O změně katolicismu skrze kancionál je možné hovořit při jejich porovnání a zjištění změn, které obsahují.
Cyrilometodějský kancionál (CMK) z roku 1968 se modlí zpěvem za zemřelé takto: „Odpočiňte v pokoji, po boji, věrné dušičky…Kriste pro svou drahou Krev odlož již svůj přísný hněv, přísný hněv.“ A k Panně Marii: „Zdráva buď, Královno, ztiš Boží hněvy, vzdycháme vyhnaní synové Evy, Syn Tvůj nás vykoupil, milosti plná, nechť jeho krví nám smazána vina.“
Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí z roku 1990 (SZ) se modlí zpěvem takto: „Odpočiňte v pokoji, po boji, duše věřících…Kriste pro svou drahou krev zesnulým svou lásku zjev, lásku zjev.“ A k Panně Marii: „Slyš mocná Královno, prosebné zpěvy, jimiž tě vzývají synové Evy! Za ně se přimlouvej u svého Syna, ať jeho krví je smyta z nich vina“
Očistec je tak písněmi z místa, kde se projevuje Boží hněv (CMK) změněn na místo, kde se projevuje Boží láska (SZ). To je při zvětšujícím se počtu lidí, co umírají bez svátostí a dobře připraveni na věčnost zdánlivě útěšné. SZ vypouští slova o „věrných“, což při nevěře manželské i náboženské je rovněž zdánlivě útěšné. Přísný očistec předkládá mariánská píseň „K nebesům dnes zaleť písní“ (CMK) v 8. sloce: „V očistci též, Máti drahá, slitovně se k dítkám znej, přímluvy své užij práva, z plamenů jim pomáhej! Vzejdi hvězdou v temnot kraji, ukrať bolest očistnou, bychom s Tebou brzy v ráji, pěli píseň vítěznou“. Reálnou možno věčného zavržení vyjadřuje 3. sloka: „Kolik duší zlobou pekla zmírá denně v hříších svých, pro které kdys darmo tekla, drahá krev z ran Kristových!“
Tyto sloky SZ vypouští. Asi proto, že rozjímavě zpívat o krutém očistci a možnosti zavržení nepovažuje za aktuální. To je vzhledem k tomu, že lidé umírají více ve hříších než v době vydání z roku 1968, jak již bylo řečeno, zdánlivě útěšné. SZ vypouští litanie za zemřelé, které obsahuje CMK. Podle zásady lex orandi – lex credendi vidíme, že se v očistec, peklo a nebe věří odlišným způsobem. Změny v textu slok a jejich vypuštění v SZ je časté.
CMK se modlí za sjednocení Církve: Kněz: „Já pravím tobě, ty jsi Petr, to je skála.“ Věřící: „A na té skále vzdělám Církev svou.“ SZ má tuto neurčitou prosbu: „Za takovou jednotu, jak ty ji chceš a těmi prostředky, jak ty je chceš.“ Tuto neurčitou prosbu se mohou katolíci modlit tak, že uznávají papeže jako předchozí generace katolíků a tato slova mohou vyslovovat i nekatolíci tak, že papeže odmítají jako jejich předchozí generace. Všichni vyslovují stejná slova, ale rozumí jim odlišně a jednota srdcí mezi nimi není.
Pokud jde o modlitební zmínku jiných náboženství, tak zjistíme rozdíl mezi SZ, CMK z r. 1968 a CMK z roku 1953, kde je zásvětná modlitba k nejsvětějšímu Srdci Pána Ježíše: „Budiž Králem všech těch, kteří jsou dosud pohřízeni v temnotách modloslužby nebo islamu, a nezdráhej se přivést je do svého světla a království. Shlédni konečně milosrdnýma očima na dítky onoho národa, jenž tak dlouho byl lidem vyvoleným; a krev, která kdysi na ně byla svolávána, sestoupiž nyní i na ně jakožto očistný proud vykoupení a života.“
Tato odlišné modlení kancionálů odlišně vypovídá o příslušnosti ke katolické Církvi a vztahu k nekřesťanským náboženstvím. I toto souvisí s výhledem do věčnosti a rozdílu, kdy z mimořádné cesty spásy v jiných náboženstvích před II. Vatikánským koncilem je často cesta řádná po II. Vatikánském koncilu.
Z hlediska života na zemi věci můžeme převést na manželství. Podle modliteb CMK z roku 1953 je cesta spásy ohrožena vstupem do manželství s osobou jiného než katolického vyznání. Při SZ se může objevit tvrzení, že manželstvím s osobou jiného než katolického vyznání nastane obohacení s možností vzájemného dialogu a pokud nastane ztráta katolické víry rozhodně nenastane ztráta spásy.
SZ oproti CMK z roku 1968 vypouští fatimskou vložku: „Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“ Jistotu nebe nikoli především pro toho, kdo žije jako vzorný katolický křesťan uvedené změny modliteb zvětšují pro nevěrné katolické křesťany, křesťany nekatolického vyznání i příslušníky jiného náboženství. Dostat se do pekla se jeví jako obtížné, ne-li nemožné. Peklo je prázdné, tak proč se ještě modlit fatimskou vložku?
Při modlitbě křížové cesty vypouští SZ u modlitby křížové cesty: „Chceme získat všechny odpustky, jimiž je tato pobožnost obdařena.“ U křížové cesty s písní „Lide můj, slyš nářek Pána svého“ vypouští (mimo jiné): „Milosrdný Bože, naplň duši mou spasitelnou bázní. Ať se bojím Tvého soudu.“ „Nechtěli se rázně vyhýbat příležitosti ke zlému.“ „Ochraňuj nás od nečisté chtivosti a chamtivosti.“ „Božský Spasiteli“, „pyšný rozum“ „Obětujeme Ti sebe, svůj život i svou smrt a slibujeme, že budeme vždy plnit vůli Toho, jenž nás poslal na svět.“ „Kéž je naše srdce jako svatý hrob, v němž Ty odpočíváš a připravuješ naše vzkříšení.“ Tyto vynechávky prozrazují neochotu vést lidi k nápravě života pokáním!
Svatý Alfons z Liguori (Del gran mezzo della) učí: „Kdo se modlí, jistě se spasí. Kdo se nemodlí, jistě se zahubí.“ Modlitební část CMK je podstatně větší než SZ. Např. kromě litanií k nejsvětějšímu Srdci, litaniích loretánských a ke všem svatým, které jsou v SZ obsahuje CMK 1968 tyto litanie: K nejsvětějšímu jménu Ježíš, utrpení Páně, ke svátosti oltářní, ke Krvi Kristově, k Duchu Svatému, k Boží prozřetelnosti, ke svatému Josefu a již zmíněné za zemřelé. Tyto litanie obsahují i poučení o víře a mravech, které je třeba zachovávat.
Místo vypuštění sloky o lidech, pro které darmo tekla drahá krev z ran Kristových SZ je určitě lepší vyzvat k modlitbě litanií ke Krvi Páně z CMK: „Prosíme Tě pokorně, obmyj nás ve své svaté krvi a přijmi nás v den soudu do věčných radostí; jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.“