To, že nestačí pouhé čtení bible a odvolávání se na bibli hlásal Ježíš Kristus. Apoštol Jan to uvádí v evangeliu 5,39-41: „Zkoumáte Písma, protože myslíte, že v nich máte věčný život – a právě Písma svědčí o mně, ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Slávu od lidí nepřijímám. Ale vás znám: nemáte v sobě Boží lásku.“

Písmo sv. obsahuje možnost užívat Písma sv. nikoli ke spáse, ale ke zkáze. O tom píše II. list apoštola Petra 3,15-16: „Shovívavost našeho Pána považujte za svou spásu! Tak vám to psal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byly dána, a mluví o tom ve všech svých listech. Jsou v nich ovšem místa, kterým není snadno porozumět, a lidé nevědomí a neutvrzení ve víře to překrucují – dělají to tak s Písmem vůbec – ke své vlastní zkáze.“

K dílu Příruční slovník biblický, schválenému v roce 1939, napsal arcibiskup Prečan: „Radostně žehnám na cestu k duším prvnímu vědeckému slovníku biblickému v českém jazyce. Dej Boží Moudrost, aby živé zdroje svatého Písma se otevřely skrze toto dílo a činily duše žíznivými a žíznícími, aby se dostalo napojení vodami života.“ Heslo „bible“ má zmíněný Příruční biblický slovník s 11 tématy.

Téma 11 je „Čtení bible“ od ThDr. Prokopa Švacha: „Čtení bible, i když je nanejvýše užitečné, není nutné ke spáse, protože její obsah se podává živým učitelským úřadem Církve, jíž bylo svěřeno Písmo k opatrování i vykládání zároveň s potřebnými dary. Poněvadž však Písmo bylo předáno jako list Boží lidem, je nasnadě, že jeho poznání je v určitém smyslu pro každého nutností, alespoň pro uvědomělého vyznavače evangelia. Neboť knihy Boží nám byly dány jako útěcha (1 Mk 12,9), jako posila naší víry, neboť mnohé věci byly napsány, abychom uvěřili v božské poslání Kristovo (Jan 20,31). Byly dány jako dobrý prostředek k šíření pravé víry, protože „veškero Písmo je užitečné k poučování, usvědčování, k polepšování a výchově ve spravedlnosti“ (2 Tim 3,16). Poněvadž však v Písmě jsou mnohá místa těžká jak po stránce literární, tak pro přesažnost mnohých pravd rázu nadpřirozeného, proto Církev jako strážkyně bdí nad pokladem bible, aby nebyl znevážen nesprávnými výklady. Podle nauky katolické Církve nemá být dána bible libovolně do rukou všem, aby nebyl porušen její autentický smysl.

Když položili protestanté jako zásadu, že každý je při čtení osvěcován Duchem Svatým, vedlo to k biblickému subjektivismu a nakonec k racionalismu. Řádným úřadem k výkladu bible, který zavazuje je Církev Kristova. Proto Církev dbá, aby bible, určené ke čtení věřícím, byly opatřeny poznámkami, jež mají vyložiti místa těžká, nejasná nebo pochybná. Byly-li vydány někdy výnosy, zakazující čtení Písma, stalo se tak až v pozdějším středověku, a to jen částečnými zákazy ne pro bibli samu, nýbrž pro její zneužívání různými sektami. Od sněmu tridentského je vydávání bible svěřeno církevním autoritám a je dovoleno užívat jen církevně schválených biblí, přeložených s církevním dovolením a opatřených příslušnými poznámkami. Zkušenost století sama ukázala, že Církev katolická tak uchránila víru v božský ráz Písma neporušenou. Proto není dovoleno užívat nekatolických vydání leč jen studujícím různých kategorií.“

Česká biblická společnost nerespektuje tyto požadavky katolické Církve na Písmo svaté a je to jasné z jejích stanov: Článek 2 – Úkol a cíl: „Předmětem činnosti Společnosti je šíření a efektivní distribuce Písma svatého, bez konfesijního zaměření a za dostupné ceny. Proto Společnost vydává, dováží a rozšiřuje Bibli a její části v češtině i v jiných jazycích. Biblí se rozumí Starý a Nový zákon s deuterokanonickými knihami nebo bez nich.“ Článek 3 – Členství: „Každá křesťanská církev se může stát kolektivním členem Společnosti a podílet se na její činnosti.“

V praxi to znamená, že se katolíci podílí na tisku biblí v rozporu s předpisy Církve. Není divu, že při podpoře takových projektů se katolická víra místo šíření rozleptává a roste počet „bezkonfesijních“, pro něž víra není životním programem jako u Panny Marie a svatých.

Sv. Cyril Jeruzalémský v katechezi katechumenům vysvětluje podstatu toho, co má člověk vyčíst z Písma sv. na vyznání „Věřím v Boha“ takto: „Tento souhrn víry nebyl sepsán podle lidských názorů, nýbrž bylo z celého Písma vybráno to, co je v něm nejdůležitější, a tak bylo podáno v úplnosti jediné učení víry. A jako sémě hořčice obsahuje v malém zrnku mnoho větví, tak tento souhrn víry zahrnuje do několika slov celé poznání pravé zbožnosti obsažené ve Starém i Novém zákoně.“