako duchovního otce. Varuj se marných výdajů a nákladů na dvůr tvůj. Buď mírný a rozumný. Máš-li cizi statek, třeba i po předcích zděděný, navrať jej bez průtahů. Je-li pak věc ta nejistá, dej ji hned moudrým mužům rozsoudit. Káže-li nevyhnutelná potřeba válčit s křesťany, šetři chrámů a klášterů. Všeliké spory hleď po dobrém uklidit. Dej po celé říši za duši mou obětovat mše sv. a konat modlitby. Žehnám ti, jako dobrý otec synu svému vůbec žehnat může. Nejsvětější Trojice a všickni svatl uchovejte tebe ode všeho zlého a svrchovaný Bůh rač ti propůjčit té milosti, abys vždy a ve všech věcech dle svaté vůle jeho chodil a jednal, tak aby on tebou veleben byl, a my po tomto životě mohli přebývat s nim a chválit jej na věky věků. Amen.“

F. Ekert, Církev vítězná, sv. Štěpán, král uherský: “Pamětihodna jsou pravidla, jež sv. Štěpán synu svému
sv. Emerichovi napsal a doručil. Mimo jiné napomíná ho, aby věrně držel se viry svaté katolické, neboť kdo ji opouští, nemůže šťastně panovat ani po smrti koruny věčné dojit. „Štít viry bude ti spásou; ji ozbrojen budeš moci proti všem svým viditelným 1 neviditelným nepřátelům bezpečně bojovati. Hleď udržet a rozmnožit vážnost Církve svaté, neboť kdo Církvi vážnost ubírá a ji uráží, ten zamýšli zmrza­čit tělo Kristovo. Biskupy a duchovenstvo opatruj jako zřítelnice oka svého. Pod jejich ochranou budeš v bezpečí ve všech věcech a modlitby jejich budou tě poroučet Bohu všemohoucimu. Je ustanovil Bůh za ochránce lidského pokoleni, zpytatele duši a rozdavače svátosti. Pány, úředníky a bojovníky zemské měj za otce a bratry. Jsou obranou království, ochránci slabých, mstitelé zlých. Vládní mirně a pokorně s vědomím, že člověka nic tak neponižuje jako pýcha a závist. Pomni, že největší zárukou spasení našeho je modlitba. Ustavičná modlitba ničí a zahlazuje hříchy. Jako Šalomoun modli se především, aby Bůh dal ti moudrost, která by s tebou přebývala a pracovala. Buď milosrdný ke všem utiskovaným, neboť Pán říká: Milosrdenství žádám a nikoli oběti. Buď trpělivý ke všem, nejen k velikým, ale i prostým. Buď zmužilý, nezhrdej ve štěstí a neklesej v neštěsti. Buď pokorný, aby tě Bůh povýšil. Buď mírný, abys nikoho přes miru netrestal. Buď tichý, abys nikdy spravedlnost neporušil. Buď stydlivý a utikej všeho puchem chlípnosti. Příchozí rád vítej a pohosti. Bez rady moudrých mužů ničeho nepodnikej. Dobrých příkladů svých předků následuj, zlých se varuj!“ V napomenuti šestém poučuje sv. Štěpán syna, aby vyhovoval potřebám katolíků latinského i řeckého (řeckoslovanského)obřadu, říka: „Obtížno bylo by ti udržet vládu v této zemi, kdybys nenásledoval obyčeje předešlých panovníků. Který Řek spravoval by latiníky způ­soby řeckými? Anebo který Latinik řídil by Řeky po způsobu latinském?“ I klade svatý král synovi na srdce, aby byl k rozličným národnostem země své šetrným, dokládaje, že říše jednoho národa a jednoho jazyka je sama o sobě chabá a zvratná. Jsou to věru slova zlatá, svědčí o velikém státnickém a zásadami křesťanské spravedlnosti proniknutém duchu sv. Štěpána, jenž uměl již tehdy šetřit ke všem národnostem svého království rovnoprávnosti, po kteréž za naší doby, lichou bezbožeckou osvětou a planým svobodářstvím se
honosicí, nejeden utiskovaný národ marně volá. Pokud v Uhrách vládly křesťanské zásady sv. Štěpána, byl tam mír
a dostávalo se každému po právu, a teprve když v tomto ně­kdejšim Marianském království domohli se vrchu živlové
Bohu, Kristu Pánu a Církvi katolické nepřátelští, přestalo se tam šetřit spravedlnosti k národnostem. A když za sv.
Štěpána platilo o zemi té slovo Pisma sv. „spravedlnost povyšuje národ,“ osvědčuje se tam nyní další výrok Pisma sv.„hřích bídné činí národy.“ (Přísl. 14, 34) (Dudíkovy Dějiny Moravy II. 6. 38. 95. 103. 106. 112. Mat. Procházka: Zánik metropole sv. Methoda v Časop. katol. duchov. 1882, 477—479; 527—539. Hynek Krch: Kritické úvahy o Starších dějinách českých. V Přerově 1883, II. 10—13. Fr. V. Sasinek: Dějiny počiatkov teraj. Uhorska.Dr. Fr. Kryštůfek: Všeobecný círk. dějepis II. 459 a násl.)

V časopisu Řád P. ing. Karel Dachovský v čísle ²⁄₂₀₁₃ píše, jak maďarský premiér Orban vědomě navazuje na svatého Štěpána: „První věta nové maďarské ústavy začíná slovy: „Bože žehnej maďarskému lidu!“ Prvním slovem ústavy je Bůh. Prvním králem Maďarska byl před tisícem let svatý Štěpán. Když mu zemřelo dítě a neměl dědice, nabídl korunu Maďarska Panně Marii. Nenabídl ji ani zahraniční mocnosti ani finanční instituci. Zavedli jsme novou ústavu, abychom čelili trendům a silám, které chtějí podkopat křesťanskou kulturu, křesťanskou civilizaci a křesťanské hodnoty. Víme, že z toho bude konflikt. Síly podkopávající křesťanství jsou silné a dobře organizované. Jsou určujícím faktorem v Evropě. Evropa se řítí do stavu, kdy nebude náboženství, národní vůle se bude muset podřídit nadnárodním formacím a rodiny budou nahrazeny individualitami. To je dominantní intelektuální trend v současné evropské politice. Našim „hříchem“ je, že jsme si dovolili začlenit do ústavy, že víra, Církev, národ a rodina nenáleží k minulosti, ale k budoucnosti. Proto nenávistný útok proti maďarské ústavě a jejím tvůrcům. Zakusili jsme to.“

Svatý Jan Bosko nebyl politik a prohlásil: „Moje politika je politika Otčenáše.“ Politiku Otčenáše dělali všichni svatí. Pro dobré vzory je třeba jít tam, kde jsou a to i do vzdálených zemí a vzdálené minulosti.