Je možné, aby kámen dokázal způsobit oheň? Při běžné zkušenosti je zde tvrzení, že to není možné. Skrze křesání kamene je možné získat jiskry, které oheň zapálí.

Podobně lze tvrdit, že není možné, aby se navrátil mrtvý do života. Při oslavě Kristova zmrtvýchvstání se oslavuje to, co se lidem jeví nemožné, ale je možné Bohu: vzkříšení a zmrtvýchvstání. Jako neživý kámen je schopný dát jiskru působící oheň, tak temný hrob vydává Světlo záře věčného života při vzkříšení Ježíše Krista. Při svěcení ohně se v tradiční liturgii modlí: „Bože, jenž jsi skrze Syna svého, jenž je úhelným kamenem, udělil oheň jasnosti své věřícím, posvěť tento nový oheň z křemene k naší potřebě a užitku vykřesaný a dej nám, abychom těmito velikonočními slavnostmi tak byli nebeskými tužbami rozníceni, abychom k slavnostem věčné jasnosti s čistým srdcem mohli dojít. Skrze téhož Krista, Pána našeho. Amen.“

Nemusíme znát o křesťanství příliš mnoho a víme, že je s ním spojena víra ve zmrtvýchvstání. Tato víra je jednoznačně zapsána v posvátné knize křesťanů v bibli. Evangelium nám popisuje, jak byl po smrti hlídán Ježíšův hrob (Mt 27,64) a jak stráž je podplacena, aby šířila informaci, že tělo bylo z hrobu ukradeno apoštoly (Mt 28,12). Neochotu věřit ve zmrtvýchvstání projevují i apoštolové: „káral je (Ježíš) pro jejich nevěru a tvrdost srdce, že nevěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného” (Mk 16,14). Popis událostí nevyvolává podezření z manipulace a klamání, protože uvádí věci pro svědky zmrtvýchvstání - apoštoly - nepříznivé.

Zmrtvýchvstání je doloženo i v nebiblických křesťanských písemnostech. V tzv. apoštolském vyznání víry, protože má původ v době apoštolů, je tato pravda obsažena ve slovech “…třetího dne vstal z mrtvých.” Písmo svaté (bible) popisuje na řadě míst setkání apoštolů se zmrtvýchvstalým Ježíšem Kristem. Jsou evangelia pravdivá a zaslouží si naši víru, souhlas s tím, co popisují a svědectvím, jež podávají? Ten, kdo volá po důkazech, by měl vyžadovat důkazy podobné jako u každé další písemnosti. Pokud tak učiní, pak musí mít na paměti, že např. při četbě o bitvě na Bílé hoře a jiném se téměř nevolá: “Kde jsou důkazy?” “Ať lidé dokáží, že tak, jak je to zapsáno, to skutečně bylo.”

Důkazy o minulých věcech jsou mnohdy obtížné, často nepřímé. Celá historie se opírá zejména o písemnosti a bez ochoty přijmout jejich obsah by byla nemožná. Nemáme být lehkovážní a věřit všemu a nemáme odmítat popisované skutečnosti jen proto, že všechno nejde plně dokázat. Lze dokázat archeologickým výzkumem, že to, co popisuje bible skutečně existovalo. Lze doložit, jak současné texty jsou obsahově totožné s texty z prvních století našeho letopočtu. Proč nebrat vážně co popisují? Ten, kdo chce popírat, co Nový zákon popisuje, má předložit důkazy. Víra není jistě totéž co matematika, ale rozhodně je rozumné brát vážně evangelium.

Filmy, knihy a řeči, které se s evangeliem rozchází jsou obvykle výsledkem lidské pýchy a neochoty podřídit svůj život Božímu zákonu. Jaké důkazy po 2000 let lze předložit pro neplatnost evangelia? V souvislosti s touto otázkou si připomeňme zmíněnou bitvu na Bílé hoře: Jaké důkazy jsou proto, že neproběhla tak, jak je popisována? Není podivné, že ostatní písemnosti z minulosti jsou často brány vážně a nejsou prakticky vůbec zpochybňovány? Proč je tomu tak právě s evangeliem? Proč právě u něj se volá po důkazech, které se jinde nežádají? I toto je nakonec jen doklad, že bible a křesťanství není jen nezávazná realita.

Těžkosti na rovině rozumu se dají vyřešit seriózním bádáním. Jsou i těžkosti na rovině vůle a rozhodnutí a ukazuje je tento příběh: U fary zvoní opilí muž. Otevřou se dveře a muž si přeje promluvit s knězem. Kněz mu říká, že je unaven, aby přišel jindy. On trvá na svém a tvrdí, že kdyby nebyl opilí či jak kněz říká unaven, tak by nepřišel. Kněz jej vezme sebou na faru a muž mu vypráví jak učí marxismus-leninismus. Svěřuje se, že poznal, jak je to vylhané učení a ptá se, co má dělat. Kněz mu radí, ať toho nechá. Lektor marxismu-leninismu s bolestí povzdechne: “Když je za to tolik peněz”. Z přijetí křesťanství totiž vyplývají důsledky, kterých se člověk bojí a to bývá i důvod zpochybňování pravd víry. Kdo žije v hříchu je duchovně oslepen a není schopen jasně vidět duchovní věci a především mezi ně patří Zmrtvýchvstání. Kdo je křesťan a chce se za něj považovat, věří ve zmrtvýchvstání.

V dějinách Církve bylo do roku 2012 265 papežů a pouze dvěma je přiřknut titul „Veliký“. Sv. Lev Veliký, + 461, v postní homilii hlásá: „Mezi všemi dny, jež mnoha způsoby za ctihodné pokládá křesťanská zbožnost, žádný není vznešenější nad slavnost velikonoční, kterou posvěcuje v Církvi nejslavnější důstojnost.“ Touto nejslavnější důstojností je Zmrtvýchvstání. Podobně sv. Řehoř Veliký, + 604, v homilii 22 k evangeliu nazývá vzkříšení „slavnost všech slavností“. Velikonoce se Zmrtvýchvstáním se slaví déle než vánoce a je co dohánět v jejich slavení a obnově víry, jak o ní sv. Řehoř Veliký učí: „Pán nechal dotknout svého těla těm, ke kterým vešel zavřenými dveřmi, aby ukázal, že jeho tělo po zmrtvýchvstání je i téže přirozenosti i jiné slávy.“

Žák apoštola Jana, sv. Polykarp v listu Filipanům napsal: „Zanechte prázdného tlachání a omylu mnohých a věřte v toho, který našeho Pána Ježíše Krista vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu a trůn po své pravici. Jemu jsou podřízeni všichni tvorové na nebi i na zemi. Vše, co dýchá mu slouží. On přichází jako soudce živých i mrtvých, jehož krev bude Bůh požadovat od těch, kteří v něho neuvěřili.“ Pokud věříme, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých a žije, tak má smysl se na něj obracet s modlitbou. Modlitba „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ je v závěru Apokalypsy, kterou končí Nový zákon a celá bible.